23. dubna 2024

Design 21: S vůní šeříku

Zdravím, milí čtenáři. Jak jste si asi všimli, mám nový design. Dva dny jsem ho ladila. Já chci návrat blogu.cz. Tam něco nastavit nebyl problém. Tohle je v podstatě o nervy. Mě furt přijde, že tady na tom bloggeru furt musím slevovat ze svých požadavků. Že ty obrázky prostě nejdou nastavit na 100%. Jinak je jeho používání celkem v pořádku. Jenom to nastavování designu se mi nelíbí. Asi na to potřebuju nějaký kurz. 

Ať tak či tak. Navzdory všem potížím jsem vytvořila vcelku průměrný a jednoduchý design. Jak záhlaví, tak pozadí blogu je tentokrát tvořeno z mých fotek. Ten strom už znáte. Je to ta krásná vrba z článku "Mít slunce za zády". Fotka s tím šeříkem, zatím na blogu není. Zveřejním jí, až na to přijde čas. Oddělovač nechám stejný. Ten se sem docela hodí.  

Název designu: S vůní šeříků
Datum vytvoření: 23. 4. 2024
Vyroben pro: https://raja-luthriela.blogspot.com

20. dubna 2024

Když vedro překvapí

Zdravím milí čtenáři. 7. dubna jsem vyrazila na procházku už v deset dopoledne. Málokdy to je takhle brzy. Jenže já jsem chtěla zopakovat můj pokus od předminule. Jít tak, abych měla slunce za zády. Ale abych se nedostala na to samé místo, jako tenkrát, musela jsem vyrazit v úplně jinou dobu. Ten den jsem koukla na teploměr a zjistila, že je čtrnáct stupňů. A tak jsem vyšla ven v mikině a vestě. Jenže jsem zapomněla na jednu věc. Že se bude  během dne oteplovat a že mi bude hic. Slunce vlastně ukrutně hřálo a není divu, že jsem ji už po dvaceti minutách sundala a nesla ji v ruce. A po čase jsem šla i v tričku a stejně mi bylo horko. Skoro bych mohla mít i kraťasy.

Tyhle stromy jsem vlastně přestala fotit ode dne, když jsem objevila jejich tajemství. Vylo to v den, když jsem fotila sérii "První květina v roce 2022". U poslední fotky se o tom krátce zmiňuju. 
Obloha byla tenkrát pozoruhodně zářivá. Ne úplně čistá. To ne. Ale jak zmizel ten saharský prach, je i ten horizont méně kalný. Jakoby ve vyšším rozlišení. A lepší se dýchá. A ti ptáčci jak zpívali. 

13. dubna 2024

Když dálky lákají

Zdravím milí čtenáři. Týden se s týdnem sešel a já jsem tu s dalšími fotkami z procházky. A to z 31. března

Jako první jsem vyfotila květy špendlíků. To jsou takové malé švestkoidní plody, které se vyskytují jak ve žluté, tak v červené barvě. Myslím, že jedno se správně jmenuje mirabelka a to druhé mirabelán. Ale těžko říct, které je které. Obojí má však stejně bílé květy.

5. dubna 2024

Mít slunce za zády

Zdravím, drazí čtenáři. Opět jsem tu s dalšími fotkami z procházky. Tentokrát z 3. března. Ten den bylo vcelku příjemné počasí, tak ta procházka byla trochu delší a s větším množstvím fotek. Dokonce jsem trochu improvizovala a chvílemi šla neobvyklou trasou. Za normálních okolností by mě to ani nenapadlo, ale tentokrát jsem uskutečnila nápad, který jsem měla v hlavě už dávno. Snažila jsem se totiž jít tak, abych měla slunce pořád za zády. Což se mi podařilo jenom částečně.

Ze začátku to totiž nešlo. Musela jsem se vyhnou barákům, plotům a jiným podobným překážkám. Tím správným směrem jsem odbočila, jakmile to bylo možné. Patrně jsem toto pole už fotila, ale nejsem si jistá. Ať tak, či tak, vyrazila jsem tudy. Hlína ten den nebyla skoro vůbec mokrá. A díky již rašícímu obilí byla ještě menší pravděpodobnost, že se mi zabahní boty. Došla jsem až tam k té husté řadě stromů a keřů a překvapivě lehce skrz ně prolezla. 

29. března 2024

Zemřel nám pejsek

Zdravím, milí čtenáři. Dneska jsem tu s velice smutnou zprávou, o které se dost těžko píše a ještě hůř mluví. Takže se omlouvám, jestli dnešní článek vyzní trochu zkratkovitě, zmateně či neúplně. V pondělí 25. března ve svých nedožitých 13 letech totiž zemřel náš pejsek.

Tohle je fotka z října 2022. Z doby, kdy byl ještě velice vitální a člověk si skoro myslel, že tu s námi bude věčně. To až v létě roku 2023 se to začalo zhoršovat. Respektive tu dobu už nesnesl tak dlouhé procházky. Chodili jsme s ním na krátké a stačilo mu to. Prostě už byl starší, tak nemohl řádit jako za mlada. 

22. března 2024

Slunečné panorama

Zdravím milí čtenáři. Dnes jsem tady po delší době opět s nějakými těmi fotkami. Tentokrát z 25. února. Ten den bylo opravdu krásně. Slunce svítilo, ba dokonce i hřálo. V tuhle roční dobu to není tak obvyklé. To ještě kolikrát hrozí ještě nějaká ta kalamita. Ta ovšem byla v nedohlednu.

Tohle je první fotka. Tehdy byly tak malebně zamlžené výhledy. A ten pás mraků... Prostě nádhera. I když je pravda, že jsem nezvolila zrovna dobrý úhel k focení. Celá ta fotka je taková divná. Nejhůř vypadá ten hnědý kopec v popředí.

19. března 2024

Mám novou klávesnici, proto píšu

Zdravím, milí čtenáři. Dneska jsem byla ve městě a neuvěříte, co nového jsem si koupila. Ano, hádáte správně. Pořídila jsem si novou klávesnici. Psát na té staré byl už několik let očistec. Nebyla už na ní vidět skoro žádná písmenka. Byly na ní jen černé klávesy. A pište s tím něco. Člověk si zvykne.  Naučí se odhadnout, kde jaké písmenko je. Ale stejně mu to tak trochu veškeré psaní znechutí. To by ovšem ještě nebylo ještě tak hrozné.