Zdravím milí čtenáři. Týden se s týdnem sešel a já jsem tu s dalšími fotkami z procházky. A to z 31. března.
Jako první jsem vyfotila květy špendlíků. To jsou takové malé švestkoidní plody, které se vyskytují jak ve žluté, tak v červené barvě. Myslím, že jedno se správně jmenuje mirabelka a to druhé mirabelán. Ale těžko říct, které je které. Obojí má však stejně bílé květy.
Zdravím, drazí čtenáři. Opět jsem tu s dalšími fotkami z procházky. Tentokrát z 3. března. Ten den bylo vcelku příjemné počasí, tak ta procházka byla trochu delší a s větším množstvím fotek. Dokonce jsem trochu improvizovala a chvílemi šla neobvyklou trasou. Za normálních okolností by mě to ani nenapadlo, ale tentokrát jsem uskutečnila nápad, který jsem měla v hlavě už dávno. Snažila jsem se totiž jít tak, abych měla slunce pořád za zády. Což se mi podařilo jenom částečně.
Ze začátku to totiž nešlo. Musela jsem se vyhnou barákům, plotům a jiným podobným překážkám. Tím správným směrem jsem odbočila, jakmile to bylo možné. Patrně jsem toto pole už fotila, ale nejsem si jistá. Ať tak, či tak, vyrazila jsem tudy. Hlína ten den nebyla skoro vůbec mokrá. A díky již rašícímu obilí byla ještě menší pravděpodobnost, že se mi zabahní boty. Došla jsem až tam k té husté řadě stromů a keřů a překvapivě lehce skrz ně prolezla.
Zdravím, milí čtenáři. Dneska jsem tu s velice smutnou zprávou, o které se dost těžko píše a ještě hůř mluví. Takže se omlouvám, jestli dnešní článek vyzní trochu zkratkovitě, zmateně či neúplně. V pondělí 25. března ve svých nedožitých 13 letech totiž zemřel náš pejsek.
Tohle je fotka z října 2022. Z doby, kdy byl ještě velice vitální a člověk si skoro myslel, že tu s námi bude věčně. To až v létě roku 2023 se to začalo zhoršovat. Respektive tu dobu už nesnesl tak dlouhé procházky. Chodili jsme s ním na krátké a stačilo mu to. Prostě už byl starší, tak nemohl řádit jako za mlada.
Zdravím milí čtenáři. Dnes jsem tady po delší době opět s nějakými těmi fotkami. Tentokrát z 25. února. Ten den bylo opravdu krásně. Slunce svítilo, ba dokonce i hřálo. V tuhle roční dobu to není tak obvyklé. To ještě kolikrát hrozí ještě nějaká ta kalamita. Ta ovšem byla v nedohlednu.
Tohle je první fotka. Tehdy byly tak malebně zamlžené výhledy. A ten pás mraků... Prostě nádhera. I když je pravda, že jsem nezvolila zrovna dobrý úhel k focení. Celá ta fotka je taková divná. Nejhůř vypadá ten hnědý kopec v popředí.
Zdravím, milí čtenáři. Dneska jsem byla ve městě a neuvěříte, co nového jsem si koupila. Ano, hádáte správně. Pořídila jsem si novou klávesnici. Psát na té staré byl už několik let očistec. Nebyla už na ní vidět skoro žádná písmenka. Byly na ní jen černé klávesy. A pište s tím něco. Člověk si zvykne. Naučí se odhadnout, kde jaké písmenko je. Ale stejně mu to tak trochu veškeré psaní znechutí. To by ovšem ještě nebylo ještě tak hrozné.
Pamatujete si ještě takovou tu záložku z washi pásek, kterou jsem vytvořila loni na jaře? Tak tu jsem v zimě založila do jedné knížky, kterou jsem pak vrátila do knihovny. Jakmile jsem si to uvědomila, ihned jsem si naplánovala, že až tam půjdu příště, tak si ji vezmu zpět. Věděla jsem, že tam na mě ta záložka počká.
Zdravím milí čtenáři. Ve čtvrtek 7. března jsem zažila něco vskutku nečekaného. Ani ve snu jsem si nedovedla představit, že se v naší obci stane něco takověho. U nás se přece neděje nikdy nic. A člověk je za to částečně rád.
