Tak už je březen, měsíc probouzejících se cibulovin. A to doslova. Dnes jsem se byla podívat na zahrádku. Rozhrnula ze záhonku staré jabloňové listí, a co nevidím. Malé zelené výhonky narcisů. A v tom druhém o kousek vedle už byl sem tam nějaký ten krokus. Já vím, že na kvetení si budu muset tak měsíc a půl počkat, ale člověk prostě pozná, že mínus deset už prostě nebude. Však i ty sněženky i sousedů jsou obzvláště pěkné.
Končí zima a všechno v rostlinné říši chce zase růst a množit se. To člověka neudiví ani u venkovních trvalek ani u pokojovek jako je třeba amarylis.
Ale u čeho to opravdu překvapí, je cibule a česnek v lednici. Člověk tuto zeleninu dokupuje celou zimu a pořád nic. Teprve až tento týden jsem zpozorovala, že se česneky probraly k životu. Tedy cibule už dávno, ale česneky jsou fakt novinka. Jak sakra poznají, že je ta správná doba na klíčení? Vždyť tam mají tmu a celý rok stálou teplotu. Proč konkrétně tento čas? Má snad ta rostlina ve svém DNA zabudované nějaké biologické hodiny, pomocí kterých se řídí? Nebo se napojuje rovnou na kolektivní vědomí rostlinstva? Obojí může být pravda. A nejsou to jen cibuloviny. Co teprve takové brambory? Ty snad klíčí od února. I ta mrkev v igelitu balená chce zapustit kořínky.
