28. června 2017

Kreslení hudby 8 - Spojení srdcí

Ano, jsem tu zase se svým kreslením při hudbě. Tentokrát jsem zvolila tuto úžasnou a milou píseň od skupiny Schandmaul. Pravda, mají ještě lepší, ale v tu chvíli zrovna tahle pro mě byla nejinspirativnější. A ať mi nikdo neříká, že němčina není hezkým jazykem. Je. Obzvláště v písničkách.
A víte, že mám teorii na to, proč si lidé myslí, že němčina je strašná, tvrdá či nějakým jiným způsobem odpudivá? Protože většina lidí zná ten jazyk z černobílých dokumentů o Hitlerovi, z hysterických řevů pološílených němčinářek a od Rammsteinů. A tato píseň je obzvláště odpudivá a krása němčiny v ní vůbec nevynikne.
Ti lidé prostě neznají Schandmaul, Faun ani Cuirinu, kterou jsem objevila teď. Takže máte úkol všechno prostudovat. To abyste se mohli chlubit, co všechno znáte. :-)



23. června 2017

Globální oteplování a doba ledová

V tuto chvíli jsou dvě minuty po desáté hodině večer a venku je 25 stupňů. A víte co je nejzajímavější? Že už na to horko a sucho ani nenadávám. Vím, že na svém minulém blogu jsem se hroutila, že vyschne voda ve studni, že nebudeme mít v našich třech dvě stě litrových sudech dešťovou vodu na zalévání, že to oteplování nás všechny zahubí a že se budeme muset stěhovat na Sibiř, že před horkem nejde nikam utéct ani do baráku, že je prostě na chcípnutí a že bez mokrého kapesníku na hlavě není možno usnout.


20. června 2017

Kreslení hudby 7 - Dobytí ráje


Tuhle píseň jsem poprvé slyšela od Daniela Hůlky. Je to docela zdařilá předělávka. Ale hlavně ta melodie mě uchvátila. Dokonce jsem dlouhou dobu žila v utkvělé představě, že jí snad napsal Giuseppe Verdi. Nevím proč. Možná mi to svou podstatou připomnělo tohle. Ale jen vzdáleně. Nepátrala jsem. Ale nedávno jsem si pustila Enyu a skrze ledabylé proklikávání jsem se dostala až na píseň Conquest of paradise. Nenapsal jí Verdi ale jakýsi Vangelis. Nevadí.
A hned jak jsem zaslechla první tóny, uvědomila jsem si, že jsem natrefila na originál toho pokladu. V tu chvíli jsem se cítila velmi inspirovaná a popadla jsem kružítko.
Musím říct, že ta mandala není tak malebná, jako když mi hraje Žiarislav, ale na druhou stranu se k písní neuvěřitelně hodí. Tato píseň je tolik vznešená. Je takový i obraz? Nevím.


18. června 2017

2. den hudební výzvy - Píseň, co vyvolává skryté emoce

Konečně jsem jí našla. Píseň vhodnou k tomuto tématu. Byla to těžká, přetěžká volba. Vždyť přece každá, úplně každá píseň ve mě vyvolá nějakou emoci. Radost, nadšení, rozjařenost, dojetí, ale i smutek, znechucení, zuřivost a nenávist. Tak pro co se rozhodnout? Víte, kolik já znám písní? A kolik jsem jich znala, ale zapomněla jsem na ně? Víte to? A to ani sama nespočítám. Musí jich být stovky.
A pak, co je to za spojení "skryté emoce"? Jak jako skryté. Já mám svoje emoce docela odkryté. O všech vím a všechny umím pojmenovat. On to jako někdo tak nemá? Jo, mimochodem, víte že emoce jsou vlastně jen odrazy pocitů?
Ačkoliv je pocit, který nedokážu pořádně uchopit ani já. Něco cosi. Kromě téhle písně to to pociťuji ještě u Scarborough fair. Jako by melodii zkomponovali nějaké vyšší bytosti. Možná andělé, možná někdo jiný. A žádný člověk není dost dobrý, aby je prezentoval tak, jak si ta hudba zaslouží. Tedy Greensleeves mělo štěstí, že existují celkem obstojné verze. Je jich plno. Dokonce znám jednu i v ruštině. Se Scarborough fair je to horší.

17. června 2017

Kreslení hudby 6 - Dotek přírody (mandala)


A protože se mi tvoření mandal zalíbilo, musím sem dát další. Nejspíš vás tím zahltím, protože skoro každý den teď kružítkem nějaký obrazec vytvořím. A když ne, tak si aspoň vybarvím nějakou před tištěnou předlohu. Ty jsem asi dávat nebudu. A nebo mám? Má to nějaký význam? Řekněte si sami.

Ony se písně od Žiarislava velmi osvědčily. Jsou obrazotvorné, přírodní, slovanské, uklidňující a se zajímavou melodií. Ještě že ho tu na tom světě máme, že jo? Tohle mi dalo doopravdy zabrat. Nejdřív jsem se skoro hodinu proklikávala a hledala vhodnou píseň na kterou bych se mohla v tu chvíli naladit. Pak jsem zase měla problém s tím, že jsem nemohla vypočítat správnou velikost kružnic. Nakonec jsem přišla na to, že výpočty jsou k ničemu. Že tak dobrá nejsem a že při vytváření mandaly je to skoro rušivé a zbytečné. Že jen stačí dělat kruhy a polokruhy. Občas něco vyměřit pravítkem. Nad ničím ale moc nepřemýšlet.
A tak vzniklo něco, o čem vám ani nemůžu říct, jak jsem to udělala. No fakt. Když vygumujete pomocné čáry a kružnice, i samotného autora to může už po několika dnech zmást. A to i přesto, že je to tak jednoduché dílo. Protože to, co vám sem dám příště je už fest chaotické.


16. června 2017

Kam až vede pokec

Řeknu vám, že se málokdy bavím sama o sobě s cizími lidmi. Cizí znamená každý, kdo není můj příbuzný. A i některé příbuzné považují za cizí. Ať tak či onak, třeba kolegové z práce se ode mě málo kdy něco dozví. Takže když ze mě páčí informace o tom, jaké mám zájmy, co jsem dělala o víkendu, co si myslím o tom či onom člověku, na co se koukám v televizi a co že jsme vařili, vždycky mi prostě přišlo, že když nikoho s takovými hloupými dotazy neobtěžuju, tak ostatní to také nemůžou dělat. Člověk si tak během celého týdne připadá, jako při křížovém výslechu. Já vím, že přeháním. Že dělám, jako by celou osmihodinovou směnu nedělali nic jiného, než na mě mluvili. To zase ne. Ale nejspíš je přirozené, že i s takovým mlčochem, jako jsem já, by chtěli prohodit pár slov, aby věděli, s kým sdílí pracoviště. Každopádně až do teď jsem se zdráhala. Vždycky jsem měla tendenci mlžit, některé věci zamluvit, anebo dokonce lhát.
A pak jsem si řekla, že je to zbytečný, že ani ti cizí lidé nejsou lidožrouti. to už jsem za ty tři roky přece poznala. Že aspoň před tou hrstkou méně závistivých, méně nepříjemných, méně zlých, méně hašteřivých a méně fanatických lidí se můžu přestat chovat jako paranoik a psychouš a přestat maskovat své opravdivé činnosti. Přece nevraždím koťátka a nevěším je v okně. Nemám se tedy za co stydět.

11. června 2017

Kreslení hudby 5 - Lada, radost ze života


Dnes ráno jsem se probudila a už mi v uších zněla jedna píseň, kterou už jsem hrozně dlouho neslyšela. Ani nikdy nebyla moje nejoblíbenější, a přesto se mi po ní tak nějak zastesklo. A tak jsem si řekla, že si vlezu na youtube a že si to poslechnu. A tu jsem si uvědomila, že tahle hudba je jako stvořená k tomu, aby jí člověk obrazově zaznamenal. Tedy ne přímo ji. Prostě jsem měla náladu vybarvovat nějakou mandalu za zvuku téhle písničky.
Nejdřív jsem prošla různé předtištěné předlohy, že si je jako vytisknu, ale žádná mi nepřišla pro tento den vhodná. Tak jsem vzala prázdný papír, kružítko, trojúhelník s ryskou a tužku. Na druhý pokus jsem stvořila obrazec se kterým jsem byla spokojená. To jsem pak obtáhla černým fixem. Sice jsem si tím jen dokázala, jak neumím obtahovat, ale aspoň je to výraznější.
Naskenovala jsem si to do počítače, abys si to někdy příště mohla vybarvit znovu a projasnit si tak okamžik. Nazvala jsem ji tak, jak jsem ji nazvala, protože ty tvary tak nějak připomínají květinu, hřejivé, ale nepříliš spalující sluneční paprsky pozdního jara, život, soulad a radost.
Poté jsem vyhrabala svoje pidi pastelky a vybarvila barvami, které mi zrovna přišly na mysl.
Řekla jsem si, že tohle jsem přece musím dát. A taky si to musím vystřihnout a jako inspiraci nalepit na zeď, protože radovat ze života se já ve skutečnosti neumím.

10. června 2017

Kamenná stavba + fotky

To jsem se jednou snažila přijít na to, proč kdysi dávno lidé stavěli menhiry a různé jiné zdánlivě bezúčelné kamenné stavby, které mě sice velmi fascinují, ale pořád mi nedochází, proč jsou. Za mě mají různý účel. Observatoře, svatyně, označení památných míst a v neposlední řadě vztyčení kamene na správném místě posilovalo dobré či špatné síly v dané lokalitě.
každopádně jsem si to musela vyzkoušet na vlastní kůži. A tak jsem šla na moje oblíbené místo. Na z části zarostlý ostrůvek uprostřed pole. Je místy zarostlý vysokou trávou, jinde zas není nic. Z jedné strany je tam zase halda kamenů.
Znám to místo a vím, že je ze všech nejvhodnější, protože je dost daleko od vsi, takže mě nebude nikdo rušit a zároveň dost blízko, že tam nějaký jiný člověk může jít na procházku a obdivovat mé dílo. Však jsou tam vyšlapané cestičky. Vím, že tam kromě mě kdosi chodí.

Víte, ona není žádná legrace vybrat byť jen správný prostor. Rozhodla jsem se tedy, že si budu všímat znamení. Zahlédla jsem na zemi malé šedé peříčko a já pochopila, že to má být tady.
Výška té stavby není větší, než půl metru. Vyráběla jsem jí tak, že jsem o sebe opřela tři větší kameny. A tak vznikla taková pyramidka. Mezery mezi nimi jsem přikryla dalšími. A tak uvnitř vznikl takový krytý dutý prostor. Můžu vám říct jen to, že ten spodek je dutý. Je to svým způsobem taková mini-jeskyňka. Nahoře pak vznikla prohlubeninka na ní jsem naskládala menší kamínky, a když jsem si byla jistá, jsem jsou tam naskládané dosti pevně, položila jsem na to jeden velký placatý. Tam jsem o sebe opřela další tři menší kameny. Na vrchol jsem pak umístila malý světlý kamínek a zapíchla tam ještě to pírko.
Okolo jsem ještě vyskládala do kruhu nějaké drobnější šutry. Jen tak pro efekt.
A už to stojí druhý den. Jsem šikovný architekt i stavitel. Dokonce jsem si to sama pochválila i zkolaudovala. :-)
Však jsem to stejně dělala pro slovanské bohy. Ještě někde musím něco vyrobit pro skřítky a pro víly.
A pochopila jsem ještě jedno. Vytváření takových mini děl podporujete kombinační dovednosti. Je to jako skládačka, ale těžká a bez návodu. Každý díl má jiný tvar, jinou hmotnost, málo kdy do sebe zapadají. Musíte si zatraceně dobře rozmyslet, jaké vezmete. Protože jinak se staví ve svahu a jinak na rovině. Musíte se naučit pracovat s těžištěm. Nemyslete si, že se mi to podařilo na poprvé.
Podporujete i kreativitu a fantazii. Člověk takto může vytvořit umělecké dílo. Je to vzrušující, když během chvilky můžete vytvořit pyramidku a pak čekat, jak dlouho vydrží stát, než se o ni pomíjivost věku postará. Až zjistím, že mi to spadlo, oznámím vám. Uzavřeme sázky? Já tipuju dva měsíce existence.
A především to má jakýsi terapeutický účinek. Jako kreslení a vybarvování mandal, jen se to tváří jako hardcore činnost.

Ty jo, Siminka Raja Luthriela si osvojila novou dovednost "Stavění z kamenů". Nyní může stavět malé kamenné stavby a od teď s tím bude čtvrt roku obtěžovat celé virtuální ohniště.
Jinak, kdybyste náhodou chtěli vědět, kde jsem přišla na takovýto neobvyklý výraz, tak si dobře prostudujte název této písně.

Pohledy ze tři stran


4. června 2017

Kreslení do hudby 4 - Variace melancholických nálad


Ano, je to tak. Se svými kreslířskými dovednostmi jsem se zabrzdila někde na konci čtvrté třídy. Od té doby kreslím tak nějak stejně. Ani rovnou čáru neumím udělat. Tak jsem na tom špatně. Ale na druhou stranu jsem na sebe hrdá, protože jsem byla schopná vymyslet, jak nakreslit pootevřené dveře. Škoda že jsou takové zkroucené a a jakoby vyvrácené, ale budu se tvářit, že je to schválně. Na skenováno je to taky divně. Je zajímavé, že jsou pak ty barvy úplně jiné.

A víte, že ani nevím, co má obrázek s tou hudbou společného? Snad jen že postava z písně... Ne, budeme říkat "lyrický subjekt". Tak tedy lyrický subjekt je venku a tady je zobrazeno jeho bydlení? Ten pokoj působí dojmem holobytu. Ani radiátor tam není. A ještě jsem přemýšlela, jestli ho tam nemám přidělat. Ten bych zvládla. :-) Ale asi tam přece jen nepatří.
Zkrátka píseň budí pocit prázdnoty, melancholie a klidu. Melodie je jak mírný větřík, který může volně proudit. Znázorňují ji vlající závěsy a vlnkovitý motiv na zdi. A i přes zjevnou zádumčivost působí hřejivým dojmem.