Abych pravdu řekla, instrumentální věci já moc neznám a neposlouchám. Nedokážu se do nich naplno zaposlouchat. Mám z nich takový mírný pocit odcizení. Většinou mě totiž jako první většinou uchvátí barva hlasu zpěváka. Prostě mě tak nějak hudba beze zpěvu vždycky trochu nudila. Z tohoto tématu jsem tedy byla malinko bezradná.
A přesto jsem si vzpomněla na doby dávno minulé a na samotný okraj mého posluchačského spektra. Tahle skladba od Apocalypticy mě kdysi velmi fascinovala.Vlastně ještě dnes jí mám rády i když do této chvíle jsem jí nejméně tři roky neslyšela. Minimálně je jedna z nejlepších nezpívaných písní, co znám. Dovedu si i představit, že bych jí pouštěla pořád dokola při psaní článků nebo povídky s nějakým vyhroceným dějem.