Design 14 - Dotek vánku

Název designu: Dotek vánku

Datum vytvoření: asi 30. 7. 2018

Vyroben pro: teprve.blog.cz

Po dlouhé době mám zase nový design. Ten předchozí byl už moc zelený. A protože jsem velký lempl, nedělala jsem nové popisky do menu. Použila jsem ty z designu "Zima". Protože to je na tom to nejhorší. A já mám devět nadpisů. Je to otrava. Ale změnila jsem barvu klikací mandaly. To abyste neřekli, že jsem úplný flákač. Očekávám v komentářích vaše názory.

17. den hudební výzvy - Písnička, kde mě překvapila přítomnosthudebního nástroje

Toto bylo náročné téma. Nejdřív jsem si pod tímto označením představila techno, kde se náhodou mihne nějaký hudební nástroj. Něco takového já přece neposlouchám a vlastně ani neznám. To spíš najdu věc, která mě překvapí tím, že tam vlastně žádný nástroj není. Ale přišla na mě chvilka, kdy mě jedna napadla. A techno to není. Je to tahle. Už dlouho jsem jí neslyšela, tak jsem si na ní hned nevzpomněla. Na první poslech jsem fakt hudební nástroj přeslechla. To až pak jsem ho tam zaznamenala. Je tak nepatrný. Jinak rozhodně stojí za to si tuhle píseň pustit.

(https://www.youtube.com/watch?v=UJT51OcmZTc)

11. Zoufalá

Zoufalá

Slza horká po tváři stéká

a nářek se line do všech stran.

I ten sýček tak žalostně houká

a oblohou letí hejno vran.

Den se střídá s nocí zlou,

to když anděl smrti křídlem mách.

Kdo utěší duši zoufalou,

když je všude jenom krach.

Zda-li mi někdy vesmír pomůže.

když žadoním o úlevu.

Za to utrpení nikdo nemůže

a přesto nenacházím útěchu.

Výlet do Českých Budějovic

Ve středu jsme mamka a já jely se ségrou do Českých Budějovic. Ona tam totiž potřebovala vrátit knihy do knihovny a před měsícem bylo pozdě. :-) V půl sedmé jsme vstaly, zušlechtily jsme se a šly na autobus, co nás měl odvést do Strakonic. Tam jsme nastoupily na vlak, který se po chvíli rozjel. Jaká je to krása, když na sebe navazují spoje. A cestou jsme se ani jednou nepohádaly. To je fajn. Jen mi trochu vadilo, že to byl ten nový vlak. Sice se do něj moc dobře nastupuje, ale furt kecá, jako blbec. Neustále mele cosi jako: "Příští stanice Sudoměř u Písku. Zastávka na znamení. Pro výstup stiskněte tlačítko signalizace." Strašně to ruší při čtení, meditaci a při poslechu MP3 přehrávače. Zlatý starý vlak. Ten sice nepříjemně píská při brzdění, ale jinak docela mlčí.

Když jsme dojely, podchodem jsme vyšly před budovou nádraží. Ségra nás vedla cestou ke knihovně. Některá ta místa jsem i poznávala. Hlavně tu ulici s těmi stromy a tu co vedla okolo jakési školní jídelny. Minule tam bylo cítit nějaké strašně voňavé jídlo. Tentokrát ne, ale to nevadí.

A byly jsme u knihovny. Jediné, co mě na tom místě zaujalo, byl jakýsi nepředvídatelný balvan.

Tohle je přesně ono. Škoda, že jsem s sebou neměla foťák ani mobil. Zapomenu všechno. Ale aspoň jsem objevila nový orientační bod. :-)

Pramen, co vyschnul

Minulou neděli jsem fotografovala ve vedlejší vesnici a jejím nejbližším okolí. A proto jsou fotky obohaceny o prvky, které tady doposud nebyly. Například toto. Rybník, silnice, skála. Více méně fascinující.

10. Mršina

Toto jsem napsala někdy v říjnu 2017. Skoro bych na to taky zapomněla. Kdo ví co ještě najdu. A ne, tato báseň nemá nic společného s básní Charlese Baudelairea.

Mršina

Mršina střídá sedm barev duhy

a shnilá noha sama kráčí lesem.

Tři čtvrtě roku nevidíš jen huby,

co směle řeknou, sladké sbohem.

Mršina pláče nad svým hrobem.

Nikdo jiný snad nemá právo.

Kde jen za těch pár dní budem,

když žijem jinak, než je zdrávo?

Mršina rve si kusy masa z těla.

A proč ne, když na tohle má čas?

Vždyť tímhle světem nic už nenadělá.

Dnes už je tma a zítra bude zas.

Mršinin nářek line se skrz řeky.

Ty řeky bledé, co nesnesou zmar.

Kudy tudy, ukáže Cecilka taky,

když Šimonovi popřeje zdar.

Mršina holí máchá vzduchem,

když se vrány drze slétají.

A toto souvisí s krachem,

Když vládci na trůnu slintají.

Modlitba ke konstruktivní síle vesmíru

Ego říkalo: "Máš to krátký. To se přece nemůže zveřejnit." Jenže tahle modlitba se odkudsi vygenerovala v mém předspánkovém rozjímání. A přijde mi zbytečné vymýšlet k tomu nějaké pokračování, když je to tak všeodsahující.

Konstruktivní sílo vesmíru,

ty, která jsi součástí všeho a všech,

dej, ať harmonie přijde do našich životů.

Hromy zní nad hlavou

Ten den byly takové pěkné mraky. Z dáli se ozývalo tiché hřmění. Proto takový název. 

Muž na záchodě

Asi před delší dobou ke mě přišel nápad vytvořit něco takového. Při poslechu jakési hudby jsem zavřela oči a uvolnila mysl. Vnitřním zrakem jsem viděla něco podobného tomuto. Však mi taky trvalo delší dobu, než jsem natrénovala záchod. Pořád to ještě není ono.

Nejvíce jsem hrdá na to, jakou se mi podařilo namíchat barvu oblohy. Ovšem ta zelená je špatná. Ta měla být spíš taková žluto-hnědo-zelená. Ale nevadí.

Obrázek je malován temperami a dělala jsem to stylem, který jsem před tím, ještě nikdy nepoužila. Představte si. Nejdříve jsem celý papír natřela na oranžovo. Spodek jsem přemalovala zeleně. Potom stromy. Na to jsem navrstvila záchod a na ten nakonec člověka. Potom jsem dodělala takové ty serepetičky jako je černé slunce, satelit, ptáky... Tohle by člověk vodovkami neudělal.

Postřehy posledních dnů

V pátek jsem šla do knihovny a jak tak jdu po ulici, najednou mi přes cestu přeběhla zrzavá kočka. Taková pěkná. Na okamžik jsem se zastavila a zamyslela se. Tohle je přece znamení. Kočka prý vždycky znamená nějakou změnu. Představuju si to tak, že kočka přeběhne přes cestu a když se člověk nevrátí, ale jde dál, tak se ta změna stane. V tu chvíli jsem uvažovala, jestli je pro mě změna vhodná. Vzhledem k tomu, že ta kočka nebyla černá, tak by to nemuselo být k horšímu. Taky jsem vzala v potaz, že to, co žiju teď, mě stejně nebaví žít, tak proč nejít dál, že? A byl přece pátek třináctého. To je podle mě nejméně stabilní den, kdy se může stát cokoliv. Proto je třeba myslet konstruktivně. Když věříte, že je nešťastný, tak nešťastný bude. A já ten den vyšla vstříc lepším novým zítřkům.

9. O vlahém večeru

Dalo by se říci, že tato báseň není takový ten vejšplecht asociací na uvolňování vnitřního napětí. jako jsem to předváděla doposud. Ne. Touto básní jsem se snažila v úterý večer 3. července zachytit přítomný okamžik. Je to celkem dobrý způsob meditace.

O vlahém večeru

O vlahém večeru

projíždí traktor

kamsi nahoru.

Snad jede z pole

do kopce k domovu

a vrčí stále.

O vlahém večeru

slunce zapadá

a stín se táhne

někam k obzoru.

Snad jde spát za hory

do zámku zlatého

a předá oblohu

do vlády temnoty.

O vlahém večeru

ptáci zpívají.

Zpaměti znají

to své švitoření,

Co jetí kamsi po větru.

Slyšet je v údolí

i v dálce u řeky

a na zahrádce taky.

A až utichnou,

obloha potemní za chvíli.

Diplomy pro vás za 2. bleskovku

Mezi zelení

Minulou neděli jsem si řekla, že poslední dobou střídám jen dvě procházkové trasy a tak jsem se rozhodla, že navštívím místo, kde jsem byla naposled, když jsem fotila sérii fotek "Cesta smrti i nového života". Bylo to v dobu, kdy vrchol vší zeleně byly sněženky. První fotka je focena přibližně na tom samém místě jako minule ta druhá. Ale ne úplně na tom samém.

Jo, teď mě napadl kolosální nápad téměř alchymistického charakteru. Vyberu si místo, které každý týden vyfotím. Asi si myslíte, co je to za blbost. Ale jen si to představte. Tu nádheru. Budete mít přes padesát fotek a vy budete moci hodnotit, jak se právě to zmíněné místo v průběhu roku mění. Zároveň je to i zkouškou charakteru. A pokud to fakt vydržíte nějakou delší dobu dělat, změní vás to.

Neděle je už zabraná, tak si vyberu třeba středu. Ne, to musím chodit do krámu. Úterý? Ne, to je taky blbé. Začnu 1.ledna? Jo, to je úterý. Ne, bude to den, kdy rozhodnu, jaké to místo bude. Nesmí být moc daleko. Ideálně něco, co by člověk mohl fotit z okna. Nanejvýš něco na zahrádce či na návsi. A musí to být přesně ten samý úhel. Mám už první tipy, ale asi nechám rozhodnout synchronicitu. Zkrátka, až mě to definitivně napadne, tak to uskutečním. Ale už mě napadl čas. 14:59. To je krásný.

8. Pod křídly havranů

Tak nějak přemýšlím, jestli ty básně mám ještě zveřejňovat. Vždycky je to taková smršť čehosi, co ve vás ani nemůže vzbuzovat povznášející pocity. Trochu mám z toho pocit viny. Ale je to nutné. Vejšplechty podvědomí člověk v sobě nesmí držet. Ty se musí napsat a pak znovu a znovu číst, dokud člověk nepochopí v čem je to doopravdy vlastně zacyklen a nepřijde na to, jak z toho všeho ven. Zároveň to slouží jako taková mapa, kde se na nevědomé úrovni nacházím. Ať tak či tak, za to, jak na vás moje básně zapůsobí, odpovědnost nenesu. Ani to vlastně číst nemusíte.

Pod křídly havranů

Křídla havranů roznáší smrt,

když pod svým křížem poklekáš.

Vrátíš se, když o životě rozjímáš

a černé mraky předvídají prd.

Znám já jeden zámek známý,

kde duchové létaj tiše.

Nečekej a zůstaň s námi.

Nechoď tam, kde tma je spíše.

Střídáš dny a noci, zíváš.

Trmácíš se krutým světem.

Celé bytí zrušíš šmahem,

když na hoře svaté zpíváš.

Zíráš do plamenů smrti

a klátíš se ve větru žití.

Chrchláš krev a zuby lámeš.

Černé mraky. Zuříš strašně.

Vlasy trhá všední žití.

Těžké břímě vlků lítých.

Vrazi kráčí po pěšině,

čekáš na ně ale marně.

Zradu vidíš, jenom zradu

a ten černý sedí vzadu.

Kráčí taky po pěšině.

Čekáš na něj ale marně.

Vlasy trháš sobě, druhým.

A to klidně i svým drahým.

Slinty té doby posloucháš.

A na ty slinty nadáváš.

2. bleskovka

1) Jak se ti líbí tento blog?

2) Co tu máš nejraději?

3) Jaká je tvá oblíbená barva?

4) Znáš zpěvačku Oonagh?

5) Jaké je tvé nejoblíbenější roční období?

6) Jaký je tvůj nejoblíbenější jazyk?

7) S jakou postavou z Pána prstenů se nejvíce ztotožňuješ?

8) Máš raději sprchu nebo vanu?

9) Jakou barvu máš nejraději?

10) Co chceš na diplom?

Bleskovku můžete vyplňovat do 12.7.

ČERVEN 2018: Duše K - Jaroslav Dušek a Anežka Janátová

Toto video jsem viděla už kdysi dávno, ale zapomněla jsem na to. A minulý měsíc jsem na něj narazila znovu a pustila jsem si ho. Objevila jsem tam věci, které se mi vryly do paměti a z kterých možná budu těžit i v budoucnu. Doufám, že to něco dá i vám.

(https://www.youtube.com/watch?v=rweM6dOmCxQ)

Vždyť já mám krásnou zem

A toto jsou fotky z neděle 1. července. Ten den jsem byla celkem na dvou procházkách. Na jedné s foťákem a psem a na druhé s košíkem na houby.

Tahle fotka mě docela fascinuje. On totiž kousek sluníčka byl pod mrakem a kousek zase ne a tak se mi čirou náhodou podařilo vyfotit toto. Před stromy je ještě stín, a pak už ne. Nebyl to záměr.

7. Vytržená z kontextu

Tuto báseň jsem napsala ještě asi tak měsíc před tím, že jsem stvořila báseň s názvem "U lesního hrobu. Zvěčnila jsem jí na nějaký cár papíru, protože jsem už tak týden před tím měla nutkání napsat něco podobného. Potom jsem to někam založila a až nedávno jsem to objevila při úklidu.

Vytržená z kontextu

Závěť.

To když sedí spadlá višeň

na drahých kobercích.

Nádherná

ta stará báseň

prodlévá ve mracích.

Zelená,

když koza skáče po stráni.

To cosi modré cestu rozzáří.

Mnoho

těch žiraf ve zlatých postrojích

střídají hlavy na svých ramenech.

Střídavá

ta chůze v mrákotách

je někdy sotva znatelná.

Ztracená

ta kapka v moři vzbouřeném

sedí na trůně nebeském

Mezi kapkami deště

Tohle jsou fotky z neděle 24.6. Když jsem vyšla, trochu poprchávalo. Řekla jsem si, že udělám takový kratší okruh. Jen to obejdu okolo kravína a zamířím k domovu.