29. ledna 2019

Přečtené knihy za rok 2018

No, a zase jsem se těšila, že v roce 2018 přečtu více knih, než v roce 2017. Kdosi kdysi řekl, že Bůh se nejvíc směje, když člověk začne plánovat. No zkrátka, minulý rok jsem dočetla jen tři knihy. Pár jsem jich rozečetla a už nedočetla a už je nikdy nedočtu, protože mě štvaly. Takže mám jenom tři. Nevadí. Do příštího roku si nebudu dávat žádný závazek. Závazky jsou demotivující.


1) Feng-Šuej rychle a prakticky
  • Selena Summersová
  • 181 stran
  • Literatura naučná, Dům a byt
2) Francis
  • Akif Pirincci
  • 216 stran
  • Detektivní román
3) Případ rozmarného amora
  • Erle Stanley Gardner
  • 156 stran
  • Detektivní román

26. ledna 2019

Kalapács vs. Korpiklaani / Maďarština vs. Finština

Víte, já miluji záhady. A jedna z takových záhad jsou ugrofinské jazyky. To je fascinující téma už od té doby, co se člověk dozvěděl, že existuje skupina ugrofinských jazyků. Už název napovídá, že tam patří Maďarština a Finština. Já mám totiž velmi skákavé myšlení a na všechno přijdu. Ugro je skoro jako Ungro. Ungro... Ungária... Hungaria. Prostě Maďarsko. :-)
Koukla jsem na wikipedii a zjistila, že jsem měla pravdu. Že tam skutečně patří Maďarština a Finština a ještě dalších sto padesát hatmatilek, kterýma se mluví jen řídce.
A taky jsem se dozvěděla, že někteří odborníci už dnes tvrdí, že Ugrické a Finské jazyky k sobě mají hodně daleko. A tak jsem se to rozhodla zkoumat. Nejdříve přes google překladač. Náhodně vybraná česká slova jsem si zjišťovala jak se co řekne finsky a maďarsky. Bylo jich asi třicet pět. Z toho jsem zaregistrovala tak tři slova, která si byla vzdáleně podobná. To ještě nic neznamená. Možná by mi pomohlo studium gramatiky. To by mi asi napovědělo víc. Ale to už dělala horda lingvistů přede mnou. Nechala jsem to plavat. Gramatika je nudná.
Jinými slovy jsem jiná zkoumat to, co mají společného, ale baví mě ta fonetika.
A to jediné, co k svému ponoru do tématu potřebuju, je maďarská píseň a finská píseň. Dokonce jsem si dala záležet na tom, abych našla píseň s titulky. To abyste si to mohli zpívat a abyste viděli, jak to vypadá napsané.

19. ledna 2019

Vitalita - automatická kresba

Já jsem onehdy chtěla po dlouhé době zkusit automatickou kresbu. Že chci nakreslit něco, co by člověku dodávalo vitalitu. Pomocí meditační techniky jsem se dostala do alfa stavu. V hlavě jsem vlastně udržovala jen záměr vytvořit něco energetizujícího. Když se na to tak kouká, je to v teplých barvách, je to ohnivé, je to špičaté. Jak to ale působí na vás?

16. ledna 2019

Na větrné hůrce

Víte, jak jsem vám minule slibovala, že se s těmi fotkami polepším? Tak hned po tom jsem šla na fotografickou procházku, abych měla fotky do další série. Tentokrát z 2. týdne 2019. A nepolepšila jsem se. Naopak.

Já totiž budu muset vyvinout způsob, jak nafotit úchvatné výhledy tak, aby nevypadaly blbě a rozmazaně a zda to s tím naším křápem vůbec jde. Jednou si nad tím budu muset sednout a zkoušet to. A ten den zrovna bylo tak hnusně, že jsem to jen tak hala bala odflákla. Ano, to je výmluva. :-)


A ten vítr. To samé. Furt mi musí kymácet s těmi stromy. :-)
Já ten týden totiž měla v kalendáři nádhernou zasněženou krajinu. Stromky úplně úplně obalené sněhem. V dáli západ nebo východ slunce. Nalezla jsem symbolicky podobnou krajinu. Ne, je to úplně jiné. Asi si ten kalendář někdy musím vzít s sebou, abych se k tomu aspoň přiblížila. Takhle jsem jen šla na jediné místo s menšími stromky, na které jsem si vzpomněla. Opravdu to berme jako takový symbol pro ten obrázek.

13. ledna 2019

Kde se snoubí šero se šerem

Ano, i tento rok vám sem budu přidávat fotky z nedělních procházek. Teď, když už mám tento návyk tak zakořeněný, můžu uskutečnit svůj sen. Koupit si kalendář s přírodou, a pak se snažit na vyfotit podobnou scenérii. Ale nepředbíhejme.
Ona to byla vůbec taková podivná procházka. Šla jsem notoricky známou cestou, kterou netřeba zaznamenávat. Až jsem došla k takovému lesíku. Řekla jsem si, že musím navštívit jedno takové místo.

Tohle jsem vyfotila jen proto, že mi to připomíná portál.

11. ledna 2019

Když se ztratí pegas (Iluze pro Andělku)

Konečně, konečně, konečněěěěě! Víte, já jsem onehdá přihlásila do Klubu snílků. Což je takový méně nápadný blogový klub, kde se sdružují kreativní blogeři a tak nějak tam... jsou. No nebudu to rozmazávat. Protože si u nich potřebuju už ze začátku šplhnout, tak se musím zúčastnit jejich výzvy. A to napsat nějakou věc na určitý obrázek či píseň. Já zvolila píseň. Lépe se ladím na to, co slyším, než na to, co vidím.
Příště zkusím báseň. Ta je kratší. Při tomhle jsem chvílemi doslova potila krev. Až tak bylo to tvoření obtížné. S nedostatkem nápadu nebyl problém. Několikrát jsem si pustila skladbu a rozkryl se mi skoro celý děj. Ale narazila jsem na dost nezdolatelnou komplexovou bariéru, kterou jsem ještě ani zdaleka nepřekonala.
A víte, co si ještě myslím? Že teď je příběh ještě příliš živý, ale až si to přečtu za dva roky, najdu v tom velké množství duchovních mouder, které jsem sem nevědomě nacpala. Tak jako jsem to zažila u povídky "Na hranici smrti".

Toto je ta píseň


5. ledna 2019

PROSINEC 2018: Muž, který sázel stromy

A máme tu další video měsíce. Do této rubriky dávám vždy jen jedno z videí, které jsem za předcházející měsíc shlédla a které mě obohatilo.
Tentokrát je to tento krátký film podle povídkové předlohy Jeana Giona. Možná si to taky někdy přečtu, ale teď k tématu.
Toto video ke mě doputovalo v ten nejsprávnější čas. Poprvé jsem se o něm dozvěděla před lety, když jsem objevila nádhernou píseň "Poslední božec" od Tomáše Kočka. On totiž člověk, který tu píseň dal na youtube do videa útržky z toho filmu.
Kdybych si tenkrát pustila i ten film, asi bych ho považovala za ultra nudný. Vždyť je o osaměle žijícím pastýři, jenž bydlí v domě ve vylidněné horské krajině a který usilovně sází stromy, protože je přesvědčen, že kraj bez stromů hyne. A protože byl vytrvalý, zalesnil tak celý kraj a o dvacet let později už všude byly vzrostlé stromy a i zvířata a lidé se tam nastěhují. Nic co by zajímalo studentku v roce 2013. Něco, co zaujme lehce depresivní a trochu neurotickou zaměstnankyni, která se právě začíná vědoměji zajímat o duchovní a osobnostní růst na konci roku 2018.
Příběh je balzám na duši. Vždyť je i o vytrvalosti. Když chcete vnést život do něčeho zmírajícího, je třeba vytrvalost. Najít smysl života. Ustanovit si ušlechtilý cíl, který souzní s vaší duší (ne s egem) a v tom vytrvat až do konce navzdory všemu. Toto zaslouží obdiv. Toto je hodné následování...
Jinak, doporučuji vám si to pustit. Třeba tam najdete ještě jiné poselství. Jestli tedy ovšem máte chuť. Pokud ne, nemá to cenu.



1. ledna 2019

3. bleskovka

Dnes pro vás mám, milí čtenáři, připravenou bleskovku. Jestli chcete, tak můžete odpovědět na otázky a dostanete za to diplomek. :-)
A víte co? Protože mám dobrou náladu, tak na tu bleskovku můžete odpovídat pořád. Klidně i za půl roku. Nebudu vás limitovat ani datem ani počtem.
  1. Ahoj, jak je?
  2. Slavíte zimní slunovrat?
  3. Máte rádi sníh?
  4. Jaký dárek k Vánocům vám udělal největší radost?
  5. Jaké je vaše nejoblíbenější počasí?
  6. Jaké je vaše nejoblíbenější roční období?
  7. Dáváte si na nový rok nějaké předsevzetí?
  8. Máte do roku 2019 nějakou vizi?
  9. Co chcete na diplom?