Rock ze 70. let má budoucnost :-o

Znáte ty chvíle, kdy chcete psát článek na blog... Strašně moc ho chcete napsat... A zjistíte, že nevíte co psát? To jsou přesně ty melancholické okamžiky, kdy člověk chce s ostatními sdílet svůj svět a neví pořádně jak. Kde začít... Jak...? Proč...? Protože se prostě v člověku hromadí napětí. A to napětí je třeba dostat ven nějakým taktním způsobem.

V takových chvílích já obvykle pro inspiraci prohlížím články z jiných let. A protože už je červen, tak pročítám všechny ostatní červny. Aspoň můžu zhodnotit to, kde už degeneruju a kde se pořád ještě zlepšuju.

Zastavení

Když člověk marodí v zimě, tak to ani nevadí. Venku je stejně hnusně. Není to žádná škoda a člověk si aspoň odpočine. Ale teď? Já mám už týden urputnou zelenou rýmu a nelidsky zahleněný krk. A nezdá se, že by to spělo k nějakému konci. Proto jsem taky byla u doktorky. Předepsala mi ACC Long a takové nějaké kapičky do nosu, které v lékárně namíchali mně na míru. A protože kapičky asi zabraly a můj nosohltan není z tvorby zelených hlenů tak namožený, tak mi to přijde jako otrava. Dokonce už i dutiny trochu splaskly. A navíc je hezky a sluníčko. Možná bych si měla opatřit takovou tu postel na kolečkách, jako měla ta babka ve Slunce seno. Tak by člověk mohl stonat venku. Já nepotřebuju žádnou speciální aktivitu. Chci si číst na sluníčku. Ideálně v posteli přikrytá peřinou. To by se potilo.