Ach jo, jeden den vypadá jako jaro, další dva jako podzim a potom to vypadá zase jarně. A to je nejspíš ten důvod, proč nemám vánoční náladu. Ta se u mě vždycky pojí se sněhem, i když jen málokdy je o Vánocích sníh. To jsou důvody, proč jsem schopná se vánočně naladit klidně i na konci října, když se po ránu objeví na konci října poprašek. Snadno se pak stane, že se zblázním, nakoupím během chvíle všechny dárky a natěším se na to, až je budu moct darovat. Jenže ten zmíněný poprašek sněhu roztaje za jeden den a dál se nic neděje. Sleduju počasí, které je letos vyloženě divné a truchlím.
Už dávno se nekochám tím, jak jsem letos všechno krásně zabalila. Ne. A skoro se ani netěším. Vlastně se cítím, jako by už bylo po Vánocích. A to navzdory tomu, že letos mi dali v práci dovolenou. Ano, byla jsem ráda. Už totiž hodně let po sobě jsem neměla na Vánoce volno. A jak je vidět, odvykla jsem tomu. Vlastně bych raději šla do práce. Je tam tolik práce a já marním čas doma. Docela mě to zjištění rozrušuje. Vždyť minulý rok jsem obrečela, že do práce musím. To je bordel.
Hele, já možná letos trpím jakýmsi druhem nudy. Nedostatkem činností. A asi byste mi rádi řekli: "Když se nudíš, tak aspoň uklízej." Jenže to právě nejde. Vůbec do ničeho se mi nechce a na nic vlastně nemám energii. A proto čekám, že mi vesmír sešle inspiraci...
