27. února 2020

Vás ještě nezachvátila panika?

Tento týden mám v práci odpolední. A tak jsem si zašla dopoledne do Jednoty. Už jsem tam byla včera, takže jsem kupovala jenom takové drobnosti, na které jsem zapomněla. Jako například vložky. A hlavně cukr. Protože už včera jsem si sladila kafe medem a nebyl to žádný zázrak. Ještě, že tu odpornost vyvážily ty skvělé topinky s česnekem.


23. února 2020

Návrat bohů

Dobrý den, vážení čtenáři. Pamatujete si ještě na článek s názvem "Obloha ztemnělá, mraky se stahujou"? Takovou tu sobotní procházku, při které jsem sbírala odpadky a zároveň jsem se rozčílila a následně zmokla? Tak tyhle fotky jsou z neděle 2. 2. 2020. Tedy z dalšího dne.
Docela pěkná procházka. Tentokrát jsem si ale neprozpěvovala "Dej bůh štěstí" od kapely Dymytry, nýbrž "Návrat bohů od Arakainu. Píseň z doby, kdy s nimi byl ještě Aleš Brichta. A abych se přiznala, tu moc neumím.


15. února 2020

Vlaky v hlavě

Takže, kamarádi. Co kdybychom se zamysleli nad písní "Vlaky v hlavě" od kapely Katapult?
Asi si říkáte, proč bych se měla zabývat takovou vykopávkou z roku 1977? A já se ptám: Proč ne? Sice mám od nich raději "Hlupák váhá" a "Půlnoční závodní dráha", ale momentálně se vyskytla potřeba dumat nad vláčky. A zvlášť po tom, co vítr zpřetrhal vedení a elektrické lokomotivy nemohli pokračovat v cestě... A není to jenom to. Alissa přece navrhla, že by bylo dobré popřemýšlet nad tématem "Myšlenkový vlak".


10. února 2020

Hledání draka

Dobrý den, milí čtenáři. To bylo nějakých keců, že sem budu dávat fotky z procházek. A nic. Tedy mám už tři sady fotek, ale tak nějak se nevyskytl vhodný kairós pro článek s nimi. To je třeba napravit. Takže vzhůru na shlédnutí fotek z 26.1 2020. Ano, vím, je to už dávno. A ani si už nepanatuju, jak jsem tuto procházku prožívala.

Jako první mě tenkrát zaujaly tyto houby. Myslím, že už jsem tenhle ztrouchnivělý pařez s houbami fotila mnohokrát. Ale letos jsou opravdu hezké. A nevadí jim ani teplota kolem nuly. A ten mech...


2. února 2020

Obloha ztemnělá, mraky se stahujou

Než začnete číst, nejdříve si pusťte píseň........ A jestli se vám nelíbí, tak jí raději opět vypněte...... Výborně, a teď můžete pokračovat. Asi jsem si osvojila novou tradici. A tou je jednou za čtrnáct dní vzít svou fajnovou žlutou igelitku a jít sbírat odpadky do přírody. Šla jsem jinou trasou, než minule, protože od toho směru, kde jsem byla minule, foukal na můj vkus příliš silný vítr. Ale je fakt, že jsem si nepolepšila. Nevadí. Kráčela jsem po úzké silničce, občas cukla s vodítkem, když jsem měla pocit, že pes moc táhne a přemýšlela nad tím, jestli mě ofoukne a rozbolí mi zuby na levé straně. Také jsem se dost pozorně rozhlížela, jestli někde neleží nějaký odpadek. To abych měla přehled, až tudy půjdu zpátky a budu je sbírat. Už od začátku jsem si pochvalovala, jak je tahle cesta docela čistá. A tak jsem si prozpěvovala. Především refrén té písně: