29. března 2020

Klid před bouří

Pamatujete si ještě na orkán Sabine? Onehdá v neděli 9.2. jsem byla na procházce. A už jsem samozřejmě věděla, že v Německu zuří veliký vítr a který v noci dorazí i do Čech a přinese s sebou ochlazení, déšť a sníh.
Avšak zatím to tak nevypadalo. Sluníčko svítilo a zdálo se mi být úplné bezvětří. Prostě krásný den. Na obloze ani mráček. Tedy kromě těch rozplizlých jedovatých, co zůstávají po čarách od letadel. Ale těch bylo minimum.

A ta panoramata. Vidíte tu mlhu, jak je tak krásně usazená kolem zalesněných kopců vzdálené Šumavy?

 

14. března 2020

27. den hudební výzvy - Píseň, stará aspoň 20 let

Jó, kde jsou ty časy, kdy koronavirus byla nemoc čínská a na Čecha nešla. Teď už to přestává být legrace. Tedy, ne, že bych nevyhledávala nové a nové vtipy o něm. Například tohle je dobré:
Dřív lidé kašlali, aby zamaskovali prdění a dnes lidé prdí, aby zamaskovali kašel.
Češi jsou geniální právě v tom, že dovedou proti trudomyslnosti svým humorem. Jasně, že mám taky strach a tiše závidím těm, co už mají dostatek zásob. Tedy, ne, že bychom my neměli zásoby. Na vesnici přece vždycky každý má zásoby, protože jezdit do nějakého města kvůli každé kravině je idiotství. To tam člověk jede raději jednou za čas a vezme toho víc. Nehledě na to, že se občas člověku urodí nadbytečné množství nějaké plodiny. Loňské dýně máme ještě teď.
A proto trudomyslnosti samozřejmě nemusíme bojovat jen humorem, nebo myšlenkami na to, že máme vlastně zatím docela hojnost všeho. Ale například i nějakou pěknou veselou písničkou.
Tak proč se neposunout dál v hudební výzvě. U dlouhou dobu je na řadě píseň, která je stará aspoň 20 let. To znamená, že sem můžu dát píseň i starou 24 let. Ať tak, či tak, je ideální do dnešních dní, protože by mohla rozšiřovat dobrou náladu a evokovat bezstarostnost let minulých. S veselou myslí se přece přečkávají nepříjemnosti lépe. Takže povinně zpívat...


9. března 2020

Design 16 - Návrat jednorožce

Název designu: Návrat pegase
Datum vytvoření: asi 7. 3. 2020
Vyroben pro: teprve.blog.cz

Dobrý den, vážení čtenáři, asi jste si všimli, že jsem před nedávnem vytvořila nový design na blog. Nazvala jsem ho návrat pegase. Asi už skončila půlroční doba temna a já se potřebuji koukat na něco růžového. Na něco jarního a plného nadějí. Před tím to bylo období hledání svých ztracených částí a seskládávání se do hromady. A při takových procesech se člověk prostě holt ponořuje do své vnitřní temnoty a nachází v ní nové vize. A to se chtě nechtě odrazilo i na vzhledu blogu. A teď se můžu klidně navracet sama k sobě.
Poslední dobou cítím jaro ve vzduchu a cítím jaro v sobě. Chci zase chodit bosa po měkké trávě. Chci zase poslouchat ševelení listů ve větru a obdivovat kvítky probouzejících se rostlin. Chci se hřát v prvních paprscích slunce a nechávat unášet svou fantazii na křídlech vánku. Chci se koupat v křišťálově čistých horských pramenech. A i když s mém okolí žádné takové nejsou, můžu o tom aspoň snít. Chci zpívat mrakům a kořenům stromů. Dokonce jsem zasela pažitku do květináčku, aby mi tu rostla nějaká bylinka. Ještě mám semínka řeřichy. Jarní bylinky dodávají sílu.
No zkrátka chci, aby mi příroda zase kolovala v žilách. A přitom je mi jasné, že mi příroda v žilách kolovat nedokáže. A když, tak jen tak z deseti procent. Víc ne...
Já nejsem přírody hodna. Tím spíš, že pracuji ve firmě, ve které se balí hnojiva. Hnojiva, z nichž některá z nich jsou umělá, zdraví škodlivá a zamořují spodní vody. Vlastně se tam zpronevěřuju sama sobě i přírodě. Je mi chvílemi špatně ze mě samé... To je věc, na které musím ještě hodně zapracovat. Nechci, aby mě věznil beton a jedy...

Nicméně design, který tu je, mě moc neuspokojuje. Protože je vlastně dělaný tím samým stylem, jako ten předchozí. Tudíž mi přijde málo kreativní. Musím přijít na něco úplně nového. To aby se člověk do toho mohl pohroužit a znovu zkoumat, co dělají neznámé funkce grafického programu, experimentovat...