Ach, drazí, čtenáři, před časem jsem si objednala rozhovor s astrologem. Zrovna začínalo léto, jedna koronavirová vlna za námi a já měla pocit, že to ještě nebude všechno. Že se na nás chystá pád civilizace, krach na burze, krize celosvětového formátu, hladomory. Do toho jsem v práci byla pohromadě s obzvláště protivnou osobou. Měla jsem sto chutí práci opustit. Byla jsem prostě ve velikém napětí a zajímalo mě, jak můj život povede dál. Co pak asi může čekat člověka, jako jsem já?
27. srpna 2020
24. srpna 2020
Když se dárek nepovede
Vážení čtenáři. Zítra budu mít narozeniny. Ale dárek jsem dostala už dnes. Mamka o něm už tři dny básnila a tak mě navnadila. Samozřejmě, že jsem ani neočekávala, že dostanu něco jako detektor kovů, že mi zaplatila týdenní pobyt ve tmě, či že mi pořídila knižní sérii Zaklínače nebo knihu 1984, protože to jsem ještě nečetla. Zkrátka něco, co může upotřebit člověk mého druhu. Přesto jsem ale doufala, že dostanu něco, co se mi bude líbit. Třeba nějaké chlupaté ponožky. Hodně chlupatých ponožek. Nebo diář, kalendář. Sice by mě nasralo, kdyby diář nebyl bílý nebo světle šedý a v kalendáři by byly místo koťátek kuchařské recepty, ale s tím se dá ještě nějak sžít. Prostě potřebuju mít věci, ke kterým bych mohla mír důvěru.
22. srpna 2020
28. den hudební výzvy - Píseň, která se mi vybaví při slově "Samota"
...aneb třicetidenní hudební výzva, kterou se prokousávám už od května 2017.
Tohle je opravdu těžký oříšek. Předně si musíme ujasnit rozdíly mezi slovy "samota" a "osamění".
Viděla bych to asi takhle. Samota je vlastně bezvadná. Je to stav, kdy člověk není obtěžován přítomností ostatních. Kdy má dostatek času a prostoru, aby se mohl zabývat svými oblíbenými činnostmi. Jakmile začne zapřádat nějaké vztahy, ať už milostné, přátelské, pracovní či jakékoliv jiné, ztrácí svobodu, uvolnění a schopnost volně dýchat. Introverti třeba milují samotu. Já jsem dokonce dospěla do bodu, kdy samotu zaměňuji za meditaci. Možná je to bludná představa. Třeba si zase něco nalhávám, jako vždycky. Kdo ví?
Stínová stránka samoty je osamění. Toho se člověk dočká, je-li samoty dostatečně nabažen, už o ní nestojí nebo o ní možná vůbec nikdy nestál a neumí čí nemůže navázat s ostatními nějaký kontakt, stane se, že se cítí osamělý. A osamělý se může cítit i v případě, když kolem sebe má lidí dost, ale přesto není poblíž nikdo, kdo by mu doopravdy porozuměl, s kým by mohl sdílet svůj svět.
Ale která píseň se mi vybaví, když se řekne slovo samota? Snad jedině píseň s názvem "Samota" od Luboše Odháněla. Moc jsem jí nikdy neposlouchala. Ba dokonce jsem jí přeskakovala. Ta písnička je samozřejmě skvěla, ale mě nějak nebaví. Jen se mi vždycky vybaví ten název. A je možné, že ani já nemám téma samoty docela vyřešené...
15. srpna 2020
Jestli se blížím k cíli
9. srpna 2020
Madam Royal, Blitz Union, Škwor a želé had v mrazáku
Ahoj, drazí čtenáři. Nevím, jak je to možné, ale tento pátek jsem se záludně rozstonala. Pálení v krku a v nosohltanu a smrkání. Nicméně se už nehodlám utápět v beznadějích, že dnes je to bolest v krku a že se mi zánět rozšíří na průdušky a... Zkrátka si říkám, že se brzy uzdravím. (Už... už cítím, jak se uzdravuju.) A zatím to vypadá nadějně. Nemá cenu se stresovat komplikacemi, co se ještě ani nestaly nejspíš ani nestanou. Proto to tentokrát ani nebudu dál rozvádět. Raději popovídáme o tom, jak se mi líbily kapely na kterých jsem byla 25.7. Protivíně.