27. srpna 2020

Jak já objednávám služby astrologa

Ach, drazí, čtenáři, před časem jsem si objednala rozhovor s astrologem. Zrovna začínalo léto, jedna koronavirová vlna za námi a já měla pocit, že to ještě nebude všechno. Že se na nás chystá pád civilizace, krach na burze, krize celosvětového formátu, hladomory. Do toho jsem v práci byla pohromadě s obzvláště protivnou osobou. Měla jsem sto chutí práci opustit. Byla jsem prostě ve velikém napětí a zajímalo mě, jak můj život povede dál. Co pak asi může čekat člověka, jako jsem já? 

24. srpna 2020

Když se dárek nepovede

Vážení čtenáři. Zítra budu mít narozeniny. Ale dárek jsem dostala už dnes. Mamka o něm už tři dny básnila a tak mě navnadila. Samozřejmě, že jsem ani neočekávala, že dostanu něco jako detektor kovů, že mi zaplatila týdenní pobyt ve tmě, či že mi pořídila knižní sérii Zaklínače nebo knihu 1984, protože to jsem ještě nečetla. Zkrátka něco, co může upotřebit člověk mého druhu. Přesto jsem ale doufala, že dostanu něco, co se mi bude líbit. Třeba nějaké chlupaté ponožky. Hodně chlupatých ponožek. Nebo diář, kalendář. Sice by mě nasralo, kdyby diář nebyl bílý nebo světle šedý a v kalendáři by byly místo koťátek kuchařské recepty, ale s tím se dá ještě nějak sžít. Prostě potřebuju mít věci, ke kterým bych mohla mír důvěru.

22. srpna 2020

28. den hudební výzvy - Píseň, která se mi vybaví při slově "Samota"

...aneb třicetidenní hudební výzva, kterou se prokousávám už od května 2017.

Tohle je opravdu těžký oříšek. Předně si musíme ujasnit rozdíly mezi slovy "samota" a "osamění". 

Viděla bych to asi takhle. Samota je vlastně bezvadná. Je to stav, kdy člověk není obtěžován přítomností ostatních. Kdy má dostatek času a prostoru, aby se mohl zabývat svými oblíbenými činnostmi. Jakmile začne zapřádat nějaké vztahy, ať už milostné, přátelské, pracovní či jakékoliv jiné, ztrácí svobodu, uvolnění a schopnost volně dýchat. Introverti třeba milují samotu. Já jsem dokonce dospěla do bodu, kdy samotu zaměňuji za meditaci. Možná je to bludná představa. Třeba si zase něco nalhávám, jako vždycky. Kdo ví?

Stínová stránka samoty je osamění. Toho se člověk dočká, je-li samoty dostatečně nabažen, už o ní nestojí nebo o ní možná vůbec nikdy nestál a neumí čí nemůže navázat s ostatními nějaký kontakt, stane se, že se cítí osamělý. A osamělý se může cítit i v případě, když kolem sebe má lidí dost, ale přesto není poblíž nikdo, kdo by mu doopravdy porozuměl, s kým by mohl sdílet svůj svět.

Ale která píseň se mi vybaví, když se řekne slovo samota? Snad jedině píseň s názvem "Samota" od Luboše Odháněla. Moc jsem jí nikdy neposlouchala. Ba dokonce jsem jí přeskakovala. Ta písnička je samozřejmě skvěla, ale mě nějak nebaví. Jen se mi vždycky vybaví ten název. A je možné, že ani já nemám téma samoty docela vyřešené...

15. srpna 2020

Jestli se blížím k cíli

Dobrý den, milí čtenáři. Řekla jsem si, že by bylo konečně dobré dát konečně do článků na blog fotky z procházek, co tak dlouho skladuju ve svém foťáku. Nevím, co mi tak dlouho trvá. Kdybych si aspoň pamatovala, co se tenkrát událo, aby bylo i o čem psát. No nic.

Takže se spolu vrátíme v čase. Je jaro 12. dubna 2020. Největší korona-paniku máme za sebou. Tedy Sluníčko svítí. Je neděle. Matně si vybavuju, že neděle velikonoční, protože tahle procházka byla dlouhatánská a já tenkrát byla vděčná, že je druhý den volno a nemusím do práce. Psa jsem měla s sebou.
Už dlouho jsem totiž chtěla jít trasou, kterou jsem ještě nikdy nešla. Věděla jsem, že se tudy dá dostat do jedné vesnice. Byl to můj už dávno vytyčený cíl. Jenomže jednou byla moc zima, pak zase moc horko, jindy tam bylo moc bahna. Však to znáte. Jenomže tento den byl prostě ideální. Jako stvořený pro delší neznámé túry... Vidíte, jak už se na to začínám ladit? Myslím, že to půjde.

Zatím jsme téměř na začátku naší cesty. Tohle je největší rybník, co patří do katastru naší obce. Krásný to rybník, leč voda jest v něm ohavná. Přesto ale vždycky měl své vlastní kouzlo. Například tohle místo. Kdyby to tu člověk neznal, řekl by, že tam pod hladinou má nějaký vodník garáž. Tak tomu ale není. To by se vědělo. 
Šla jsem tedy podél břehu až dál po asfaltové úzké silnici. 

9. srpna 2020

Madam Royal, Blitz Union, Škwor a želé had v mrazáku

Ahoj, drazí čtenáři. Nevím, jak je to možné, ale tento pátek jsem se záludně rozstonala. Pálení v krku a v nosohltanu a smrkání. Nicméně se už nehodlám utápět v beznadějích, že dnes je to bolest v krku a že se  mi zánět rozšíří na průdušky a... Zkrátka si říkám, že se brzy uzdravím. (Už... už cítím, jak se uzdravuju.) A zatím to vypadá nadějně. Nemá cenu se stresovat komplikacemi, co se ještě ani nestaly nejspíš ani nestanou. Proto to tentokrát ani nebudu dál rozvádět. Raději popovídáme o tom, jak se mi líbily kapely na kterých jsem byla 25.7. Protivíně.

3. srpna 2020

U babičky v Protivíně

Tak, milí čtenáři, končí mi čtrnáctidenní dovolená. Zítra už jdu do práce. A musím říct, že jsem se při té dovolené dost přepracovala. Když blog.cz bude končit, tak jsme museli přestěhovat i Klub snílků na novou adresu. To znamená další předělávání obrázku v článcích. Ještě že jsem se přestěhovala se svým osobním blogem už v červnu. Teď bych se jinak z toho zbláznila. Ještě že mám takovou intuici a příslušné kroky jsem učinila ještě před tím, než vyšlo ono oznámení o konci blog.cz. Ale o tom nevypráví tento článek :-)