20. března 2021

Novoroční procházka

Pamatujete si, jak jsem si stěžovala, že rychleji fotím, než následně zveřejňuji fotky na blog? Myslím, že se to teď možná... MOŽNÁ... na nějakou dobu změní. Jak je teď to testování ve firmách, tak mamce vyšlo, že je pozitivní na koronavirus. Můj test, který mi dali v práci byl sice negativní, ale tak musím být doma. Takže žádné zbytečné procházky. Můžu nejdál ke kontejneru.

A teď tedy konečně k těm fotkám z 3. 1. 2021... Vlastně se o nich bude těžko psát. Z této procházky si pamatuju jen velmi málo. Snad jen to, že celý předchozí týden byl trochu mráz a zrovna tuto neměli se mi poštěstilo a byly dva stupně nad nulou. A tak krajina vypadala tak, jak vypadala.  
Třeba tahle podivná tůňka. Pamětníci si jí možná pamatují z článku zveřejněném 15. 2. 2019. Tohle je focené z druhé strany. Zvláštní jen, že jí fotím, jen když je její hladina pokrytá ledem. Jindy mě to nenapadne.

14. března 2021

Krev a sliny, zubař a test

Ach, drazí čtenáři. Je tomu zase nejméně čtrnáct dní, co jsem naposled vydala článek. Dneska jsem chtěla konečně zveřejnit fotky z 3. ledna. Ale asi to bude muset opět počkat. Mám totiž z poslední doby tolik podnětů, že nejdou nechat bez povšimnutí. 

1. března 2021

Do práce hnát lidi, jak na jatka

Dobrý den, drazí čtenáři. Je to už dvacet dní, co jsem naposled napsala nějaký článek... Ale mám pro to pádnou výmluvu. Nejdříve jsem na to neměla čas, pak energii a nakonec náladu. Myslím, že by se mi dost ulevilo, kdybych nemusela chodit do práce. Ne, nebojím se nákazy. To mě přešlo už loni v květnu. Mě už je tak nějak jedno, jestli budu dál žít, nebo jestli zemřu. A možná i tu smrt přijímám snáze, než život. Jen některé lidi, co tam potkávám už nemůžu ani vidět. A už vůbec ne poslouchat jejich debilní žvásty na mou osobu. Není den, aby mě někdo něčím neurazil.