Než se zešeří

Dobrý den, drazí čtenáři. Dneska si ukážeme fotky z 24. ledna. Oproti těm minulým sníh malinko odtál. Ale to vůbec nevadilo. Stejně se většinou při svých procházkách často držím mimo cesty, tak alespoň se člověk nemusel tolik brodit. Zato ale foukal poněkud ledový větřík.

Ten den jsem šla na kopec za naší vsí. Chtěla jsem ještě víc zasněžených výhledů. Měla jsem tenkrát totiž strach, že o ten sníh přijdu, tak jsem ho přece musela vyfotit co nejvíc. Už totiž dávno není samozřejmosti, jako před lety. 

Vše přikryl sníh

Dobrý den, vážení čtenáři. Vzpomínáte si na to, jak jsem na začátku minulého článku psala, že mamce vyšlo, že je pozitivní na koronavirus? Tak hned druhý den jsem se rozstonala. Respektive v neděli mi bolela hlava a měla jsem horečku. V pondělí už ne. To se mi akorát spustila rýma a bolelo mě v krku. Nic, co by se nedalo přechodit, že jo. Každopádně to, že jsem mohla být doma, jsem docela ocenila. Dnes už se zdá, že mi je dobře. Takže až mi skončí karanténa, budu muset zase do té otravné práce. Ale nemějme dnes černé myšlenky. Pojďme raději zavzpomínat na to, jak to bylo 17. ledna venku nádherné. 

Ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude sníh. Jak jsem druhým záviděla jejich fotky se sněhem, zatímco já neměla žádné. Řeknu vám, že je to hrozný pocit. O tom víc jsem měla chuť juchat, když se mi konečně takhle poštěstilo. Vždyť jaro po zimě bez sněhu je skoro stejné, jako ráno po probdělé noci. Ale vždyť to sami musíte znát.