Když fotím motýly

Dobrý den, milí čtenáři. Je tu další pátek a proto je třeba zveřejnit další článek. Před časem jsem se tak rozhodla, že musím příspěvky na blog vydávat jednou týdně v jeden konkrétní den. Jen tak se přece dá zabránit tomu, že vydám tři články krátce po sobě a pak měsíc v sobě nenajdu energii tvořit nic nového. Takhle se to tak nějak rozloží. Člověk se ani neunaví a ani nemá syndrom vyhoření. Samozřejmě, že i tak mám chvíle, kdy mě baví dělat články víc a jindy zase méně. Myslím že to jde v cyklech. Ve svých plodnějších obdobích se mi třeba podaří vytvořit víc věcí. Když to člověk zveřejní všechno najednou, tak pak nemá materiál pro to, aby cokoliv publikoval ve dny, kdy nemá žádnou inspiraci. 

A teď k fotkám. Jsou ze dvou různých procházek. Minule jsem se zmiňovala o tom, jak jsem chtěla fotit motýly a vůbec se mi to nedařilo. Tentokrát jsem se o tom chtěla pokusit znovu. A jak se mi to povedlo, musíte posoudit sami.

Tyto fotky jsou z 4. srpna. Ten den jsem nechtěla jít nikam daleko. Na nebi byly takové děsivé mraky. Bála jsem se, že zmoknu. Ale pes se potřeboval projít. Respektive já měla náladu někam jít a pes trval na tom, že musí se mnou. Jako vždy.

Hned po půlhodině se mi poštěstilo a já uviděla modráska. Těch už dneska moc není. Díky průmyslovému zemědělství ubývá z přírody rostlina krvavec toten, který potřebují k životu jeho housenky. Proto je pro mě takový svátek, když tu rostlinu nebo tohoto motýla spatřím. Není to bůhví jak povedená fotka. Ale jako dokumentace to asi opravdu stačí. 

Sen - Výprava do práce

|Nedávno jsem si vzpomněla, že tady na blogu mám rubriku "Sny", kam bych správně měla zapisovat to, co se mi v noci zdálo. A vidíte. Blog existuje bez mála šest let a za celou dobu jsem tam stihla přispět jen dvěma články. Svým způsobem se to neodpustitelné.

Normálním lidem se zdají noční můry, ve kterých je honí nějaký zabiják, ve kterých jsou připoutáni ke stěně a lezou po nich červi, a tak. Mě, když se zdá špatný sen, většinou je o práci a jsem z něj špatná ještě dvě hodiny po probuzení. Zrovna tenhle, co se mi zdál 5. září mě vyvedl z míry a po probuzení jsem si skoro i myslela, že se mi to stalo doopravdy.

U motýlí louky

Zdravím, vážení čtenáři. Dnes se společně podíváme na fotky z 30. července. A kupodivu to nebyla neděle, jako vždy, nýbrž pátek. Tak nějak jsem trochu začala kašlat na to, že fotit budu pouze na nedělních procházkách. Částečně to asi také zavinila dovolená a to že v týdnu bylo často lepší počasí, než o víkendu. Z toho důvodu proto v neděli člověk často nikam ani nešel. 

Ten den byly mraky opravdu jako malované. Jinak, mě se tahle fotka zdá nějak povědomá. Jako bych jí už někdy fotila. Když jsem na blogu, jestli tam nebudu mít vyfocené stejné místo, našla jsem jen toto. druhá fotka v článku "Po větru" mi přijde trochu podobná. Ale je to úplně jiné místo... Úplně jiný strom. A když tak o tom přemýšlím, tak i při psaní tohoto úryvku mám pocit déjà vu. Jako bych to už někdy psala, i když jsem to nepsala. A možná se mi to zdálo ve snu. A možná mám jenom v podvědomí nějak zasunutou vzpomínku na to, jak jsem to fotila. Proto mám pocit, že už jsem viděla toto místo. To bude tím. 

Odvrácená tvář přírody

Původně jsem tuto sérii fotek z 11. července chtěla nazvat "Mokvající odpoledne" a bylo by to velmi přesné. Ale sebekriticky jsem uznala, že to asi nebude úplně ono a že musím vymýšlet dál. Pak mě napadlo pojmenování "Příliš mokrý den". Taky by se dalo použít. Ale "Odvrácená tvář přírody" mě napadlo už když jsem  to fotila. A teď jsem si na to vzpomněla. 

Na první fotce můžete vidět svlačec. Protože prostě miluju svlačce. Tady se ale moc nevyjímají, protože jsou trochu zarostlé v trávě. Tak příště, no. Ještě asi kvetou, tak je můžu fotit ještě nějakou dobu.