Když medituju s kameny

Dobrý den, vážení čtenáři. Je pátek a s ním jsou tu opět fotky z mé procházky. Tentokrát jsou z 26. září. Jak to tak vypadá, krátce před tímto dnem vrátilo opět léto... Nebo spíš konečně přišlo léto... Na čtrnáct dní... No nic. Počasí je jedna z mála věcí, na kterou si nemá cenu nijak komentovat.

Na fotce můžete vidět ty pštrosy, které chová ten člověk od nás. Tedy, on jsou to vlastně emu, pokud máme být přesní. Nejsou to dost zdařilé fotky. Ti ptáci pořád chodili sem a tam, a tak jsou trochu mázlí. Oni prostě nemůžou chvíli postát. 

Pátrání ve vodách

Zdravím, vážení čtenáři. Dneska pro vás mám, co do příběhu, opravdu zajímavé fotky. A to tyhle z 19. září. Pár dní před tím totiž do jednoho z rybníčků, co je při cestě vjelo auto. Řidičovi se holt udělalo špatně na tom nejhorším místě, na jakém mohlo. Ale byl zachráněn a nic se mu nestalo. Všechno dobře dopadlo. A to bych nebyla já, abych si tudy nenaplánovala procházku a neprozkoumávala to tam. Asi si říkáte že na tom nic ke zkoumání není. Určitě ne skoro týden po tom. Ale to, že jsem šla tudy, mělo i jiný neméně malicherný důvod. Později se k tomu dostaneme.

První věc, která mě při cestě zaujala a kterou jsem musela zvěčnit, jsou tyto špendlíky. Takové malé švestkoidní plody, ze kterých jsou výborné ovocné knedlíky. A letos jsou větší, než kterékoliv roky před tím. Tentokrát jsem si ale utrhla asi jen pět plodů a šla jsem dál. Ovocné knedlíky jsem totiž měla nedávno. Oni si s tím špačci poradí.

Pes ve snech

Dobrý den, vážení čtenáři. Dnes bych ráda opět zveřejnila něco z mých podivných snů, co se mi v noci zdály. A dneska nebude jeden, ale hned dva. Mám totiž pocit, že ačkoliv se mi každý z nich zdál v jiný den, nějakým způsobem spolu jistě souvisí. 

Modré nebe nad krajinou

Dobrý den drazí čtenáři. Na téhle procházce jsem si zvolila tu samou trasu, jako tehdy, když jsem fotila sérii Z nových úhlů pohledu. Tehdy jsem nedošla až nakonec kvůli bahnité cestě. Podařilo se mi to tentokrát? To se dozvíte, když rozkliknete tento článek. 

Tenkrát toho 5. září byl neuvěřitelně slunný den. Takové sluníčko snad svítilo za celé léto jenom třikrát. Jinak byly spíše mraky. Ale září nám začalo vskutku zářivě. Mám dokonce dojem, že od května jsem jedinkrát nevyfotila takto čistou a modrou oblohu.
Na fotce se také dobře vyjímá kontrast listnatých stromů napravo a těch jehličnatých nalevo. Jako by se na té cestě setkávaly dva rozličné světy. aby spolu mohly pohovořit.

Skrze louky a vodu

Zdravím, vážení čtenáři. Dnes se společně podíváme na fotky z 15. srpna. Tentokrát jsem opět měla problém s vymýšlením názvu. S tím jsem se potýkala naposled... někdy před měsícem. Co si budeme povídat. Někdy jsou fotky tak různorodé, že se jen těžko pojmenovává. A tak mi nezbylo nic jiného, než si zavzpomínat, jak probíhala situace, při které jsem zrovna tu konkrétní sérii fotila. Ale to přece dělám vždycky, ne? Nakonec mi název "Skrze louky a vodu" přišel nejpříhodnější.Takto procházka byla poměrně dlouhá a komplikovaná. Navštívila jsem při ní mnoho mých oblíbených okružních tras a spojila je v jednu velikou. 

Hned po šesti minutách mého putování jsem u božích muk narazila na tyto přenádherné houby. Hned bych je sebrala, jenže to, že rostly na místě, kam běžně chodí čůrat cizí pejsci, mě docela odradilo. A taky jsem tušila, že mě ještě čeká dlouhá cesta a nechtěla jsem je s sebou tahat. Takže nakonec zůstaly tam, kde jsou.