Zdravím, milí čtenáři. Předminule jsem zveřejnila sérii "Když fotím severní nebe". Později jsem dostala nápad, že bych mohla zabrat i ostatní světové strany. A 17. října jsem to uskutečnila a vzala si tentokrát na paškál jižní směr. Ten den jsme měli po dlouhé době velice zamračenou obloha. Vlastně je to dobře. Přiznejme si. Kdyby mi proti foťáku svítilo slunce, výsledek by byl nejistý. Fotky by mohly být úchvatně stejně tak, jako hrozné. Ale toto tvrzení by člověk přece mohl aplikovat na jakékoliv počasí a světelné podmínky.
Když se podíváte na první fotku, možná si povšimnete, že jsem objevila nový styl focení. Když se podíváte na nějaké starší, zjistíte, že před tím jsem prakticky skoro nikdy při focení vzdálenější krajiny nedopustila, aby mi tam zaclánělo něco, co je v popředí. Ale na této procházce jsem si uvědomila, že to někdy není na škodu. Když tomu náhoda dá, někdy to vpadá i působivě. A co teprve to, jak podzim některé stromy začínal barvit lehce do žluta. Je to zase o něco více, než na fotkách minulých.