26. listopadu 2021

Když fotím jižní nebe

Zdravím, milí čtenáři. Předminule jsem zveřejnila sérii "Když fotím severní nebe".  Později jsem dostala nápad, že bych mohla zabrat i ostatní světové strany. A 17. října jsem to uskutečnila a vzala si tentokrát na paškál jižní směr. Ten den jsme měli po dlouhé době velice zamračenou obloha. Vlastně je to dobře. Přiznejme si. Kdyby mi proti foťáku svítilo slunce, výsledek by byl nejistý. Fotky by mohly být úchvatně stejně tak, jako hrozné. Ale toto tvrzení by člověk přece mohl aplikovat na jakékoliv počasí a světelné podmínky. 

Když se podíváte na první fotku, možná si povšimnete, že jsem objevila nový styl focení. Když se podíváte na nějaké starší, zjistíte, že před tím jsem prakticky skoro nikdy při focení vzdálenější krajiny nedopustila, aby mi tam zaclánělo něco, co je v popředí. Ale na této procházce jsem si uvědomila, že to někdy není na škodu. Když tomu náhoda dá, někdy to vpadá i působivě. A co teprve to, jak podzim některé stromy začínal barvit lehce do žluta. Je to zase o něco více, než na fotkách minulých. 

 

19. listopadu 2021

Zvířecí stezka

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět s dalšími fotkami z procházky. A ačkoliv byl tehdy 10. říjen, sluníčko stále ještě docela pěkně hřálo. Pro focení se zdály být celkem příhodné podmínky. 

Ten den jsem fotila hlavně zvířata. Původně jsem ten úmysl neměla, ale tak nějak se to skloubilo do hromady. Své putování jsem začala tou samou trasou, jako v jednom ze svých minulých článků. Šla jsem okolo výběhu s ptáky emu. 

12. listopadu 2021

Když fotím severní nebe

Dobrý den vážení čtenáři. Onehdy jsem si po opravdu velké době pustila méně známou píseň "Miluju severní nebe" od kapely Katapult.V podstatě je to zhudebněná báseň od Františka Gellnera. Už když jsem jí slyšela poprvé, napadlo mě, že bych mohla na procházce fotit jenom severním směrem. Pak jsem na to tak nějak zapomněla. A až letos 3. října jsem to konečně uskutečnila. Já mám totiž ve svém chytrém telefonu kompas. Proč to nevyužít?

A vlastně to nebyl špatný nápad. Člověk tak zachytil krajinu z takových úhlů, z jakých by ho to před tím ani nenapadlo. Víte, co to znamená? Že jsem zase prolomila to prokletí, které mě nutí fotit neustále to samé. Jako například toto. Z téhle strany jsem vlastně ten den jsem zaznamenala tyto stromy poprvé. 

6. listopadu 2021

Výlet do Plzně

Zdravím, vážení čtenáři. V úterý 28. záři na svatého Václava jsme měli volno. A protože v práci asi bylo málo objednávek, tak nás nechali doma i v pondělí 27. září. A to jsem měla radost dvojnásobnou. Taková věc totiž vůbec není samozřejmostí. A protože i mamka si ve své práci vzala dovolenou, proč to nevyužít a nevyjet si někam dál, než do Strakonic? Vlastně ona naplánovala cestu do Plzně. 

Respektive obě ségry v Plzni studují a za pár dní jim měl začít školní rok. A to bylo třeba aby se tam už dopředu zabydlely. Ubytování sice už měli zařízené, ale ještě bylo třeba si tam navézt oblečení a kdejaké jiné potřebné věci. Já, mamka a jedna ségra, jsme jeli jeli jedním vlakem, tak druhá ségra jela tím vlakem, co jel ještě před tím. Neptejte se mě, proč to probíhalo takhle zvláštně. Sama si to snad ani nepamatuju. Asi tam z nějakého důvodu potřebovala být dřív a nám se nechtělo vstávat tak brzo.No zkrátka, když jsme překonaly přemrštěné složitosti a ďábelskou výluku, dorazily jsme konečně do Plzně. Samozřejmě že jsem se těšila, že jeden z mých fotografických článků na blog se konečně ponese v jiném duchu, než ty předchozí. 

Ten den bylo poněkud vlhké počasí. Chvíli mrholilo, chvíli poprchávalo. Ale bylo to tak mírné, že se člověk ani neobtěžoval vytahovat deštník z batůžku. Tady jsme na Plzeňském náměstí. V podstatě mě dost vyvedlo z míry. Taková velká, de facto prázdná obdélníková plocha. Nikde nic. Jen na jednom místě se tyčila obrovská gotická katedrála svatého Bartoloměje, která se mi málem nevešla na fotku. Ale jinak je pěkná, že jo?