Zdravím, milí čtenáři. Dnes si společně ukážeme fotkyz procházky z 27 listopadu a pak jednu ze 30. listopadu, kterou jsem vyfotila u nás před domem.
Takže nejdříve ty ze 27. listopadu. Na minulých fotkách byl sníh. Ten však roztál, a tak veškerá pohádková atmosféra vzala za své. Tohle vlastně byl takový mokrý a ponurý den.
Zdravím, milí čtenáři. Dneska vám představím fotky z 13. listopadu. Za dne, kdy byl tak nechutně ledový větřík, že se to prostě nedalo. A taky ta procházka podle toho vypadala. Sice jsem správně odhadla, že je dobré už vybalit ze skříně zimní bundu. Ale už mě nenapadlo, že budu potřebovat čepici.Tak nějak jsem předpokládala, že to nějak vydržím. Asi jsem prostě předpokládala, že když v pátek byly tři stupně a na uši mi zima nebyla, že to bude za takových podmínek v pohodě i v neděli. Ale s tím větříkem člověk prostě nepočítal. A on to snad ani nebyl větřík. Jediná větvička se nehnula. Ale v tom ovzduší bylo cosi lezavého. A tak pocitová teplota byla mínus sedm.
No zkrátka atmosféra ideální akorát tak k focení křížů.
Zdravím, milí čtenáři. Listopad nám už, jak se zdá skončil a je nejvyšší čas zveřejnit článek s písničkami, které mě za toto období nejčastěji provázeli.
Zdravím, drazí čtenáři. Dnes tu pro vás vám fotky, které jsou sice z podzimu, ale stále se na nich vyskytuje sluníčko. A opět jsou ze dvou různých dnů.
První je z 21. září. Ten večer byly takové žluté mraky. To se jen tak nevidí. Západy slunce barví oblohu do všelijakých odstínů. Ale tahle barva je dost zlověstná. Není-liš pravda?
Zdravím, milí čtenáři. Prostě se tak nějak stalo, že už mi nějakou dobu hnijou v počítači fotky, které by už měli být dávno na blogu. Asi jsem prostě čekala, až se mi nashromáždí víc jim podobných. Ale nakonec se nezadařilo. Najednou už pak byl podzim a k podzimním fotkám začlenit moc nešly. A teď už pomalu přichází zima. Uvědomila jsem si, že příležitost zveřejnit je už dokonce roku stejně nenastanu. A tak jsem si řekla: "Teď nebo nikdy."
Okolností vzniku této fotky si pamatuju docela dobře. Psal se 27. červenec. V jednu chvíli se během čtvrt hodiny setmělo. Foukal vítr a začalo kapat. A pak se rozpršelo víc. Padaly i malinké kroupy. Dokonce i nějaké ty hromy zazněly. Vykoukla jsem z okna z kuchyně a kdysi tak daleký výhled byl zahalen mlze. Nebo v dešti? No nemohla jsem to nevyfotit. Každopádně za deset minut opět svítilo sluníčko.
Zdravím, milí čtenáři. Víte, jak jsem tenkrát měla to nachlazení? Tak o týden později, když jsem byla na kontrole, mi doktorka řekla, že jsem bledá. A jestli prý nejsem chudokrevná po své mamce. Ostatně všichni mi říkají, že jsem bledá. Například lidi v práci, nebo babička.
Zdravím, milí čtenáři. Po dlouhé době jsem tu opět s nějakými těmi fotkami. Tentokrát tak nějak odbudeme druhou polovinu října v jednom článku.
A první fotka je ze 13. října. Tyto houby nám tehdy rostli na zahradě. Patrně je to nějaký druh bedly. Ale jaký, že? Bedlu vysokou a bedlu červenající můžu vyřadit rovnou. V atlasu hub, co máme doba, by tomu mohla být nejpodobnější velice jedovatá bedla namasovělá. Ale to asi nebude ono. Protože ta má poněkud světlejší třeň. A ani v online atlasech hub na internetu jsem nenašla nic úplně stejného. Patrně ta houba je nějaký zvláštní druh, který roste jenom na našem pozemku. Ale je krásná. To se musí nechat. Ale to, že nevím, jak se jmenuje, mě drásá.
Zdravím, milí čtenáři. Dá se říct, že v měsíci říjnu mě doprovázely zepména písně se snovou tématikou.
Zdravím, milí čtenáři. Není nad to, když státní svátek vyjde na pátek. Člověk má pak krásný prodloužený víkend. A to znamená, že může zařídit věci, na které nemá ve všední den energii. A zrovna na tento pátek jsme si naplánovali, že navštívíme hroby, aby se umyly, zapálily svíčky, vyhodily hnusné květiny a daly se tam nové a hezčí. Stejně budou dušičky, tak ať to tam alespoň trošku vypadá.
Zdravím, milí čtenáři.
Tak nějak se stalo, že jsem rozstonala. Tak usilovně na mě druzí lidé chrchlali a kýchali, že se tomu nešlo ubránit. A nedovedete si představit to pálení v nosohltanu. To bylo, jako kdybych tam měla tisíc cirkulárek. A když jsem si kápla kapky do nosu, bylo to, jako bych si nasypala sůl... houby sůl... dusíkaté vápno do otevřené rány. O něco méně intenzivně, ale také nepříjemné bylo i pálení v krku. A ten tlak v dutinách člověku také na náladě nepřidal.
Zdravím, milí čtenáři. Jestliže na minulých fotkách byl podzim znát jen v náznacích, na fotkách z 9. října už je v plném proudu. A přitom ten den bylo tak nádherně.
Na první fotce můžete vidět kříž, který jsem už několikrát fotila Například tady, tady a tady. Pokaždé při jiném světle a v jiném úhlu. Tentokrát vypadá tak milé, na to, že je to vlastně symbol smrti.
Zdravím milí čtenáři. Jsem tu opět po delší době s fotkami z procházky. Tentokrát z 2. října. Měla jsem i nějaké ze září, ale ty jsem neúmyslně smazala pro snaze dostat je z mobilu do počítače. Prostě takový ten běžný omyl z nepozornosti. Když se podvědomí dostane ke slovu, člověk je zcela bezmocný. Ale asi to takhle mělo být. Ale tyhle nám naštěstí zůstaly zachované.
Ten den to počasí bylo všelijaké. Teplota asi kolem jedenácti stupňů, ocelově šedé mraky na obloze a vítr. Zdá se, že i ty listy začínají žloutnout. Jaro a podzim jsou vlastně nejlepší období na focení. Můžeme totiž sledovat a porovnávat ty změny v krajině. Týden po týdnu, den po dni...
Zdravím, milí čtenáři. To to uteklo, co? Ještě jsme se ani nevzpamatovali a je tu seznam písní, které jsem nejvíce poslouchala v září. Jaké že to byly?
Zdravím, milí čtenáři. před nějakým časem jsem se zmínila o junk journalu. A teď, když mám hotovou tu blogovou výzvu, mám konečně čas psát o tomto způsobu tvoření. To je takový sešit nebo knížečka, co se tvoří ze starších papírů, a pak se různými způsoby zdobí.
Zdravím, milí čtenáři. Je tu další článek do blogové výzvy na FB skupině Ženy v online světě. Dnes máme psát člának na téma: "V čem se cítíte krásná nebo sexy?" Jak je vidět, zase si to budu muset vycucat z prstu.
Zdravím, milí čtenáři. S dnešním tématem do blogové výzvy jsem tak trochu nespokojená. Máme totiž psát recenzí na svou oblíbenou knížku nebo film. Když jsem zakládala tento blog, už tehdy jsem si řekla, že sem budu dávat všechno možné, jen ne recenze. Nijak mě to nikdy nelákalo. Já je vlastně ani nečtu od někoho druhého. A když, tak maximálně od lidí, o kterých vím, že mají podobný vkus, jako já. V opačném případě si člověk přečte něco špatného o něčem, co by se mu jinak mohlo líbit, ale díky negativní recenzi se tomu vyhne. A to je pak škoda. Veškeré názory na umění jsou ryze subjektivní záležitostí.
Ale člověk se má učit nové věci. A tak jsem si vyhledala, jak se správně filmová recenze píše. Vybrala jsem si film, který je celkem fajn a vůbec nevadí, že u něj prozradím děj, jelikož je velmi starý a tudíž už je to taková klasika.
Zdravím, milí čtenáři. Dnes máme psát v blogové výzvě na volné téma. To patrně znaméná, že si můžu de facto zveřrjnit co chci. Třeba i nějakou kratičkou povídku, ne? Já to risknu. Stejně tuhle ještě na svém blogu nemám.
Před nějakým časem jsem jí psala na zadání fo soutěže na jednou blogu. Měla mít sedm odstavců a měla se v ní vyskytovat slova: Upíři, Deník, Růže, Lesy, Čaroděj, Moře a Kočár. Zadání jsem splnila, ale to je tak všechno. Teď se tímto dílem můžete "pokochat" i vy. :-)
Zdravím, milí čtenáři. Tak jsme se společně dopracovali k 16. tématu blogové výzvy. Dnes máme udělat rozhovor mezi mým minulým a současným já. Abych pravdu řekla, zpočátku to vypadalo, že ani nic nenapíšu. Především jsem si z počátku nebyla vůbec jistá, jak to pojmout. Moje mentalita a můj pohled na svět se vlastně za posledních patnáct let příliš nezměnily. Žiju pořád ten samý nekonečně dlouhý přítomný okamžik. Ale nakonec se to opět nějak vystříbřilo.
Zdravím milí čtenáři. Je tu další téma do blogove výzvy z facebookové stránky Ženy v online světě. Dnes máme psát o tom, co nejvíc milujeme na podzimu. Popřípadě o tom, jestli ho vůbec máme rádi. A to já mám. Vlastně každé roční období má něco do sebe. A o všech by se dal napsat nějaký článek. Ale dá se říct, že ten podzim si užívám tak nějak nejvíc.
Zdravím, milí čtenáři. Já vlastně pro tu blogovou výzvu nemám moc možnost zveřejňovat svůj obvyklý obsah. Tedy fotky z procházek. Alespoň že o tom víkendu si můžu udělat volno, protože o víkendu je nepovinné na ta témata něco psát. Jsou spíš taková bonusová. Prostě je vynechám.
Takže k těm fotkám. Dnes tu pro vás mám ty z 21. srpna.
Čas od času vyfotím kravička za ohradníkem. Někdy se pasou daleko. Ale dnes byly skoro až u cesty. Tak proč nevyužít příležitosti?
Zdravím, milí čtenáři. Ano, je to tak. Už jsme u 12. tématu blogove výzvy na FB stránce Ženy v online světě. Tohle by zase nemělo být tak těžké, ne?
Zdravím, milí čtenáři. Už jsme v polovině blogové výzvy, které se pořád ještě statečně účastním. Tentokrát je téma Můj oblíbený citát. Jenže já si jako na potvoru žádné citáty nepamatuju. Já mám pamatováka na vtipné hlášky z filmů. Ale citáty mi nic neříkají. Hlavně z těch českých a starých. A je jedno moudro z jedné notoricky známé pohádky, nad kterým by člověk mohl přemýšlet do rána.
Zdravím, milí čtenáři. Toto je už desátý článek do blogové výzvy na FB stránce Ženy v online světě. Dnes jsme se měli věnovat pláči a slzám. Ideálně psát o tom, kdy jsme naposledy plakali.
Vím, že pláč má většinou očistný účinek. Přesto si nejsem jistá jestli má cenu se nějakým z nich konkrétněji zabývat. Protože pláču každou chvíli. Stačí, když na mě někdo promluví jedním určitým tónem nebo si vzpomenu na nějakou léta starou křivdu a jsem v háji.
Dobrý den, drazí čtenáři Toto je již 9. téma v blogové výzvě. Tentokrát prý mám psát o věcech, na které jsem expert. Nejlépe ve spojitosti se svým oborem, který mě živí. Ne nebojte. O firmě, kde se balí hnojiva a kde se balí hnojiva a kde pracuju, psát nebudu. Některé věci není třeba rozmazávat ani na internetu. Když mám noční můry, tak se mi většinou zdá o běžném dnu v práci.
Ale když už jsme u toho, tak ať dělám cokoliv, tak vždycky se najde celá řada lidí, kdo je v tom lepší, než já. Tak to vždycky bylo. Ve školce, ve škole, teď i v zaměstnání. Prakticky si všude polovinu svého času připadám jako trotl. Ne, že bych za každou cenu potřebovala být nejlepší. To fakt nechci. Když se zase u nějaké drobnosti ukáže, že mi jde, tak mám pocit viny. Cítím se jako podvodník, který snad okradl někoho druhého o jeho schopnosti. Vím, že to není pravda. Stejně se mi to ale tiše a nenápadně vkrade do podvědomí. No, lepší se v tom nehrabat.
Tak mi asi zase nezbývá nic jiného, než psát o svém blogu. Takže v čem všem, co se ho týká, jsem vlastně expert?
Dobrý den, milí čtenáři. Je tu už osmé téma do blogové výzvy vyhlášené na FB stránce Ženy v online světě. Tentokrát je téma docela jasné. Bohužel je těžké na něj něco napsat.
Když se to vezme kolem a kolem, Nejspíš nepečuju o své duševní zdraví tolik, kolik bych měla. Vždyť jsem jsem ještě nikdy nebyla ani na žádné terapii. :-) Ale teď vážně. Co tedy dělám, abych se vždycky nějak duševně zregenerovala a mohla dál fungovat na tomhle světě?
Zdravím, milí čtenáři. Dneska pro vás nemám, článek do blogové výzvy. O víkendu jsou stejně ta témata bonusová. A tak jsem se rozhodla v neděli vynechat, abych konečně mohla zveřejnit článek se seznamem písní, co jsem nejčastěji poslouchala v měsíci srpnu.
Tak, milí čtenáři. Je tu už šesté téma do blogové výzvy vyhlášené na FB stránce Ženy v online světě. Tentokrát bylo vyhlášeno téma: Co byste dělali, kdybyste vlastnili všechny peníze světa.
Abych pravdu řekla, nevím. Teď pomiňme, že jediní lidé, kteří vlastní všechny peníze světa jsou Ilumináti a skrze finanční systémy zotročují lidstvo. Pokud je to ovšem pravda. V současné chvíli to nemůžu ani potvrdit, ani vyvrátit.
Ale dejme tomu, že najednou disponuji nějakými miliardami. Peníze z nikoho nedělají ani lepšího a ani horšího člověka. Jen nám pomáhají být tím, čím už stejně jsme.
Zdravím, drazí čtenáři. Jsem tu již po páté s článkem do blogové výzvy. Dneska máme psát o tom, jakou jsme kdy dostali nejlepší radu do života.
Abych pravdu řekla, málo kdy se mi poštěstí, abych dostala radu, která by mi pomohla nebo kterou bych se zvládala řídit. Navíc mám někdy tendenci brát člověka přicházejícího s radou, jako narušitele. A to i přesto, že jsem si na sto procent jistá, že nebylo v jeho úmyslu něco bořit a narušovat.
Je ale pár takových věcí které i mě trochu změnili pohled na svět. A to jsou Čtyři dohody. Je to kniha, co napsal Don Miguel Ruiz. Takový praktický průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků.
Zdravím, milí čtenáři.Toto je už čtvrtý článek do blogové výzvy na FB skupině Ženy v online světě. Tentokrát to vypadá, že se po nás chce, abychom sepsali svůj životní příběh.Nebo alespoň nějaký úsek z něj. Ale takovým způsobem, aby to vyznělo poutavě. Prostě to napíšu, jak jsem zvyklá. Nebudu se zbytečně přetvařovat.
Tento článek jsem vlastně psala tak trochu nadvakrát. Zjistila jsem, že v první verzi tam mám hlavně traumata ze základky. Pravda. Zažila jsem tam i něco dobrého, ale to horší si prostě pomatuju dodnes. Je to citlivé téma. Daleko citlivější, než třeba ta operace páteře, co jsem prodělala v devatenácti.
Takže pro dnešek tohle všechno přeskočíme a povíme si třeba o tom, kdy jsem se dostala k blogování.
Zdravím, milí čtenáři. Tenhle článek bude asi skutečně výzva. Kdybych psala o vlastnostech, které mi akorát tak přitěžují, tak bych to měla napsané během chvilky. Ale tohle. Já nevím, jak bych to mohla popsat. Jestli znáte kreslený seriál "Můj malý pony", tak bych se asi nejvíc přirovnala k Maund Pie. Myslím že tento úryvek dokonale vystihuje tuto problematiku. Rozdíly mezi ní a ostatními poníky je podobný asi jako propast mezi mnou a většinovou společností. Vím, že trochu přeháním. Ale i tak se s tím se žije těžko.
Ale víte co? Přece jenom se o pokusíme přijít na.vlastnosti, co mi pomáhají.
Zdravím, milí čtenáři. Dnes tu mám pro vás další téma do 21denní blogové výzvy z facebookové skupiny Ženy v online světě. Dnes máme na seznamu téma "Lidé, které sleduji/ obdivuji". Tak se na to pojďme podívat.
Ale je to o něco těžší téma, než to minulé. Včera jsem prostě napsala o místech, na kterých se cítím dobře a kde se můžu uvolnit. Kde můžu být sama sebou. To jsou právě buď místa zcela bez lidí a nebo místa, kde můžu být zcela anonymní. Teprve pak můžu být skutečně sama sebou. Jsem velký introvert a tak mi to vyhovuje. Takže tady vyvstává velice důležitá otázka: Kdo vůbec mohl/může proniknout přes mojí krustu a nějak mě ovlivnit?
Zdravím, milí čtenáři. Rozhodla jsem se, že se zúčastním 21denní blogové výzvy, která byla vyhlášena ve facebookové skupině Ženy v online světě. Ta výzva spočívá v tom, že každý den se vyhlásí nějaké téma, na které účastníci budou psát článek. Dá se říct, že nic extra složitého.
Zdravím, milí čtenáři. Tentokrát mám pro vás sérii fotek ze dne kdy bylo sice jenom 26 stupňů, ale i tak člověka veškerý pobyt venku vyčerpával. Toho 14. srpna byl takový divný vzduch. Takový s prašný. těžký, ubíjející. Procházka jako taková byla fajn. Ale když jsem z ní přišla, cítila jsem se jako mátoha. A ani vlažná sprcha mi nepomohla. Musela jsem si zdřímnout. A i potom se to zlepšilo jen minimálně. Te pravda, že ty dny před tím byla nějaká menší solární bouře, tak to možná mělo nějakou dohru. Jinak si takový stav nedovedu představit.
Ale teď už k fotkám. Tento lesíček je tak fotogenický, že se k němu vracím často. Taky ho mám vyfocený už v mnoha různých verzích. Poslední z letošního ledna. Tohle je jedno z těch míst, které se zas v průběhu roku tolik nemění.
Zdravím, milí čtenáři.Tak se po víc jak roce a půl stalo, že mám nový design. Ten předchozí byl držák, že jo? Ale asi přišel čas ho změnit. Jako by mi nastala nějaká nová životní etapa. Jako by jsem se zase překlenula přes nějakou vnitřní temnotu a teď bude zase nějakou dobu klid.
Ale řeknu vám. Nebylo to nic jednoduchého. Mořila jsem se s tím neuvěřitelně dlouhou dobu. Měla jsem vážný problém se záhlavím. Ať to člověk zaonačil jak chtěl, vždy bylo šejdrem. Vyřešila jsem to nakonec tak, že záhlaví nemám žádné. Jinak to prostě nešlo. Víte, za to desetiletí, co jsem existovala na blog.cz jsem se zvládla tak zdokonalit, že když jsem měla nápad, design byl vytvořený a nastavený během chvíle. Pokud jsem si ovšem neusmyslela nějakou novotu. Ale na téhle platformě tvořím designy nerada. Člověk má prostě jasnou představu, jak by to mělo vypadat a ono to nejde. Takže zkrátka mám ještě co dohánět.
Původně měl tento vzhled vypadat úplně jinak. Měla jsem dvě verze. jeden tmavě modrý s vesmírným pozadím a jeden s mořem. Ale tvorba mě tak znechutila, že jsem se ani na jedno nemohla už ani podívat. A tohle je ta třetí konečná verze.
Tento Design jsem nazvala Nad mraky 2, protože mi silně připomíná toto. Ale jsou to zase jiné mraky.
Vlastně ani nevím, jak dlouho tu tento vzhled vydrží. sice celkem líbí, ale jak říkám, není to úplně to, co jsem chtěla na prvopočátku. Neobráží to na 100% stav mé duše. Ale co, stejně musím trénovat, aby mi příště to tvoření nedělalo takové potíže. Až budu znát všechny ty fígle...
A co myslíte vy? Dá se na to aspoň koukat?
Zdravím milí čtenáři. Dneska tu máme zase jednou fotky ze dvou různých dnů. těch prvních šest je z 7. srpna a jsou focené v okolí mé vsi. A ty zbylé dvě jsem pořídila 13. srpna, když jsem byla u babičky v Protivíně.
Jako první se tedy pojďme podívat na fotky vesnické. Tyto stromy jsem naposledy fotila v roce 2018. Tehdy byl podzim a jejich listy byly zbarvené do ruda.
Povedl se mi pouze bod číslo 2. Zjistila jsem totiž, že Písečáci totálně zazdili pondělí. V kočičí kavárně i v muzeu mají otevírací dobu pouze od úterý do neděle. A kdy si myslíte že jsem tam byla já? Je to snad nějaký místní folklór?
Zdravím. Velice vás vítám u dalšího článku. Dneska vám představím písničky, které jsem si nejvíc pouštěla v červenci. Tak se hezky usaďte a jestli chcete, můžete si je poslechnout a do komentářů napsat, jak na vás zapůsobili
Zdravím, milí čtenáři. 24. července jsem se vydala cestou, kterou jsem už nějakou dobu nešla. Snad naposledy někdy na konci května. Co já vím? A to znamená, že jsem ani nemohla vidět tu spoušť, kterou způsobila ta velká bouře, co se přes nás přehnala někdy v červnu. Ale alespoň už bylo vše odklizeno z cesty.
Jako prvního jsem si všimla tohoto zlomeného stromu. Jestli jste pamětníci, tak tenhle strom můžete znát třeba z tohoto článku (druhá fotka od shora). Je to ten, co ve víc vzadu. Víte, taková velká stará vrba. Vždycky jsem obdivovala její kmen. A teď si budu muset zvyknout na to, že bude poloviční.
Tak jsem zase tápala nad tím, jak pojmenovat tento článek. To je často největší problém. A pak mi přišla na mysl píseň "Houby magický" od Kabátů. Vždycky mi přišla trochu nudná. Nicméně pro tento účel se hodí. No zkrátka, jak už jste si asi domysleli, tahle procházka byla ryze houbařská. Poučila jsem se z minule a vzala jsem si tentokrát košík. To abych zase svůj úlovek nemusela balit do vesty. Ale teď už k fotkám ze 17. července.
Rozhodla jsem se, že s hledáním hub v části větrolamu, co je vlevo od téhle silnice. Protože jsem tudy šla naposled brzy na jaře. A to ještě houby žádné nejsou.
Dobrý den, milí čtenáři. 10. července, kdy jsem pořídila tyto fotografie, foukal skoro až podzimní vítr. Vůbec nebylo teplo. To vám řeknu. Proto jsem si také kromě tepláků a mikiny vzala ještě vestu. A chvílemi jsem dokonce litovala, že jsem si nevzala bundu. Přesto však tuto procházku považuju za zcela vydařenou.
A teď k fotkám. Jako první se mým objektem stal místní největší rybník. Když tudy jdu fotím do prakticky vždy. Tentokrát byl pro změnu zajímavý tím, že v něm bylo po těch četných bouřkách daleko více vody.
Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas opět zveřejnit nějaký článek. Tentokrát jsem na procházku šla večer, protože jsem chtěla na fotce zachytit západ slunce nad určitým shlukem stromů. Tak se pojďme podívat, jak to toho 3. července dopadlo.
První fotka je ovšem ještě z domova. Náš pes si na ní hezky hoví přede dveřmi. Vypadá velice unaveně. Ale jakmile jsem se ho zeptala, jestli by nešel na procházku, ihned ožil a začal vesele skákat.
Zdravím, milí čtenáři. Jak už jsem kdysi jednou psala, málokdy chodím na procházku před obědem. Spíše jdu o pozdním odpoledni až k večeru. 26. června jsem ale vyrazila už někdy po desáté, protože jsem se bála, že potom bude horko. A musím říct, že ty fotky vypadají trochu jinak, než jindy. Především stíny jdou neobvyklým směrem. Já se možná někdy vypracuju k tomu, že půjdu na procházku krátce po východu slunce. Ještě totiž nemám fotky z rána.
Na první fotce můžete vidět scenérii se zarostlým svahem, chaoticky rozmístěnými stromy a keři a dráty elektrického napětí. Za jiných světelných podmínek by z toho čišela ponurost. Jako v divočině. Jako v temném hvozdu. Tentokrát tento úsek vypadal téměř vlídně. Jako by vítal a vábil každého kolemjdoucího.
Zdravím, drazí čtenáři. Je nejvyšší čas sem dát seznam písní, v jejichž duchu se nesl měsíc červen.
Zdravím, milí čtenáři. Ano, je to tak. Jsem tu s dalšími fotkami z procházky. Pamatujete, jak jsem minule psala, že se pokusím prozkoumat ty stromy na předposlední fotce? Tak 12. června jsem se o to neúspěšně pokusila. Ale ačkoliv jsem došla akorát tak do křoví, přesto bych řekla, že to nebylo zbytečná procházka.
Svou cestu jsem započala pěšinou, co vede skrze větrolam. Jednou jsem tudy i procházela. I když minule to bylo opačným směrem. Na jedné straně je silnice, na druhé louka. Je to jak vstup do jiné dimenze. Miluji taková místa.
Zdravím, milí čtenáři. Procházka z 5. června se opět velice vydařila. Počasí bylo příjemné, nálada byla fajn. Co víc si přát, že? A těch květů...
Hned na první fotce je pivoňka. To je zrovna jedna z těch květin, která se mi líbí. Kdysi jsme jich na zahrádce taky pár měli, než je udolal pes.
Zdravím, milí čtenáři. Dneska to bude rychlé. V této sérii jsou totiž jenom tři fotky. Ona vůbec ta procházka z 29. května byla taková krátká. Vlastně celý drn bylo hezky a svítilo sluníčko. Já ale vyšla až tak kolem páté. Ale to už se na nebi shlukovala nějaká oblačnost a foukal lehce studenější vítr. Vlastně je to taková malá vzpomínka na dobu, kdy ještě nebylo takové vražedné vedro. Jinak ale bylo docela fajn.
Na této fotce můžete shlédnout Jak sluníčko hezky svítí skrze větve stromu Takový pohled je vždycky velice úchvatný.
Zdravím, milí čtenáři. Dnes jsem tu s další várkou fotek. Tentokrát z 22. května. Ten den bylo tak nádherné počasí. Sluníčko, trochu větřík, ani horko, ani zima. Tak akorát.
Tento úsek jsem fotila už loni na podzim. Dokonce se mi podařilo zaujmout skoro tu samou pozici. Toto místo má své kouzlo za jakýchkoliv podmínek. Každý den má ta krajina něco do sebe. Na rozdíl od světa lidí. Ale to už je zase jiný příběh.
Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět se seznamem písní, které jsem si v minulém měsíci pouštěla nejčastěji.
Zdravím, milí čtenáři. Dneska bych vám chtěla představit procházkové fotky z 8. května. Jaký to opět sváteční den, že jo? Ten den jsem poprvé měla pocit, že to jaro je tady. Což je dost pozdě. Jindy už na přelomu února a března mám touhu dělat jarní úklid. A letos? Děs a hrůza.
Na první fotce můžete spatřit tento nádherný keř. Kvete na tomto místě, už mnoho let. A do dnes nevím, jak se jmenuje. A kdybych to věděla, stejně bych to zapomněla, takže to nebudeme hrotit.
