Když napadne první sníh

Zdraví, drazí čtenáři. Tohle byla po dlouhé době opravdu speciální procházka. Prostě jsem v neděli 28. listopadu vstala a vykoukla z okna a viděla sníh. Překvapilo mě to. A nadchlo. Oni přece hlásili sněžení v oblastech nad 400 metrů. Tolik jsem ho ale neočekávala. Víte, v létě já chodím na procházku zhruba ve čtyři hodiny odpoledne. Když se hodně velké horko, tak klidně až v šest. Na podzim jdu tak ve dvě ve tři. V zimně pak kolem jedné. Ale jak říkám. Tentokrát tam byl sníh. První sníh. A já se bála, že to zase brzy roztaje. Vzala jsem tedy psa a vyšli jsme spolu už v půl jedenácté dopoledne. Nebylo nač čekat. Jsou věci, které můžete odkládat do nekonečna a nic se nestane. A pak jsou věci, které se nevyplatí podceňovat. A procházka je jedna z nich. 

Vybrala jsem si tuhle cestu. A byla jsem ten den první, kdo po ní ten den šel. Nikdy si nejsem tak jistá, ale tentokrát to bylo očividné. Vrstva sněhu přede mnou byla zcela neporušená. Připadala jsem si, jak v zapomenutém kraji. Jako někde, kudy smí jít jen ti vyvolení.
Cesty ve vsi byly rozježděné, pošlapané a dokonce už i posolené. Tohle ale byla nádhera. Nikde nic a nikde nikdo. Vlastně vždycky, když nechci nikoho potkávat, jdu tudy. A stejně  ve výjimečných případech potkám traktor nebo cyklistu. Tentokrát ale nebyl důvod k tomu, aby se traktor obtěžoval mezi pole. A jak se ukázalo, ani cyklistům se do toho hustého sněžení nechtělo vyjet.

V dálavách mlhavých

Zdravím. Dnes jsme se pomalu ale jistě překlenuli k fotkám z 14. listopadu. Tenkrát jsem šla vlastně tu samou trasu, jako minule. Jen jsem odbočila o cestu dál. Takže jsem nezamířila k lesíku, ale mezi pole. 

Předchozí týden jsem to zakončili houbami. Teď jimi začneme. Víte, jak je v minulém článku ta druhá fotka od shora? A jak na té fotce jsou v levém horním rohu takové ty větve? Tak to jsou větve od stromu, kde jsem vyfotila toto. Tedy alespoň myslím. 

Podzim v plném proudu

Zdravím, milí čtenáři. Dnes jsem se rozhodla, že dám fotky ze 7. listopadu. Jo, já vím, že tento datum jsem psala minule. Ale to jsem se spletla. Ve skutečnosti to byly fotky ze 31. října. Už jsem to tam opravila. 

Vlastně jsem do tuto sérii chtěla propojit se sérií ze 14. listopadu, ale nakonec jsem to zamítla. Vždyť ty fotky mají úplně jinou energii.

Tentokrát opět přibylo mnoho dalších stromů, které se podzimně zbarvily. Pamatujete na září, jak ještě byly úplně zelené? Jak se někdy v půlce října nenápadně objevilo pár žlutých lístků? A jak teprve na jeho konci bylo znát, že nějaký podzim vůbec přichází? Jiné roky třeba začnou žloutnout stromy už v srpnu. Tentokrát ale vydržely dlouho. Stejně ale neušly svému osudu. 

Když fotím východní nebe

Dobrý den, milí čtenáři.  Jsou tu další fotky. Tentokrát ze 31. října.  Je to vlastně takové zakončení focení podle světových stran. Myslím, že až budu mít náladu, tak to zkusím někdy v budoucnu znovu znovu.

Tehdy jsem vyšla z domu někdy ve tři. A překvapila mě ta večerní atmosféra, která v létě obvykle přicházela kolem šesti hodin. Každopádně to byla zase další pěkná procházková neděle. Letos byl vůbec velice nádherný podzim.

Na první fotografii opět můžete vidět část větrolamu.Je neuvěřitelné dlouhý. Jednou bych ho chtěla projít od začátku až do konce. Jenže se asi táhne několik desítek kilometrů. Je to jako s tím hledáním koncem duhy. Také téměř nemožné. 

Přečtené knihy za rok 2021

Dobrý den, milí čtenáři. Je to tu zas. Nedávno se nám opět změnil letopočet, a tak je třeba si sepsat na seznam knih, které jsem přečetla v předchozím roce. A jak už jsem psala v minulém článku,  je jich o tři víc, než minule. 

20 pozitivních událostí v roce 2021

Dobrý den, vážení čtenáři. přesně před rokem jsem zveřejnila článek se seznamem 20 pozitiv roku 2020. A už tenkrát jsem věděla, že budu muset sepsat i hezké události roku 2021. A opět jsem nedávala valné naděje do toho, že těch dobrých věcí tolik najdu. Jednak mám poslední čtyři měsíce trochu depku a jednak si beztak z loňského roku pamatuju jen velmi málo. Ale dobré je to aspoň zkusit, ne?