Dým ve větru

Zdravím, milí čtenáři. Dnes se společně podíváme na fotky z 9. ledna. Musím říct, že ten den byl opravdu nechutně ledový vítr. Ještě stále ho cítím. Šlehal jako bič.

Jako první jsem vyfotila tento strom. Nebo dvojstromí? Tehdy mě to zaujalo. Ani jsem nevěděla čím. Teprve, až když jsem si tu fotku prohlížela doma, zjistila jsem, že mi něco intenzivně připomíná. A velice brzy jsem přišla na to, co. Přece tuhle kresbu. Na té sice není ten samý strom. Ale rozhodně dost podobný. Myslím, že jak ho často na svých procházkách míjím, aniž bych si ho všimla, tak se mi přece jen uložil do podvědomí. A nakreslila jsem ho, jakmile se vyskytl ten správný okamžik. Ale je to jen teorie.

První květina v roce 2022

Zdravím, milí čtenáři. Přestože bezprostředně po Vánocích napadlo docela dost sněhu, 2. ledna už po něm nebylo ani památky. Kdo by to byl řekl, že jo? Dokonce i to počasí mi přišlo takové neutrální. Žádný vítr, mráz a dokonce ani bahno. Tedy aspoň si nic takového nepamatuju. Kdo by se tedy tvářil nespokojeně?

Jako první tady máme celkem nezajímavou fotku. Je ale důležitá z dokumentaristického hlediska. Takhle opravdu vypadala krajina na nový rok. Bývá to i horší, že jo? 

To poslední z roku 2021

Zdravím, milí čtenáři. Tohle jsou poslední fotky z roku 2021. Pak už budou jenom letošní. A je to tentokrát taková všehochuť. Do dnešního článku jsem totiž dala všechny fotky, které jsem nafotila a ještě se nenašla příležitost vhodná k tomu, abych je sem dala. Tematicky se mi asi do ničeho nehodily. Tak si je budete moci prohlédnout aspoň teď.

Tahle fotka vznikla 8. dubna. Tehdy jsem měla období kaší z ovesných vloček. A vždycky mě bavilo si je zdobit vším možným. Ten den jsem tam dala mandarinku, vlašské ořechy, rozinky a kus švestky z kompotu. A tentokrát jsem měla pocit, že se mi to vyvedlo opravdu krásné. Tak jsem jí musela vyfotit. To, že by se asi lépe vyjímala na talíři, jsem si uvědomila až po nazdobení. Ale na co špinit další nádobí, když to z toho kastrůlku je také dobré? 

24. Vyrvaná srdce

Zdravím, milí čtenáři. Tak se zase jednou stalo, že se mi podařilo napsat báseň. Napsala jsem jí zhruba dva až tři dny  po tom útoku na Ukrajinu. Jak říkám. Tehdy to pro mě bylo celkem nepochopené a působilo to na mě všelijak. Snažila jsem se na to nahlížet ze všech stran. A pořád si myslím, že je to něco, co se nemělo a nemuselo stát. A abych si alespoň částečně zpracovala tohle téma sama v sobě, sepsala jsem báseň, která si jen tak vyklíčila z mých pocitů....

Vyrvaná srdce

Vyrvaná srdce z těl.

Nic, než spálená zem.

Bůh ví, kdo pravdu měl

a my černou temnou jdem.

Vyrvaný z kořenů strom.

Zlomený prastarý kmen.

Už slyšíš z dálky ten hrom.

Už slyšíš z dálky ten sten.

Pláč, žal a zklamání.

Ty věčné otázky: Proč?

Jen ty nám zůstaly k mání.

Jen se světe dál toč.

Stíny se blíží až sem.

Už cítíš plamenů žár.

Zdá se to být jenom sen,

že číhá za humny zmar.

V tajuplných labyrintech

Zdravím, milí čtenáři. Dnes tu pro vás mám takové lehce po vánoční fotky. Nebo by se daly považovat ještě jako vánoční? Jsou z 26. prosince. Ono totiž bylo docela unikátní. Na slunovrat bylo jako na jaře. Ani na štědrý den člověk neměl šanci vytušit, že se k nám blíží zimní počasí. To až když jsem ráno 25. 12. vstala, bylo za oknem bílo. A vydrželo to dalších několik dní.

Když nasněží, je to vlastně takový svátek. Protože sníh je vždycky fotogenický. Nejhorší je pak to bláto, co je vždycky potom, když sníh roztaje. V takových obdobích ani pořádně není co fotit. Ale to si nechme na příště. Teď se kochejte dokonale bílým krajem.  

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v únoru 2022

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit písně, které byly středobodem únorových dnů. A asi ji nebude tolik, jako v lednu, který měl prostě více dní. Valná část tohoto měsíce se nesla ve znamení českých písní.