29. dubna 2022

Po prašných cestách

Zdravím, milí čtenáři. Jako každý týden, i dnes vám tu ukážu fotky přírodních krás. A opět jsou z více dní. Jako první si probereme procházku z 13. března. Ten den bylo vskutku nádherně. možná dokonce 11 stupňů. Bylo to až překvapivé. Jen jedna věc to kazila. Chvílemi totiž překvapivě opět foukal nanervyjdoucí vítr. Věděla jsem, že jsem krátce po nemoci a že bych měla chránit svoje dutiny. A já si nevzala na hlavu čepici.Ale to by samo o sobě asi nevadilo, kdybych si na chvíli nesedla na mez a půl hodiny se nekochala výhledem do dáli. Ale země mi nepřišla mokrá ani studená... A přesto asi byla. A proto jsem nejspíš o pár dní později onemocněla podruhé.

Tento rybníček jsem fotila hlavně kvůli těm malým vlnkám, co jsou na jeho hladině. Málokdy vypadají takhle. Většinou nejsou tak drobné. A také je fascinující, jak i ta nejšpinavější vodní plocha vypadá modře. Že i v něčem takovém se může zrcadlit nebe

22. dubna 2022

V nevlídných časech

Ta, vážení čtenáři. Jsem tu s dalším fotkami. Ten den, 20. února, foukal dost odporný vítr a po celou procházku jsem litovala, že jsem si zapomněla vzít čepici. A myslím, že mě tehdy i ofouklo, protože od té doby mě pobolívaly dutiny a v krku a ve středu 24. 2. jsem musela jít marodit, abych snad svou rýmou, která u mě propukla, nenakazila ostatní. Ten datum se ale zapíše do historie kvůli úplně jiným věcem. Ale teď se vraťme do dne, kdy byl svět ještě v pořádku... Ne, do dne, kdy byl svět o něco méně ve sračkách, než dnes. To je ten správný výraz. 

Jako první zajímavost na procházce, kterou jsem zaznamenala, byla ta ohrada, kde jeden pán chová lamy a klokany. Ty jsem fotila několikrát. Tehdy mě ale zaujaly tito ptáci. Nevím, co je to za druh. Nejspíš nějaký cizokrajný druh husy. Nepodařilo se mi ale zatím na najít, co za druh to je. A když zadáte do vyhledávače "Husa s neonovým zobákem", ten z toho internet moc moudrý není. Každopádně ta přezdívka těm ptákům už asi zůstane.

16. dubna 2022

Azurové nebe, azurová voda

Zdravím, milí čtenáři. Psal se datum 13. února. Bylo neobvyklé teplo a na azurově modrém nebi jasně zářilo slunce. Dá se říct, že to byla idyla... Kdyby ovšem nefoukal ten ledový větřík. 

Tentokrát opět začneme s divokými kachnami již na stokrát foceném rybníčku. Tentokrát jsem zachytila kačera, jak mává křídly. Také si můžete všimnout, že na jedné půlce je voda a na druhé ještě tenounká vrstvička ledu. 

8. dubna 2022

Ve vlhku a chladu

Zdravím, milí čtenáři. Dneska to budeme mít trochu pestré. V tomto článku totiž budou fotky ze tří různých dní. Ono je totiž blbé, aby člověk vytvářel příspěvek kvůli jedné nebo dvěma fotkám. A když pro ně jsem vymyslet nějaký společný název, není co řešit.

A jako první tu máme fotografii z 21. ledna. Mám dojem, že jsem je vyfotila když jsem šla z krámu. Já totiž míjím takovou zídku, kde jsou občas úchvatné rampouchy. 
Ten den ovšem docela roztávaly, takže nebyly takové, jaké by mohly být. Jedno je však jisté. Ve focení ledu a rampouchů se budu muset ještě hodně cvičit.  

5. dubna 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v březnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět s písněmi co jsem za poslední měsíc poslouchala úplně nejvíc. Tento měsíc to byly především kapely Sabaton a Znouzectnost. A dokonce i jedna píseň od Morčat na útěku. 

2. dubna 2022

Když slunce svítí, ale nehřeje

Zdravím, milí čtenáři. Dnes jsou na řadě fotky z 16. ledna 2022. Vím, obvykle je přidávám v pátek. Ale sobota je také fajn den pro zveřejnění článku, ne?

Tehdejší den byl po dlouhé době opět  velice slunný. Avšak... Byla stejná zima, jako ten týden předtím. Pravda, to slunce to dělalo trochu příjemnějším, ale teploměr prostě ukazoval plus mínus tak nějak stejně. Dokonce i ten odporný větřík foukal. No zkrátka jako minule, i tentokrát jsem litovala, že jsem si nevzala na hlavu čepici.