Právě dnes jsem objevila skutečně skvostnou píseň. A protože mám strach, že bych do zítra zapoměla název kapely, musím jí sem dát. Víte, že jsem jí paradoxně našla, když jsem prohledávala v takovém tom blogovém vyhledávači a zkoumala, jestli někdo pořád píše články o metalu. Jasně, to bylo na blogu in naposled v roce 2009/2010. Moje temná puberta. :-) Ty věčné boje se svými SB proti růžovým a blikajícím blogískům, proti hiphoperským bloggerům, proti těm, cO píŠoU taQoWÝmhLe tyPEm pSAnÍ... A co se stalo? Staré gardy na obou stranách dospěly. Studují vysoké školy nebo pracují a páteře jim pomalu, ale jistě drtí a ohýbá soukolí reality. Jsou příliš dospělí, aby se pouštěli do malicherných sporů a přesto na ty doby vzpomínají jako na to nejkrásnější, co kdy zažili. A mladá krev hájící metal a rock na blogu není. Proč to? Jste metalisti. Tedy ti, co fungují jako strážci před škodlivinami mainstreamu a moderny. Pamatujte na to. Ale dostali jsme se do doby, kdy si nikdo není jistý ničím. Ani ty děti, co jsou těsně odchodem ze základky. Držme jim tedy palce. Ale je fakt, že dětské hašteření se z blogů přestěhovalo na youtube a nabralo nebývalé formy. A nebojuje se už ani za metal. Jen za oblíbeného youtubera a na toho neoblíbeného se plive. Hele, když to tak po sobě čtu, snažila jsem se výše hájit dost hroznou věc. Internetové války. Sakra. Neberte si ze mě příklad. Na druhou stranu tu vidíme jednu věc. Dnešní náctiletí se od těch před těmi osmi, sedmi lety zas tolik neliší. Jen jsou fous sprostější, ale to pochytí hlavně ve škole. A víte, že než jsem nastoupila do první třídy, neznala jsem nadávky skoro žádné?
Ale ať je to jak chce, tuhle rockovou a snad trochu i metalovou píseň musíte slyšet, protože má vskutku úchvatnou melodii. Na předchozí nostalgické kydy raději zapomeňte. Stejně jsem se beztak dopustila i logického paradoxu. Ale prostě to ze mě muselo ven. :DDDDD
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář