Zobrazují se příspěvky se štítkemHudba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHudba. Zobrazit všechny příspěvky

15. června 2024

20 animovaných videoklipů (Píseň 4):

Zdravím, milí čtenáři. Tak nějak jsem si uvědomila, že vlastně  strašně dlouho nic nepřibylo v  sérii článků, ve kterých představuji nějakou píseň s animovaným videoklipem. A protože jsem se rozhodla, že pro tentokrát vás nebudu šetřit, tak jsem vybrala Sveet Evil Sun od kapely Candlemass.

Tohle vlastně není videoklip s nějakým napínavým dějem. Ty výjevy jsou spíš lyrické a pokud můžu tvrdit, připomínají nějaký hodně divný horečnatý sen. 

Candlemass je švédská epic doom metalová kapela fungující od roku 1984. Jejich hudba tehdy měla na doom metal určující vliv. A podle jejich debutového alba "Epicus Doomicus Metallicus" byl dokonce pojmenovaný epic doom metalový podžánr. Během své existence se několikrát rozpadli a zase se dali do hromady. Také vystřídali několik zpěváků, aby se v roce 2018 zase vrátili k tomu původnímu. Ale když tak člověk teď studuje jejich historii, tak vůbec, určití členové kapely odcházeli a po letech se zase vraceli. když odešli jiní. Oni to vlastně musí být hrozně konfliktní lidi, kteří bez sebe ale nemůžou být. :-) Jinak deska s písní Sweet evil sun vyšla v roce 2022. 

Sladké zlé slunce. Potažmo slunce jako takové. Jak rádi tuto životodárnou hvězdu vídáme po několika deštivých dnech a jak ji proklínáme, když už je druhý týden třicet dva stupňů ve stínu. A přesto je to pořád to samé nebeské těleso. Ta samá koule žhavých plynů, kterou uctívaly mnohé starověké civilizace i přírodní národy. 

Text písně jde vlastně ještě dál. Vnímá slunce jako zlou bytost s ďábelskou a spalující podstatou. Bytost tak mocnou a všudypřítomnou, že se každý člověk oproti ní musí cítit malý a bezvýznamný. Slunce je v písni označené jako matka světa. Dokonce i jako císařovna. Slunce přece, i když vládne ničivou silou je zároveň zázračné a živoucí, věčné i nepodmanitelné...

Co se týče videoklipu, tam je běžný člověk v koncích. Jak už jsem naznačila, neobsahuje žádný srozumitelný příběh. Jsou to spíš takové polostatické záběry s opakujícími se motivy. Ale v žádném případě to není nuda, Video je vlastně velmi působivé, podmanivé... a vlastně i trochu strašidelné. Já si to pouštím pořád dokola. Zejména proto, že nevím, co to všechno jako celek znamená. Už když jsem si to pustila tenkrát prvně, měla jsem intenzimní pocit, že potřebuju nějakého odborníka na výklad symboliky. A kdo ví. Možná i odborníka na hermetismus. Člověk z toho cítí cosi prastarého, prvotního, archetypálního...

A přesto to tak nějak obrací zažité stereotypy naruby. Každý z nás si jistě vzpomíná, že v dětství kreslil sluníčko s veselým obličejem. Jenže v tomhle klipu má slunce téměř démonický výraz. Ba co víc. Vlastně slunce se zlými a strašidelnými obličeji dominuje nadpoloviční většině výjevů. Můžete tam zahlédnout i lebku s něčím podobným paprskům, slunečnici s labyrintem v středu, mnohé neidentifikovatelné bytosti,  babylonskou věž, která je centrem veškerého dění v tamějším světě. A potom druhá věž, ve které přes den prodlévá temná zahalená postava s blikajícím světlem ve tvaru oka na zádech, která v noci vychází ven. Ale ani blikající očí nejsou ojedinělým výjevem. Stejně není vyjímkou ani pohled na nějaká ozubená kolečka. Ta také musí mít nějaký význam.

Ve videoklipu je mimo jiné velký prostor pro dohady a otázky. Obrazy totiž nic nevysvětluje. Pouze ukazují z kontextu vytržené útržky, které se tam odehrávají. To pak člověk přemýšlí, co je to za labyrint, ze kterého v jednom záběru vychází slunce? A ta postava v černém je kdo? Čaroděj? Bytost, která má představovat tmu či smrt? A co je to za bednu či truhlu, kterou má u sebe téměř u konce videa? Ta ozubená kolečka, která se tam občas mihnou, jsou co? Mají představovat jakýsi hodinový strojek? Nebo soukolí osudu? A proč ta jedna slunečnice letí směrem k věži? A proč z té slunečnice potom vyjde měsíc? To jsou zkrátka takové věci, na které nikdo nemá odpověď. Něco jako když člověk luští obrazce, které udělá kávová sedlina vysypaná na talířek. To je často stejná záhada.

Tak zkrátka nezbývá nic jiného, než abyste si tu píseň pustili také. Třeba nakonec budete chytřejší, než já.

17. listopadu 2023

20 animovaných videoklipů (Píseň 3): Wohnout - Malý princ

Zdravím, milí čtenáři. Dnes tu pro vás mám již třetí píseň do hudební výzvy "20 animovaných videoklipů".  Dnes jsem pro vás vybrala kapelu Wohnout a jejich píseň "Malý princ".

Víte, já nikdy vlastně Wohnout moc nemusela. Jejich hudba mi vždycky přišla děsně slizká a úlisná.  Pamatuju si, že první zkušenost s nimi jsem měla už v dětství. Nevím, jaká to byla skladba. Stoprocentně si ale vybavuju, že hlas zpěváka mě tenkrát tak pohoršil, že jsem si raději zacpala uši. Pro mě, jakožto nevinné dítko tolerující jenom na Arakain, Citron a Orlík, to byl šok. Utkvěl mi ale v hlavě útržek videoklipu. Jezdilo se v něm na Skateboardu. Po nějakém tom pátrání bych na 55% řekla, že to byl počin s názvem Psí píseň. Pak jsem tuto skupinu na dlouhá léta ztratila ze zřetele. Až se vynořila píseň Svaz českých bohémů. Taky divná. Bohužel ji ale už umím napůl nazpaměť. A stejně jí nejvíc znám od kapely Experiment, která nám ve vsi vždycky hraje na hasičském bále. :-)

A pak jsem od Wohnoutů prvně zaslechla píseň s názvem "Hloupá písnička". A ta mě nadchla. Vlastně to byla láska na první poslech. Autor melodie prostě vychytal ty drobné nuance, které jsou potřeba k tomu, aby zarezonovaly s nitrem posluchače. A není k tomu ani potřeba extra mnoho tónů. 

Věci, jako Bohemian Rhapsody od Queenů, Mester de Juglaria od skupiny Saurom nebo Dance With The Dragon mají složitou kompozici. Je to hudba s příběhem. Melodie mají určitý úvod, stať i závěr.  Střídají se tempa, hlasitosti, nástroje. Připomínají symfonie. Je to přesně ten typ hudby, který obohacuje smysly a zalévá vyprahlou duši. A kdo ví? Třeba i povznese člověka alespoň na pár okamžiků na vyšší úroveň bytí. 

A vedle toho existují písně o čtyřech akordech bez nějakého většího rozsahu. U těch není účel povznést  ducha k nebesům, nýbrž pouze se svézt na vlně. A písně od Wohnoutů mají ještě navíc jistou nadstavbu. a to zvláštní a skoro i geniální humorné prvky, které začínám oceňovat až teď. A taková je zrovna i ta "Hloupá písnička" která je ve výsledku docela fajn. Zajímavé jsou od nich i písně jako Zpěvák na inzerát, Depardieu a Jsme na zkoušce v roušce. Na té dokonce spolupracovali lidé z jiných kapel a dokonce i Pokáč. 

A nyní jsme je po úvodu s miliardou keců konečně dopracovali k jádru pudla. Knihu Malý princ jsem vlastně nikdy nečetla. Doma jsme ji nikdy neměli a v pozdějším věku mi to přišlo jako mimo můj okruh zájmů. Ale dám si závazek, že se po ní podívám v knihovně a přečtu si jí. Nicméně jsem si alespoň zevrubně prostudovala, o čem to je. Navíc mi neutkvěla ani třetina toho, co nám o ní říkala češtinářka.

Nicméně když jsem porovnala nově nabyté vědomosti s textem písně a videoklipem, zjistila jsem zhruba následovné: Zpěvák se vžil do role pilota, co v knize se svým letadlem havaroval v poušti. U něj se pak objevil malý princ, který po něm chtěl nakreslit beránka. A protože pilot beránka nakreslit neuměl, tak nakreslil slona, který je uvnitř hada. Ale i ten beránek se nakonec podaří. 

Malý princ pochází z malé planetky o velikosti domu. On o ní pečuje. Pravidelně vytrhává baobaby, které tam neustále rostou. O těch je v písni zmínka. Kořeny stromů by proměnili planetku v prach. Ale není mi jasné jak. Geologický materiál, jako je například půda, díky povětrnostním vlivům přirozeně podléhá erozi. Ale v místě, které je zalesněné, je eroze zpomalená, ba dokonce zastavená. Ze semen baobabů se dá lisovat olej a dřeň plodů je jedlá. Listy člověk může použít jako zeleninu a šťáva, co vytéká při poranění z kmene je pitná. Z kůry se mimo jiné získávají i vlákna na výrobu provazů a rybářských sítí. A to jsem vyjmenovala sotva polovinu důvodů, proč jsou vlastně baobaby tak užitečné. Navíc si ten chlapec likviduje zdroje kyslíku. Vím, že je to dětská knížka, ale to bych nebyla já, abych smyšlené příběhy neuváděla na pravou míru. Tyto informace tam totiž beztak vůbec nejsou zmíněny. Na druhou stranu, baobaby jsou obrovské stromy a na tak malou planetku by se jen těžko vešly. Takže to vytrhávání vlastně dává i smysl. Zvlášť když se jako zelenina dají jíst i kořínky semenáčků... 

To, co v písni ale nezaznělo, je, že na planetce malého prince roste i růže, kterou měl rád a s jejímž svolením odsud odletěl, aby poznal vesmír. Prozkoumal několik míst a setkal se s několika různými lidmi. A také s jednou liškou, která mu vysvětlovala hluboké pravdy o životě. O té také není v písni zmínka. Nicméně skupina lišek je na pár okamžiků ukázána v klipu.  

Videoklip jako takový vlastně ani nemá žádný souvislý děj. Jsou to spíš takové útržky, které z větší či menší části odráží text písně či děj knihy. Asi po stovce shlédnutí jsem si všimla i toho, že jsou tam ukázány i jiné planetky, které malý princ navštívil. A na každé z nich bydlel jediný člověk. A každý z nich byl zaslepený trochu jiným způsobem. Král, který si myslel, že vládne pohybům nebeských těles. Obchodník, který žil v představě, že vlastní hvězdy a že je jednou použije k nákupu dalších hvězd nebo třeba zeměpisec, který už zakreslil nespočetně map, ale ještě nikdy se nehnul od svého stolu. A ještě mnozí další. Ale jak říkám. Jenom útržky. Pouhý odraz skutečnosti. Jen jedním si klip kapela ozvláštnila. A to tím, že pilot má tvář mistra Beana. 

A nakonec mám ještě takovou otázku. Byla v knize Malý princ vůbec zmíněná svatá Johanka, byť třeba jen jeden řádek? Ale u kdyby ne, autor knihy Saint-Exupéry byl Francouz a Johanka z Arku je jedním z patronů Francie. Takže i kdyby i kdyby narážka má ní byla jenom wohnoutovská iniciativa, dávala by smysl.

22. září 2023

20 animovaných videoklipů (Píseň 2): Motörhead – Enter Sandman

Zdravím, milí čtenáři. Dnes tu pro vás mám druhou píseň do hudební výzvy "20 animovaných videoklipů". A pro dnešní den jsem zvolila Enter Sandman v podání kapely Motörhead. Většina lidí jí asi zná spíš od Metalicy. A musím říct, že ta to nazpívala líp. Ale předělávka od Motörheadu je taky fajn. Ničím mi nevadí.

Sandman je bytost z germánského folklóru, která lidem přináší spánek a sny. Sype lidem kouzelný písek do očí a tím je uspává. A ospalky v očích po ránu jsou vlastně zbytky toho písku. 

Text písně Enter Sandman vypráví o usínání a o tom, jak snadno mohou přijít ošklivé sny. Je to vlastně taková antiukolébavka. Hraný videoklip od Metallicy i ten kreslený od Motörheadu mají pak připomínají noční můru. A obojí má něco do sebe. 

Na animované počiny tohoto rázu vlastně průměrný člověk není zvyklý. V našich končinách obvykle převládá přesvědčení: "kreslené = pro děti". Ne vždy to tak musí být. Třeba zrovna tohle je na hraně toho, co bych byla ochotná nějakému dítěti pustit. Ale pořád by se to ještě dalo. Ale třeba takový klip písně "Balada o makovom mlynčeku" od slovenské kapely Lunatic gods je vlastně horor a krvák par excellence. A nejen že není pro děti. On ve skutečnosti není pro nikoho normálního. Ale neodbočujme od tématu. 


Děj motörheaďáckého klipu (I se spoilery a mými domněnkami)

Náš příběh začíná záběry na tamější ves a pole. Obloha se zatahuje. Zrovna zuří prudký vítr, jakožto předzvěst krušných událostí. Začíná noc. V jednom z domů otec ukládá malého chlapce ke spánku. Vypíná mu televizi, přikryje ho peřinou a odejde. Chlapec se noří do říše spánku. Respektive se rychle propadá do světa nočních můr. 

Zjevuje se na chodbě, kde proti němu stojí tři zrůdní lidé, kteří ho... pohltí? Proč mám vlastně pocit, že je to školní chodba a oni jsou učitelé? Pak se sen změní a jdou po něm starší hoši s pálkami. 

Náhle vidíme jinou chodbu s dvoukřídlými dveřmi na konci, skrze které prosvítá rudé světlo. Chlapec je otevírá. Uprostřed místnosti je stůl a na něm tác s jídlem... Ne není to jídlo. Jsou to luční kobylky, červi, oční bulvy, zakrvácená krabice od mléka a... useknuté lidské prsty. Vše je tak nějak pohyblivé. Živé. Odporné.

Následně se na zemi objeví prasklina. Podlaha se rozevře a všechno se i s chlapcem propadne kamsi do hlubiny. 

Opět změna. Objevuje se dům s garáží a prázdná silnice. Řítíme se po ní kamsi dopředu. V dálce svítí rudý měsíc. Na konci cesty spatřujeme temnou hrůznou postavu, kterou by Lovecraft popsal jako rouhačsky nelidskou. Ta se zatočí ve vzduchu a letí kamsi pryč. 

Vracíme se do chlapcova pokoje, U jeho postele stojí to, čemu jsme před tím neviděli do tváře. Je to noční běs s hlavou démonického kozla s rudýma očima. Jeho tělo pokrývá černý plášť. Chlapec je vzhůru. Je vyděšený, Venku za mraky vykoukne rudý měsíc a jeho světlo zaplaví i celou místnost.

Běs vyčaruje stín, který tak podobný tomu z posledního snu. Svůj vlastní stín. Současně chlapec upadne do hypnotického spánku. Nebo omdlí?  Stín se nad ním sklání. Tak jako všichni démoni, i ten, jehož jsem nazvala nočním běsem provozuje své strašidelné činnosti jenom proto, aby v člověku vyvolal strach a tím ho oslabil. Potom se snadno může nakrmit jeho životní energie.

Pár okamžiků to s chlapcem vypadá dost špatně, když se v tu chvíli  se zjeví tvor s divočáckými rysy. Znatelně se podobá tomu, co měla kapela Motörhead ve znaku. Vystoupí z obrázku na stěně, aby chlapce chránil. V rukou drží sekyru se dvěma ostřími. Párkrát s ní běse\sekne, ale zbraň jím projde jako dýmem a nic se nestane. 

Běs srazí ochránce k zemi. On ale vzápětí opět vstane. Teď má elektrickou kytaru, která před chvílí spadla ze zdi, na níž byla pověšená. S prvním úderem do strun z ní vyšlehne plamen, co nestvůru odchodí mimo pokoj. Ochránce za nezvaným nočním návštěvníkem zabouchne dveře. Nebezpečí je zažehnáno. Rudý měsíc na noční obloze se stane opět obyčejným. Svět je zase v pořádku.

Přijde nový den. chlapec hledí na kytaru opřenou o zeď a patrně uvažuje nad tím, že ne všechno, co se odehrálo předešlé noci byl obyčejný sen. Vždyť ten nástroj se nachází úplně jinde, než když večer ulehal...

21. července 2023

20 animovaných videoklipů (Píseň 1): Saurom - La Hija de las Estrellas

Zdravím, milí čtenáři. Před nedávnem jsem dostala grandiózní nápad. Uvědomila jsem si, kolik existuje písní s animovanými videoklipy. A proto vyhlašuju novou výzvu. Na blogu zveřejním dvacet kreslených hudebních videí. Některé songy znám už léta. A některé jsem vypátrala dlouhým hledáním pro účel tohoto projektu. Přesto však můžu prohlásit, že tu budou převážně písně, ke kterým mám nějaký vztah nebo které mě něčím zaujaly. 

A začneme poněkud zlehka. Znáte španělskou kapelu Saurom? Já ji objevila někdy v tu dobu, kdy přišel do kin pátý díl Pirátů z Karibiku. Nebo někdy krátce poté. Matně si vybavuji i to, že ten film někdo na blogu zkritizoval, že slabší děj i humor a že ten záporák... ten Salazár, sice měl mega cool strašidelnou vizáž, ale že jeho hlas se k němu nehodil. A že by takový zjev měl mít stejný hlas, jako zpěvák z jedné španělské skupiny. Mě se ta kapela moc nelíbila. Možná proto si ani nepamatuju její název. Ale dala jsem si za cíl najít jinou hudbu z této země. 
A našla jsem mnohé. Avšak Saurom bylo to nejlepší, co jsem ten večer slyšela. Jako první jsem si oblíbila píseň "Cambia el Mundo". Něco takového se prostě člověku nikdy neoposlouchá. A když si poslechnete "Sueños Perdidos", "Reina de mis Sueños" nebo třeba "Mester de Juglaria", musí vám být jasné, že jsou to mistři vzletných melodií, co si budeme povídat. 

No a jedna z těch jejich úchvatných písní je i "La Hilja de las estrelas".
Ve videoklipu je dívka z hvězd, která přiletí na zem. V noci se navštěvovala jednoho muže, o kterého pečovala, když spal a kterého už beztak dávno měla ráda. On o ní však nevěděl. Až když se vzbudil, konečně ji spatřil. Ale když se tak stalo, přestala zářit a stal se z ní obyčejný člověk. Zprvu byla moc smutná, že se nemůže vrátit zpátky na nebeskou klenbu. Stýskalo se jí po noční obloze. A kdo ví? Snad mu to dávala i za vinu. On se jí snažil utěšit. Soucítil s ní. Nechtěl, aby trpěla. Postupem času se sblížili a ona zůstala s ním. 

Když se to takhle napíše, zní to banálně. Ale věřte, vždycky mě to dojme. 

2. ledna 2023

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v prosinci 2022

Zdravím, milí čtenáři. Tohle je poslední článek v letošním roce, který se věnuje písním, které jsem si nejvíc pouštěla v tom konkrétním měsíci. A vlastně poslední vůbec. Berte to jako dokončení série. Tak nějak mě to už nebaví tak, jako na začátku. Ale to, myslím, vůbec nevadí, Já časem určitě  přijdu na něco jiného, čemu se na nějakou dobu pověnuju. A kdo ví? Třeba se časem vrátí i tohle. 

6. prosince 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v listopadu 2022

Zdravím, milí čtenáři. Listopad nám už, jak se zdá skončil a je nejvyšší čas zveřejnit článek s písničkami, které mě za toto období nejčastěji provázeli. 

1. listopadu 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v říjnu 2022

Zdravím, milí čtenáři. Dá se říct, že v měsíci říjnu mě doprovázely zepména písně se snovou tématikou. 

1. října 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v září 2022

Zdravím, milí čtenáři. To to uteklo, co? Ještě jsme se ani nevzpamatovali a je tu seznam písní, které jsem nejvíce poslouchala v září. Jaké že to byly? 

4. září 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v srpnu 2022

Zdravím, milí čtenáři. Dneska pro vás nemám, článek do blogové výzvy. O víkendu jsou stejně ta témata bonusová. A tak jsem se rozhodla v neděli vynechat, abych konečně mohla zveřejnit článek se seznamem písní, co jsem nejčastěji poslouchala v měsíci srpnu. 

7. srpna 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v červenci 2022

Zdravím. Velice vás vítám u dalšího článku. Dneska vám představím písničky, které jsem si nejvíc pouštěla v červenci. Tak se hezky usaďte a jestli chcete, můžete si je poslechnout a do komentářů napsat, jak na vás zapůsobili

4. července 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v červnu 2022

 Zdravím, drazí čtenáři. Je nejvyšší čas sem dát seznam písní, v jejichž duchu se nesl měsíc červen.

7. června 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v květnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět se seznamem písní, které jsem si v minulém měsíci pouštěla nejčastěji.

3. května 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v dubnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět se seznamem písní, které jsem si pouštěla nejčastěji. Tak pojďme na to. Duben byl takový pirátsko-historicko-fantasy.

5. dubna 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v březnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět s písněmi co jsem za poslední měsíc poslouchala úplně nejvíc. Tento měsíc to byly především kapely Sabaton a Znouzectnost. A dokonce i jedna píseň od Morčat na útěku. 

1. března 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v únoru 2022

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit písně, které byly středobodem únorových dnů. A asi ji nebude tolik, jako v lednu, který měl prostě více dní. Valná část tohoto měsíce se nesla ve znamení českých písní. 

2. února 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v lednu 2022

Dobrý den, drazí čtenáři. Jak jsem už psala v jednom z minulých článků, jedna bloggerka dávala na svůj blog seznamy písní, které za ten či onen měsíc nejvíc poslouchala. Tuším, že jich vždycky měla deset. 

Mě se ten nápad vždycky velice líbil, ale bála jsem se ho uskutečnit také. Zejména proto, že by se mohlo stát, že v lednu budu poslouchat na vlas to stejně, jako třeba v únoru. Nebo že si nejvíc budu pouštět písně, které už zkrátka na blogu dávno mám. Přemýšlela jsem, jak to řešit.

A provedu to nejspíš následovně. Budu sem dávat písně, které jsem opravdu za ten měsíc poslouchala nejvíce.  A kdyby se něco opakovalo, dám to sem jako odkaz. Jen nevím, co budu dělat, až zjistím, že jeden měsíc jsem poslouchala více písní, než jiný. Ale asi ani to nebude problém. Dám si asi horní hranici deseti písní a když jich bude méně, nic se nestane. Ať tak, či tak, pokusím se k nim vždy nepsat pár vět... Aby to ovšem zase nebylo pár románů...

27. srpna 2021

30. den hudební výzvy - Písničky, jejichž videoklipy spolu mají něco společného

Zdravím, vážení čtenáři. Tohle je poslední příspěvek do třicetidenní... dobrá... do mnohaleté hudební výzvy. Už jsem měla strach, že to ani nedokončím. Ale zadařilo se. Tentokrát jsem sem měla dát písničky, u kterých si myslím, že jejich videoklipy mají něco společného. Bylo to náročně, to vám řeknu. Shlédla jsem mnoho hudebního materiálu na youtube a nic jsem nenacházela. Někdy jsem nad tím usilovně přemýšlela a jindy nad tím zase meditovala. A opět bez úspěchu. To až po mnoha úmorných měsících mě cosi osvítilo. 

Rozhodla jsem se nakonec pro píseň Umai od Skupiny Shireen a Les kostí od skupiny Delorein. Jejich videoklipy se od sebe tak liší a zároveň jsou si tolik podobné.


20. listopadu 2020

29. den hudební výzvy - Písnička, kterou považuji za legendární

Tak tohle jsem věděla okamžitě. Co mi ale trvalo tři měsíce na tom, vydat článek? Neptejte se. Asi mám prostě spoustu jiných činností. Třeba psaní vánočních povídek a básní a kreslení vánočních obrázků. Jsem u čísla čtrnáct. Potřebuju jich ale dvacet čtyři, abych mohla každý den od prvního do čtyřiadvacátého prosince vydat jeden. Už se s tím morduju rok. Aspoň vidíte, s jakou rychlostí já pracuju. Ono to u mě asi bude, jako s maturitními otázkami. Taky jsem jich většinu udělala měsíc před maturitou. 

No, jdeme dál. Takže, kterou píseň já považuju za legendární? Zejména všechny starší rockové, potažmo metalové hity. Hlavně ty, co jsou o 10 až 20 let starší, než já. Co si budeme povídat. Člověk to slyšel už stokrát, ale neví, ke kterému interpretovi to zařadit. Nicméně si můžeme poukázat, co už jsem vypátrala.

Vyzdvihla bych třeba Run to the hills od Iron Maiden. Výborná píseň, řekla bych. Kdybych měla rotoped, tohle by byla jedna z těch, při které bych cvičila. Kombinovala bych to v písní Třista z místa od Daniela Landy ještě nějakým svižnějším black metalem, přičemž při tom by se mi rotoped rozpadl na šroubky, takže s black metalem bych šetřila. Stejně to nejde poslouchat pořád.

Další legendární píseň je Highway to hell od AC/DC. Ta je možná ještě legendárnější, než Run to the hills. Protože tuhle přece znají všichni. Dokonce i ti, co AC/DC vůbec neznají. A je docela sympatická. A to této kapele zrovna dvakrát neholduju. Byla by ideální při jízdě na kole. Sloky evokují jízdu do kopce, kdežto refrény jízdu z kopce. Ovšem, to asi nikdy neklapne. Je riskantní a nezodpovědné mít v silničním provozu na uších sluchátka. Ono je to nebezpečné i na polních cestách. Traktory jsou všude. 

Píseň We´re not gona take it od Twisted sister je také hodně známá. Víte, že se mi o ní kdysi i zdálo? To si taky musíte přečíst. To mi připomíná. Měla bych si zase začít zapisovat své sny. Občas se z nich dá i čerpat. Jinak od této kapely je zajímavá i I wanna rock.

A co takový Bon Jovi? Jeho píseň It's My Life hrají i v těch nejmainstreamovějších rádiích. A musím říct, je to jejich jediná světlá chvíle. Od Bon Joviho se mi líbí ale ještě jiná píseň. Píseň, kterou jsem také slyšela v rádiu a o které jsem si původně myslela, že je od kapely Deep purple a nemohla jsem jí za boha najít. Ale jakmile jsem se dopárala, kdo je skutečný autor, hned jsem ji objevila. Takže představuji vám Blaze of glory.

Co se týče kapely Deep purple, tak se mi od nich líbí píseň Hush. To jejich "Ná na na ná na na ná na na ná". O této písni jsem si zase myslela, že je to od Metalicy. Což se divím. Deep purple se od Metalicy liší docela dost. Když já taky nevím, název ani interpreta, skoro ani melodii a pak se divím, že nemůžu nic najít. 

Ale dost už. takhle ten článek bude dlouhý jak Stairway To Heaven od Led Zeppelin a k tomu hlavnímu hřebu se nedostaneme. Protože na mém imaginárním seznamu legend může být klidně ještě sto věcí. Už tahle budete mít problém si pustit vše, na co já odkazuju. 

Takže která píseň je podle mě úplně nejlegendárnější? Nakonec to nejde říct jistě. Najednou se nemůžu rozhodnout. Mám dojem, že když vyberu jednu, ukřivdím těm ostatním. Ale jo, já sem tedy dám tohle. kapelu Europe a její The Final Countdown. Vždyť mě vlastně napadla, jako první. Moje obzvláště oblíbená. Její počáteční melodii musel slyšet snad každý. Ale taky ne. K někomu se také nemusela dostat. A proto jí sem dávám, aby si čtenáři doplnili hudební vzdělání. 


A co vy? Jakou písně považujete za legendární? 

22. srpna 2020

28. den hudební výzvy - Píseň, která se mi vybaví při slově "Samota"

...aneb třicetidenní hudební výzva, kterou se prokousávám už od května 2017.

Tohle je opravdu těžký oříšek. Předně si musíme ujasnit rozdíly mezi slovy "samota" a "osamění". 

Viděla bych to asi takhle. Samota je vlastně bezvadná. Je to stav, kdy člověk není obtěžován přítomností ostatních. Kdy má dostatek času a prostoru, aby se mohl zabývat svými oblíbenými činnostmi. Jakmile začne zapřádat nějaké vztahy, ať už milostné, přátelské, pracovní či jakékoliv jiné, ztrácí svobodu, uvolnění a schopnost volně dýchat. Introverti třeba milují samotu. Já jsem dokonce dospěla do bodu, kdy samotu zaměňuji za meditaci. Možná je to bludná představa. Třeba si zase něco nalhávám, jako vždycky. Kdo ví?

Stínová stránka samoty je osamění. Toho se člověk dočká, je-li samoty dostatečně nabažen, už o ní nestojí nebo o ní možná vůbec nikdy nestál a neumí čí nemůže navázat s ostatními nějaký kontakt, stane se, že se cítí osamělý. A osamělý se může cítit i v případě, když kolem sebe má lidí dost, ale přesto není poblíž nikdo, kdo by mu doopravdy porozuměl, s kým by mohl sdílet svůj svět.

Ale která píseň se mi vybaví, když se řekne slovo samota? Snad jedině píseň s názvem "Samota" od Luboše Odháněla. Moc jsem jí nikdy neposlouchala. Ba dokonce jsem jí přeskakovala. Ta písnička je samozřejmě skvěla, ale mě nějak nebaví. Jen se mi vždycky vybaví ten název. A je možné, že ani já nemám téma samoty docela vyřešené...

14. března 2020

27. den hudební výzvy - Píseň, stará aspoň 20 let

Jó, kde jsou ty časy, kdy koronavirus byla nemoc čínská a na Čecha nešla. Teď už to přestává být legrace. Tedy, ne, že bych nevyhledávala nové a nové vtipy o něm. Například tohle je dobré:
Dřív lidé kašlali, aby zamaskovali prdění a dnes lidé prdí, aby zamaskovali kašel.
Češi jsou geniální právě v tom, že dovedou proti trudomyslnosti svým humorem. Jasně, že mám taky strach a tiše závidím těm, co už mají dostatek zásob. Tedy, ne, že bychom my neměli zásoby. Na vesnici přece vždycky každý má zásoby, protože jezdit do nějakého města kvůli každé kravině je idiotství. To tam člověk jede raději jednou za čas a vezme toho víc. Nehledě na to, že se občas člověku urodí nadbytečné množství nějaké plodiny. Loňské dýně máme ještě teď.
A proto trudomyslnosti samozřejmě nemusíme bojovat jen humorem, nebo myšlenkami na to, že máme vlastně zatím docela hojnost všeho. Ale například i nějakou pěknou veselou písničkou.
Tak proč se neposunout dál v hudební výzvě. U dlouhou dobu je na řadě píseň, která je stará aspoň 20 let. To znamená, že sem můžu dát píseň i starou 24 let. Ať tak, či tak, je ideální do dnešních dní, protože by mohla rozšiřovat dobrou náladu a evokovat bezstarostnost let minulých. S veselou myslí se přece přečkávají nepříjemnosti lépe. Takže povinně zpívat...