Zdravím, milí čtenáři. Dá se říct, že v měsíci říjnu mě doprovázely zepména písně se snovou tématikou.
Katr je kapela, u které mě moc nebaví jejich rychlé písně. Tím samozřejmě netvrdím, že by byly špatné. Jen říkám, že jsem ještě nenašla žádnou, která by zarezonovala v mým aktuálním naladěním. A je pravda, že jich vůbec moc neznám. O to víc jsem ale schopná se rozplývat nad jejich rockovými baladami. Písně, jako Prázdný rána nebo Zlomená, mě vždycky dojmou.
A podobný účinek má i skladba Hvězdy. Ta je asi úplně nejlepší. Je o tom, že lidé věří, že hvězdy pomáhají plnit přání. Je i o víře a naději. A o tajných touhách, které se člověk odváží povědět opravdu jenom hvězdám na obloze.
A podobný účinek má i skladba Hvězdy. Ta je asi úplně nejlepší. Je o tom, že lidé věří, že hvězdy pomáhají plnit přání. Je i o víře a naději. A o tajných touhách, které se člověk odváží povědět opravdu jenom hvězdám na obloze.
Moc se mi líbí barva hlasu zpěváka. Je zajímavá ve všech hlasových polohách. A melodie této písně je taková vlídná, milá... No snad chápete, že jedno poslechnutí prostě nestačí. Je to záležitost na tři čtvrtě hodiny nejmíň.
No alespoň víte, co mě někdy nebaví na rádiu. Celý den hrají písně, které nezaujmou. A když se tóny nějaké z nich přece jen dotknou mé duše, zahrají jí jenom jednou. A ani neřeknou název, aby jí člověk mohl lépe najít na youtube. A to takhle to dělají všechny stanice.
***
Píseň "Malá večerní vila" znám už velice dlouho. Možná od páté třídy? Je z CD "Anděl posledního soudu" od Aleše Brichty. Taťka ho tenkrát vždycky pouštěl v autě. Myslím, že vlastně skoro všechny skladby na tomhle hudebním počinu se mi líbí. Ani jedna píseň na tomhle albu není vyloženě slabá. A v různých obdobích života se k němu čas od času vracím.
A tentokrát holt vznikla potřeba si pustit tuhle. Jedné noci jsem opět nemohla usnout. V práci mi zase někdo řekl nějakou kravinu, nad kterou jsem musela přemýšlet celé hodiny. Převalovala jsem se ze strany na stranu a do toho bzučel ten ďábelský komár.
A pak ke mě odkudsi z podvědomí začala přicházet melodie "Malé večerní víly". Nejdřív to byl jen nejasný náznak. A pak jsem prostě musela vstát. Co na tom, že byly tři hodiny ráno. Já si tu píseň prostě musela pustit. Respektive si jí pouštět pořád dokola alespoň osmkrát. Rozjitřenou mysl uklidní jen správně zvolená píseň, kniha nebo meditace.
A tentokrát se pokus vydařil. V půl čtvrté jsem si mohla jít znovu lehnout. Schoulila jsem se do klubíčka a spánek konečně směl přijít.
Každopádně jsem si tu píseň čas od času pustila ještě následující dny. Jen pro jistotu. Jako prevenci proti běsům.
Neznám ani jedno
OdpovědětVymazat