Hřbitov a žaludy

Zdravím, milí čtenáři. Není nad to, když státní svátek vyjde na pátek. Člověk má pak krásný prodloužený víkend. A to znamená, že může zařídit věci, na které nemá ve všední den energii. A zrovna na tento pátek jsme si naplánovali, že navštívíme hroby, aby se umyly, zapálily svíčky, vyhodily hnusné květiny a daly se tam nové a hezčí. Stejně budou dušičky, tak ať to tam alespoň trošku vypadá. 

A tak jsme se v devět ráno oblékli a jeli. Byla tak hustá mlha. A to taková, že jsme neviděli dál, než na deset metrů. A ačkoliv jindy můžu obdivovat krásné kopce a lesy v dáli, dnes jsem viděla jen kousek pole a bílé stěny po obou stranách. Ačkoliv to bylo fascinující, stejně se to brzy omrzelo.

Když jsme dojeli na hřbitov do vedlejšího městyse, z kufru auta jsme vyndali věnce a květináč. Čekalo nás spoustu práce. Přece jenom tam máme dva hroby. A v obou jsou příbuzní z taťkovo strany. V jednom od babičky a v druhém od dědy. 

Ten jeden hrob opravdu stačilo jen trochu setřít, vyhodit nějaké odkvetlé chryzantémy a dát tam nové květiny a věnec. Zapalování svíčky bylo náročné. Nechtěla hořet. Druhý hrob byl horší. Je pod stromem, takže se tam válela hromada listí a žaludů, které jsme nejdřív musely odstranit. Žaludy byly i v květináči s netřeskem. Ty už klíčily a byly vrostlé do země. Vytrhala jsem je. Netřesk pak nerozroste, když ho budou utiskovat duby. Některé ty naklíčené žaludy jsem si dala do kapsy s tím, že až přijedeme domů, zasadím je v lese. Když byl čistý i druhý hrob, i tam jsme dali věnec a zapálili svíčku. (A už teď je tam to listí zase, to se vsaďte.)

Pak jsme zamířili zpátky k autu. Museli jsme jet ještě na hřbitov do jedné vzdálené obce. Tam jsou předkové od babičky z mamčiny strany. Tam ten hrob vypadal, že už ho kdosi čistil. Jestli na těch předchozích jsme byli první, na tomhle nás někdo předběhl. To je dobře. Půlka práce je hotová. Takže i tam jsme dali věneček a zapálili svíčku. A následně jsme mohli konečně jet domů. 

Cestou zpátky pořád ještě byla ta mlha. Proti nám jen nějaký člověk, co neměl rozsvícená světla. Taťka se nad tím rozčiloval dobrý kus cesty. Je toho názoru, že v takové mlze by člověk svítit měl. Alespoň je pak protijedoucí auto lépe vidět. 

Když jsme dojely domů, vzala jsem vodítko. Pes, jak to zjistil, přiběhl, protože poznal, že někam půjde. Ten by neodmítl procházku ani kdyby ležel na smrtelné posteli. I v takovém případě by dovedl vstát a začít radostně vyskakovat. 

Šli jsme spolu do lesa hledat dobré místo a zasazení těch žaludů. Zahrabávat naklíčené žaludy mě naučil děda z Protivína. Nosili jsme je kdysi na místa v lese, kde je méně stromů. A  nemusí se na to dělat ani nějak extra hluboká díra. Stačí trochu klackem prokypřit zeminu, strčit do ní žalud a přikrýt tlustou vrstvou mokrého listí. Děda měl les rád a věděl, že dub je v lese velice užitečný strom. Rostou pod ním přece ty nejlepší houby. On, dokud ještě mohl, chodil čistit i studánku, co v tom lese byla. Jemu pojedeme opečovat hrob zítra.