25. června 2022

V zemi květinových víl

Zdravím, milí čtenáři. Procházka z 5. června se opět velice vydařila. Počasí bylo příjemné, nálada byla fajn. Co víc si přát, že? A těch květů...

Hned na první fotce je pivoňka. To je zrovna jedna z těch květin, která se mi líbí. Kdysi jsme jich na zahrádce taky pár měli, než je udolal pes. 

19. června 2022

Přijde bouře?

Zdravím, milí čtenáři. Dneska to bude rychlé. V této sérii jsou totiž jenom tři fotky. Ona vůbec ta procházka z 29. května byla taková krátká. Vlastně celý drn bylo hezky a svítilo sluníčko. Já ale vyšla až tak kolem páté. Ale to už se na nebi shlukovala nějaká oblačnost a foukal lehce studenější vítr. Vlastně je to taková malá vzpomínka na dobu, kdy ještě nebylo takové vražedné vedro. Jinak ale bylo docela fajn. 

Na této fotce můžete shlédnout Jak sluníčko hezky svítí skrze větve stromu Takový pohled je vždycky velice úchvatný.

12. června 2022

Den plný slunce

Zdravím, milí čtenáři. Dnes jsem tu s další várkou fotek. Tentokrát z 22. května. Ten den bylo tak nádherné počasí. Sluníčko, trochu větřík, ani horko, ani zima. Tak akorát. 

Tento úsek jsem fotila už loni na podzim. Dokonce se mi podařilo zaujmout skoro tu samou pozici. Toto místo má své kouzlo za jakýchkoliv podmínek. Každý den má ta krajina něco do sebe. Na rozdíl od světa lidí. Ale to už je zase jiný příběh.

7. června 2022

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v květnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět se seznamem písní, které jsem si v minulém měsíci pouštěla nejčastěji.

3. června 2022

Rozkvetlý květen

Zdravím, milí čtenáři. Dneska bych vám chtěla představit procházkové fotky z 8. května. Jaký to opět sváteční den, že jo?  Ten den jsem poprvé měla pocit, že to jaro je tady. Což je dost pozdě. Jindy už na přelomu února a března mám touhu dělat jarní úklid. A letos? Děs a hrůza.

Na první fotce můžete spatřit tento nádherný keř. Kvete na tomto místě, už mnoho let. A do dnes nevím, jak se jmenuje. A kdybych to věděla, stejně bych to zapomněla, takže to nebudeme hrotit. 

29. května 2022

Byl první máj

Zdravím, milí čtenáři. Tehdy mě velice rozesmutnilo, že ten státní svátek 1. května vyšel neděli. Že jsem tak přišla o volno navíc. Zpětně ale musím říct, že geniálněji to už se to ani stát nemohlo. Nedělní procházka na první máj. To je něco tak poetického. To byste nevěřili. Dokonce jsem si tento týden znovu přečetla báseň Máj od Karla Hynka Máchy. Ta také obsahuje všechno. Přírodu, lásku, děs, bolest a smrt. Na mých fotkách je asi jenom ta příroda.  

Jako první tu máme asfaltovou cestu. Tenkrát mě zaujal hlavně ten kontrast žlutých pampelišek na temně zelené trávě. Bylo to působivé. Nadále si můžeme všimnout i toho, že teprve začalo rašit listí na stromech. Když to tak porovnávám s fotkami z loňska, tak je to tak nastejno. Ale oproti předloňskému roku je ta příroda děsně pozadu. Minimálně o dva až tři týdny. 

21. května 2022

Když slunce prohřívá zmoklou zem

Dobrý den, milí čtenáři. Dnes jsem tu opět s novou várkou fotek. Dnes jsou z 24. dubna. Tentokrát jsem měla opravdu velký problém pojmenovat tento článek. To se občas stává. A přitom si matně vybavuju, že už na té procházce jsem v hlavě ten název měla. A pak ho odvál čas. Příště si ho musím zapsat. To jen tak pro příště. Matně si ale pamatuju, že po ránu pršelo a odpoledne vysvitlo sluníčko. A z toho jsem vycházela. Ale teď už k fotkám, jako takovým.

Jako první mě zaujalo toto. Co se tady asi stalo? Kdo tady musel brzdit tak šíleně, že po něm zůstaly tak tmavé otisky pneumatik? A proč z části tak vlnité?
A pak jsem si vzpomněla na film Návrat do budoucnosti a svitlo mi. Na téhle silnici někdo zkoušel své auto přestavěné na stroj času. Potřebovali nějakou méně frekventovanou cestu. Já úplně vidím ty ohnivé stopy na asfaltu...
A nebo tam prostě někomu skočila srnka a vymanévroval to tak, jak nejlépe uměl. To je ta nudnější verze. 

15. května 2022

Jaro přišlo definitivně

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět s dalšími fotkami. Tentokrát ze 17. dubna. Byl to překvapivě teplý den. Člověk mohl vylézt ven klidně jenom v mikině.

Jen tak si jdu po silnici a náhle si všimnu, že ve stínu u cesty leží kočička. Není vyfocena dostatečně kvalitně. Ten stín kmenu stromu tam prostě působí, jako pěst na oko a to zvíře si lehlo zrovna tam.

6. května 2022

Ze zimy do jara

Zdravím, milí čtenáři.  Bylo 10. dubna a já si opět vyšla na procházku. A vyšla jsem si v tu nejhorší dobu, v jakou jsem mohla. Abyste pochopili. Vyjdu z baráku, a po dvou minutách chůze se strhne doslova neuvěřitelná sněhová vánice. A ten vítr. Prostě jsem jen chtěla obejít ten nejkratší okruh a vrátit se domů. A to i za cenu, že bych  nevyfotila žádné fotky. 

Každopádně jsem ale chtěla využít toho, že se temně šedé nebe a pokusit se o ponuře vypadající fotky. Vlastně za takových podmínek se člověk nemusí ani moc snažit. Jde to samo.