15. března 2024

Záložka Spring Flower

Pamatujete si ještě takovou tu záložku z washi pásek, kterou jsem vytvořila loni na jaře? Tak tu jsem v zimě založila do jedné knížky, kterou jsem pak vrátila do knihovny. Jakmile jsem si to uvědomila, ihned jsem si naplánovala, že až tam půjdu příště, tak si ji vezmu zpět. Věděla jsem, že tam na mě ta záložka počká.

7. března 2024

Moje první zemětřesení

Zdravím milí čtenáři. Ve čtvrtek 7. března jsem zažila něco vskutku nečekaného. Ani ve snu jsem si nedovedla představit,  že se v naší obci stane něco takověho. U nás se přece neděje nikdy nic. A člověk je za to částečně rád.

6. března 2024

Za kouřovým sloupem

Zdravím, milí čtenáři. Opět tu pro vás mám nějaké ty fotky krajiny. Jednu z 15. února a zbytek z procházky z 18. února. Měla jsem i tři fotky ze 4. února, ale ty moc nepovedly. Proto tu nakonec nejsou. 

To by nebylo předjaří, abych nevyfotila alespoň jedny sněženky. Já jsem se na ně těšila už od Silvestra. A nakonec jsem se dočkala. 15. února už rostly na různých místech. Na mezích podél cest rostou lépe, než v zahrádkách. Nevíte někdo proč? To mají tak rády "divočinu"?

23. února 2024

Jaro v lednu

Zdravím, milí čtenáři. Mám tu pro vás další fotky. Tentokrát z 28. ledna

Po dlouhé době nefoukal vítr a nebe bylo jako vymetené. Myslím, že se oteplilo až na šest stupňů. Na rybníce už zbyla jen tenká vrstvička ledu. A místy se už rozpustil úplně. Oproti minulým dnům bylo tak nádherně.

16. února 2024

Kouzlo zasněžené přírody

Dobrý den, milí čtenáři. Věřím, že nám zima ještě nedala poslední sbohem. Přesto to ale už nějakou dobu vypadá na jaro. Pojďme si tedy zavzpomínat ta dobu, kdy zima ještě byla. A to na 16. a 21. leden.

A tato první fotka je právě ze 16. ledna. Tohle neudržované místo porostlé orobincem bylo kdysi dávno rybníkem. Já už si to ale nepamatuju. Asi ho zrušili dávno před mým narozením. Taťka tam prý jako malý chodil bruslit. Dnes je tam už jenom bahno a čvachtanice. 

9. února 2024

Bílý sníh a čirý led

Zdravím, milí čtenáři. 14. ledna jsem po dlouhé době měla na procházce slunce. To však skoro vůbec nehřálo. Foukal takový ledový větřík. Ne nijak prudký, přesto však dost nepříjemný.

Touto cestou moc často nechodím. A vlastně ani nevím, jestli tento výjev mám na fotce. Myslím si, že ne. A jestli přece jen ano, tak maximálně jednou. Vyloučit se to přece nedá.

Za určitých podmínek ta zídka po levé straně vypadá docela zajímavě ne? Na první pohled působí takovým nepřirozeným dojmem. Prostě, aby tu mohla být cesta, asi museli odkopat kus svahu. Následně ho obezdili aby se jin nesesouval. Nahoře pak vysadili nějaké jehličnany, které asi také pomáhají zpevnit tu hlínu. A nebo je to ještě jinak a okolnosti vzniku tohoto útvaru se odehrávaly za jiných podmínek.

3. února 2024

Kolem zasněžených plání

Zdravím, drazí čtenáři. Mám pro vás další sérii fotek. Podívejte se, jak to vypadalo 7. ledna na procházce.

Tenkrát bylo mimořádně ohavné počasí. Vítr foukal tak ledový, že ze pronikl nejen pod bundu, ale i pod kůži. Ani šátek na krk neměl žádný efekt. A to nebyl žádný extra velký mráz. Dva, tři stupně pod nulou. Víc ne. Oblohu k tomu všemu pokrývaly neprostupné šedé mraky, díky kterým se zdála být tak proklatě nízko. Avšak v přírodě panovala fascinující, zvláštně tajemná atmosféra, díky které člověk všechno to martyrium podstupoval rád. 

Vlastně mám ráda rozcestí. Baví mě, když se na něm můžu zastavit a porozmýšlet, kterou cestou se vydat. Někdy rozhodne rozpočítadlo. Jindy jdu směrem, kterým fouká menší vítr či kde svítí víc slunce. Někdy jdu zase tudy, kde je větší stín, který člověka naopak před sluncem chrání. Ať tak či tak, tentokrát jsem se vydala vlevo. Prostě jsem tou cestou už dlouho nešla. Někdy jsou věci tak prosté.