Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit druhou část fotek z Mariánských Lázní. Minule jsem skončila slavnou Zpívající fontánou. Dnes se posuneme kousek dál.
To, co vidíte na první fotce je pavilon Křížového pramene. Prý je to nejstarší dochovaná kolonádní stavba v Mariánských lázních a je postavena v kasicistním slohu. Jen nevím, proč, když jsem tu budovu fotila, mi tam uprostřed pózovali úplně cizí lidi. Ale přišlo mi netaktní je vyhánět pryč.
Zdravím milí čtenáři. Po takové kratší pauze jsem zpět a mám nahromaděno nějaké ty náměty na články. Především musím zmínit to, jak jsme byly s mamkou 3. srpna na výletě v Mariánských Lázních. A protože je těch fotek tolik, tak jsem je rozdělila do dvou sérií.
Ráno jsme vstávaly poměrně brzo, abychom se dostaly včas na vlak. Toto město je od nás totiž poměrně daleko, takže jsme museli jet kolem šesté. Z cesty jako takové si nic moc nepamatuju. Byla jsem ještě dost rozespalá. To, na co se ovšem nedalo zapomenout, byla ta výluka. Půl cesty jsme tedy jely autobusem.
Pak jsme se rozhodly, že půjdeme na kolonádu. Při cestě jsem vyfotila tuto květinu. Nevíte náhodou, co by to mohlo být za druh? Ještě jsem totiž něco takového neviděla.
Zdravím, milí čtenáři. Je tu další díl povídky Ten, který udeří. Možná jste na ní už zapomněli. Je to vlastně víc, než rok, co jsem zveřejnila poslední kapitolu. Já sama jsem zapomněla události, které se v minulých kapitolách odehrály. Musela jsem to číst znovu. Vy to asi budete muset udělat taky, ale třeba máte lepší paměť, než já.
Zdravím, milí čtenáři. Docela dlouho jsem tu nezveřejnila procházkové fotky. A protože jedny ze 7. července mám v zásobě, tak sem s nimi.
Podle všeho to byl takový šedý nanicovatý den. Podle Archivu počasí dokonce mělo být kolem sedmnácti stupňů. Matně si dokonce vybavuju, že pršelo, pak přestalo a za nějakou dobu mělo opět začít. A já tu procházku chtěla vecpat mezi ty dva deště. Ale je možné, že ta vzpomínka se týká úplně jiného dne.
Zdravím milí čtenáři. V neděli 30. června jsem byla na procházce. A nefotila jsem, jako obvykle. Rovnou jsem natáčela video. Byl to takový nápad. Chtěla jsem své procházky ještě víc přiblížit lidem. . Ve videu jsou zachyceny záběry, kudy jsem šla a útržky mých myšlenkových pochodů, které mě při cestě napadaly. Jen jedno už podruhé neudělám. Nebudu natáčet v takovém vichru. Ještě že nefoukal po celou dobu, ale jen chvílemi. Každopádně rozumět je ve videu všemi, co jsem říkala. Při dalších vlozích z procházky si ale musím dávat pozor na to, abych držela při chůzi mobil rovně a moc s ním nekymácela. To by myslím bylo pro diváka komfortnější. Také jsem uvažovala, že si do příště připravím i nějaká témata, abych na procházce nekomentovala jen to, co roste kolem. Protože to také nebude zajímavé do nekonečna. Já se tedy i teď snažila o něčem mluvit, ale není od věci si napsat seznam věcí, které můžu probírat, když okolo mě zrovna není nic zajímavého.
Co se týče náhledovky, tak jsem na ni použila čtyři své fotky. Jsou minulých let. Snažila jsem se, aby tam byl ten samý rybník a ty samé rostliny, které jsem vídala cestou.
Zdravím milí čtenáři. Tak se stalo, že se mi podařilo natočit další video. A k mému zděšení má přes 20 minut. A to navzdory tomu, že jsem se to snažila trochu sestříhat, Jinak by to bylo ještě o sedm minut delší.
V tomto videu jsem započala věc o které sním už od konce minulého roku. A to je Junk Journalu na téma Edgar Allan Poe.
Myslím, že jméno tohoto spisovatele každý z vás už slyšel. Minimálně na hodinách literatury. Je to ten, co napsal báseň "Havran" a povídku "Jáma a kyvadlo". Zvládl toho ale mnohem víc. Například se mi líbily hororové povídky "Zrádné srdce" či "Černý kocour". Napsal i pár detektivních věcí. Například vraždy v ulici Murgue. Taková kuriozitka pro mě bylo dílo "Muž, který se rozpadl" Ten konec čtenáře překvapí. Stejně tak příběh "Brýle". Ten má dokonce i takové humorné vyvrcholení. Jediné, co nedovedu zatím dostatečně docenit, je "Zánik domu Usherů". Asi mi to přišlo příliš zdlouhavé. Avšak temná atmosvéra je tam ztvárněná dokonale.
Co se týče videa jako takového, tak sestříhávání mi šlo daleko lépe od ruky, než minule. Akorát na jednu věc si musím dát pro příště pozor. Jednou či dvakrát jsem se unáhlila a odstřihla i první slabiku jednoho slova. Taky asi musím mluvit víc nahlas. Přinejmenším do té doby, než se odhodlám pořídit si mikrofon. Nejspíš to udělám, až budu mít alespoň deset odběratelů.
Každopádně by mě velice zajímaly vaše názory. Například, jak na vás video působí, co bych měla udělat, aby se vám na to koukalo víc, a tak.
Zdravím, milí čtenáři. Letos jsem byla poprvé na houbách a něco málo jsem našla. Vlastně jsem ani moc neshledala. Jen jsem se prošla skrz řídký lesík. A něco jsem našla přímo u cesty. Také jsem viděla spoustu neznámých vymyšlených hub, které ani nejsou v atlasu.
Fotky jsou ze dvou různých dnů. Ta první je že 3. června a ty ostatní z 10. června.
Tuhle fotku ze 3. 6. jsem nevyfotila při procházce. Ta rostla pár metrů od silnice. Všimla jsem si jí, když jsem šla tenkrát z práce. Ani nevím, co je to zač. Ona má jisté znaky bedlovitosti. Dokonce by člověk řekl, že to je nejedlá bedla hranostajová. Jenže ta roste od srpna do října. Teď je přece červen. I když je pravda, že letos docela hojně rostou podzimní houby už od jara. Ale kdo ví, co je to doopravdy.
