Zdravím, milí čtenáři. Čtvrtou část této video-série mám na YouTube zveřejněnou už delší dobu. Ale pořád jsem se tak nějak nemohla dostat k tomu ji dát i sem na blog. Tentokrát byly hlavní složkou pro tvorbu náhodné noviny, co jsem našla v kotelně. Vystřihla jsem všechno, kde byl nějaký člověk s černým oblečením. A ty výstřižky jsem pak seskládala do tvaru havrana. Následně přišla ta nejdobrodružnější část. Lepení. Voskovkami jsem potom dokreslila pozadí.
Jaký máte názor na tenhle umělecký počin? A jaký máte názor na video jako takové? Nebojte se napsat svůj názor.
Zdravím, milí čtenáři. Dovolila bych si vám představit třetí část videosérie o tom, jak vyrábím junk journal s Edgarem Allanem Poem. Tentokrát jsem k tomu využila opravdu staré vodovky a černé slepičí peří. Také vlastním dva výstřižky z časopisu, na kterých je Edgar vyobrazen. Jeden z nich jsem zakomponovala do tvorby. Ten druhý na své umístění teprve čeká.
Zdravím, milí čtenáři. Před časem jsem zveřejnila video na youtube. Vlastně jich za poslední dobu bylo víc, ale nechce se mi sem na blog dávat všechny. Asi sem budu dávat především videa z mé papírvé tvorby, protože ta mají nulovou sledovanost. A třeba alespoň jeden člověk se nade mnou ustrne a pustí si to. :)
V tomhle videu jsem ve svém junk journalu na téma Edgar Allan Poe přece jenom o chlup pokročila. Ozdobila jsem vnitřní stranu desek. Také jsem vyšperkovala obálku, kterou jsem vlepila na jednu ze stránek. A nakonec jsem nějakou dobu zápasila s gelovými razítky. Úspěšně jsem je ale přeprala.
Pro ty z vás, co ještě neví, co ještě o junkjournalingu. Je to takový sešit, ručně vyrobený s postarších materiálů, které by se za normálních okolností vyhodily. Takhle jim ale člověk dá nový život ve formě zajímavého díla. Často se ale kombinuje i s novějšími věcmi. V tomto článku je ještě víc informací na tuto tématiku.
Zdravím milí čtenáři. Po takové kratší pauze jsem zpět a mám nahromaděno nějaké ty náměty na články. Především musím zmínit to, jak jsme byly s mamkou 3. srpna na výletě v Mariánských Lázních. A protože je těch fotek tolik, tak jsem je rozdělila do dvou sérií.
Ráno jsme vstávaly poměrně brzo, abychom se dostaly včas na vlak. Toto město je od nás totiž poměrně daleko, takže jsme museli jet kolem šesté. Z cesty jako takové si nic moc nepamatuju. Byla jsem ještě dost rozespalá. To, na co se ovšem nedalo zapomenout, byla ta výluka. Půl cesty jsme tedy jely autobusem.
Pak jsme se rozhodly, že půjdeme na kolonádu. Při cestě jsem vyfotila tuto květinu. Nevíte náhodou, co by to mohlo být za druh? Ještě jsem totiž něco takového neviděla.
Zdravím milí čtenáři. V neděli 30. června jsem byla na procházce. A nefotila jsem, jako obvykle. Rovnou jsem natáčela video. Byl to takový nápad. Chtěla jsem své procházky ještě víc přiblížit lidem. . Ve videu jsou zachyceny záběry, kudy jsem šla a útržky
mých myšlenkových pochodů, které mě při cestě napadaly. Jen jedno už podruhé neudělám. Nebudu natáčet v takovém
vichru. Ještě že nefoukal po celou dobu, ale jen chvílemi. Každopádně rozumět je ve videu všemi, co jsem říkala. Při dalších vlozích z procházky si ale musím dávat pozor na to, abych držela při chůzi mobil rovně a moc s ním nekymácela. To by myslím bylo pro diváka komfortnější. Také jsem uvažovala, že si do příště připravím i nějaká témata, abych na procházce nekomentovala jen to, co roste kolem. Protože to také nebude zajímavé do nekonečna. Já se tedy i teď snažila o něčem mluvit, ale není od věci si napsat seznam věcí, které můžu probírat, když okolo mě zrovna není nic zajímavého.
Co se týče náhledovky, tak jsem na ni použila čtyři své fotky. Jsou minulých let. Snažila jsem se, aby tam byl ten samý rybník a ty samé rostliny, které jsem vídala cestou.
Zdravím milí čtenáři. Tak se stalo, že se mi podařilo natočit další video. A k mému zděšení má přes 20 minut. A to navzdory tomu, že jsem se to snažila trochu sestříhat, Jinak by to bylo ještě o sedm minut delší.
V tomto videu jsem započala věc o které sním už od konce minulého roku. A to je Junk Journalu na téma Edgar Allan Poe.
Myslím, že jméno tohoto spisovatele každý z vás už slyšel. Minimálně na hodinách literatury. Je to ten, co napsal báseň "Havran" a povídku "Jáma a kyvadlo". Zvládl toho ale mnohem víc. Například se mi líbily hororové povídky "Zrádné srdce" či "Černý kocour". Napsal i pár detektivních věcí. Například vraždy v ulici Murgue. Taková kuriozitka pro mě bylo dílo "Muž, který se rozpadl" Ten konec čtenáře překvapí. Stejně tak příběh "Brýle". Ten má dokonce i takové humorné vyvrcholení. Jediné, co nedovedu zatím dostatečně docenit, je "Zánik domu Usherů". Asi mi to přišlo příliš zdlouhavé. Avšak temná atmosvéra je tam ztvárněná dokonale.
Co se týče videa jako takového, tak sestříhávání mi šlo daleko lépe od ruky, než minule. Akorát na jednu věc si musím dát pro příště pozor. Jednou či dvakrát jsem se unáhlila a odstřihla i první slabiku jednoho slova. Taky asi musím mluvit víc nahlas. Přinejmenším do té doby, než se odhodlám pořídit si mikrofon. Nejspíš to udělám, až budu mít alespoň deset odběratelů.
Každopádně by mě velice zajímaly vaše názory. Například, jak na vás video působí, co bych měla udělat, aby se vám na to koukalo víc, a tak.
Zdravím. Myslím že teď asi budu natáčet častěji. Však jsem si kvůli tomu nainstalovala program na stříhání videí. Docela mě to začalo bavit. A proč tedy nepřečíst dvě básně, které jsem měla napsané ve svém Junk Journalu? Když jsem ho tvořila, tak v rámci vizuálu jsem tam chtěla mít na některých stránkách i nějaké své verše.
Tohle je vlastně moje první video, kde mluvím. K tomu jsem se vlastně odhodlávala několik let. Přišlo mi, že mám pro videa vlastně děsně hnusný hlas, ačkoliv se mi mé okolí vždycky snažilo nalhat opak. Nakonec jsem tu utkvělou představu překonala. Dokonce jsem přišla na to, že v čtení básní by mohl být můj potenciál. Na tohle můj hlas stačí. Ale kdo ví, co mě napadne příště.
Jen je problém s tím, že mám nekultivovaný projev. Někdy mluvím moc pomalu, jindy moc rychle a chvílemi mám tendenci trochu huhňat. Třeba se mě to časem povede nějak znormalizovat. Člověk je nucen si připomenout, o kolik je psaní snazší, než mluvení.
Také jsem při natáčení byla dost nervózní. Asi jako každý, když má nějakou premiéru. Neměla bych si do příště pořídit nějaký pěnový míček, který bych neslyšně drtila a nemusela tak chrastit s pravítkem? Ještě že to bylo až skoro ke konci. :-) Nebo prostě už nedopustím, aby se nějaký takový hlučný předmět ocitl v mé přítomnosti.
A co vy? dělali jste někdy pokusy s natáčením videí? A jak to dopadlo?
Zdravím milí čtenáři. Tak se stalo, že jsem konečně dodělala svůj junk journal... Napodobeninu junk journalu... Sborník náhodných koláží... Čert ví, co je to ve skutečnosti.
Ať tak či tak, listování tímto výtvorem jsem musela natočit, abyste si to mohli prohlédnout vcelku i vy.
Je to vlastně moje první delší video. Tedy přesněji řešeno delší, než půl minuty. Jestli bude nějaké příští, tak bude i mluvící. Ale v mým tempem bude za tři roky. Ale kdo ví? Teď když už vím, jak si poskládat provizorní stativ z krabic od bot. Vlastně úplně ze všeho nejtěžší bylo, postavit ten mobil tak, aby držel i tě správné poloze a zároveň byl v záběru celý sešit. Prostě nadlidský úkol.
To, s čím jsem si ale dala práci, byla náhledovka. Myslím, že je velmi vkusná a decentní. Otázka je, jestli to stačí divákům. Nejsem dostatečně školená v tom, že vytvářet lákavá videa, na která každý klikne. Ale co. :-)
Kdyžtak, mi tak můžete zanechat nějaký komentář a lajk a další ty blbosti, o které prosí běž ní youtubeři.
Toto video jsem natočila ve stejný den, jako vyla pořízena série fotek Z nových úhlů pohledu. Je na něm mraveniště s lesními mravenci. Tehdy ihned přitáhlo mojí pozornost. Nepamatuju si, kdy bych naposled viděla takovou koncentraci těchto tvorů. To je opravdu hlava na hlavě. Vím, klidně jsem to mohla jednoduše také vyfotit, ale měla jsem dojem, že by to nevyniklo. Někdy pouhý obrázek nestačí.
Jinak, víte co jsem zjistila? Že mám na svém youtube kanálu tři odběratele. Nejhorší je, že ani nevím jak k tomu došlo a kde se tam vzali. Vždyť tam mám, i s tímto výtvorem tři nepříliš kvalitní videa. Z toho dvě jsem zveřejnila v roce 2018 a jedno v roce 2021. Myslím, že ať je to kdokoliv, bude překvapen, že tam po třech letech něco přibylo. Jestli si vůbec všimne. :-)
Nikdy, ale opravdu nikdy bych nebyla ochotná uvěřit tomu, že když zatřesu s nějakým stromem, že bude tak prášit. A obzvlášť u jehličnanů bych to nečekala. Ale dnes na procházce jsem s tím byla přímo konfrontována.
Jdu takhle po cestě a uvidím borovici. Řeknu si: "Hele borovice." Pak jsem si vzpomněla na tu přehnanou hysterii okolo pylu a řeči o jehličnanech. Zatřepala jsem s větví. A to, co jsem viděla mě tak fascinovalo, že jsem si to musela natočit, abych se na to mohla několikrát kouknout ještě doma. To se neomrzí. Měla jsem to protáhnout aspoň na minutu. Větví i borovic bylo ještě moc. Alergici by si toto nemohli dovolit.
To jsem byla na své nedělní procházce. Udělala jsem několik fotek, které přidám někdy uprostřed týdne. Ale protože mě naprosto fascinovalo, co to ten pes tropí, tak jsem si řekla, že si to natočím. Když jsem si to pak pustila prvně, zhrozila jsem se, jaký mám hnusný hlas. Tak jako vždycky, když slyším nějaký záznam se mnou. Když jsem to pouštěla podruhé, rozesmála jsem se nad tím. Ne tomu, jak Ňuf ryje čumákem ve sněhu. To on dělá pořád. Ale tomu, co jsem mu říkala. Hlavně ten konec. Ten to úplně rozštípnul. To je taková kravina, až je to dobré.