Výlet do Tábora 3 - Husitské podzemí

Zdravím, milý čtenáři. Konečně jsme se dopracovali ke třetí a zároveň poslední části článku s fotkami z výletu do Tábora z 30. srpna. Venku bylo ukrutné dusno a vedro. Ale věděla jsem, že v Táboře mají spleť různých podzemních chodeb. A v podzemí přece vždycky bývá chládek, ne? Já jsem tedy původně měla zálusk na jakési Strašidelné podzemí. Jenže to měli zrovna ten den zavřené. Tak jsem musela vzít na vděk husitským podzemím.

Přišla jsem na to určené místo. Řekli mi, že ve 12:00 začne prohlídka podzemí z průvodkyní. A protože bylo teprve 11:40, tak jsem si zakoupilas vstupenku a ještě chvíli psem bloumala po okolí. 

A v tu chvíli mi padl do oka tento měšťanský dům. Jeho vzhled zaujme na první pohled. Na internetu o něm píšou, že byl vystavěn někdy v druhé polovině 16. století a za tu dobu prošel pár přestavbami. Dům zdobí velice zachovalá sgrafitová fasáda. Je významnou kulturní památkou v Táboře. 

Tenhle Nápis byl hned na začátku. Moc jsme se u něj nezastavovali. Neměla jsem ani pořádně čas to přečíst, tak jsem to prostě jen vyfotila. Na té fotce jsem to také nemohla přečíst. Jen tu a tam nějaké slovo. Tak jsem musela upravit jas a kontrast a nakonec jsem to rozluštila. Je to v nějaké formě starodávné češtiny. Je to plus mínus tohle:

Stalichu místo hradiště

 v tak nesvitši když biše.

A pusto je učinichu 

a potom zdi okolo neho zbořichu. 

A tak to misto pusto stalo. 

Půl druheho sta let bez mal zuostalo. 

Až je Táboři je osadichu. 

A jiné jméno jemu "Tábor" dachu. 

A zdi pevné ohradichu. 

Skládání o Přemyslu Otakarovi a Závišovi.

-F. K. III.

Nápis je vlastně o tom, že kdysi dávno před příchodem zakladatelů Tábora, tak kdysi bylo hradiště, které však bylo pobořené a zpustlé dávno před jejich příchodem. To oni tomu místu opět vdechli život. Zajímavý je poslední řádek. "Skládání o Přemyslu Otakarovi a Závišovi." Já nevím, jak vám, ale mě se okamžitě vybavil Záviš z Falkenštejna. Vlastně je to jediný Záviš, kterého znám, co měl vazby na jižní Čechy a zároveň žil ve stejné době, jako Přemysl Otakar II. Z toho tedy vyvozuju, že to místo bylo opuštěno někdy v tom období. Ale kdo ví, jak je to doopravdy...

Paní, co po tom podzemí provázela, říkala, že husité stavěly domy s hlubokými sklepy. Ty sloužili jako sklady potravin, nebo jako maštale pro dobytek. A snad mohly sloužit jako úkryty pro ženy a děti v případě nebezpečí. Vždyť Tábor byl trnem v oku kde komu. Především katolíkům, že jo.

Na obrázku můžete vidět figuríny žen v tehdejších oděvech. 

A pokud si dobře pamatuju, za tím zábradlím úplně dole je spodní voda. Průzračně čistá. Bohužel, to by nebyli lidé, aby do ní neházeli mince. Ze zkušenosti vím, že když do vody hodím minci, nestane se nic. Maximálně tak o tu minci přijdu. A ta mi pak obvykle chybí a musím platit tisícovkou. :-) 

Tady můžete vidět, jak přibližně lidé měli naskládané ty potraviny ve sklepě. 

Jinak, ty sklepy původně propojené nebyly. To se stalo až za druhé světové války. Chodby jsou dlouhé několik kilometrů. Veřejnosti je však přístupná jen malá část. A to ještě s průvodcem. Ale je tam tak úžasný chládek. Něco kolem 10 stupňů. Byl to docela šok, když člověk přišel z venku, kde byly din ne tropy. A já tam chodila s krátkým rukávem. :-)

Tohle by měla být ukázka člověka, který hloubí sklep.

Takhle nějak by měla vypadat krčma tehdejší doby. Je mi jaksně, že málokterá krčma byla takhle pod povrchem zemslým,. Tohle je spíš takové ilustrační zátiší. Ať tak, či tak, vypadá to jako fajn zašívárna.

Jinak, mnohé ty chodby jsou prý zpevněné betonem, protože ta kamenná klenba se prý vlivem vlhka drolila. To víte. Pískovec. 

Tohle by měla být ledárna. Dříve si tiž v zimě nastřádali led a až do léta jim vydržel. Mohli si v něm chladit pivo pro místní hosgtince..

Tady je ukázka hospodářských zvířat.

A takhle nějak by mělo vypadat bydlení husitů v jejich domech. 

Po prohlídce podzemí jsem si v jedné restauraci dala lívance a chvíli jsem jen tak bloumala náměstím a okolními ulicemi. Navštívila jsem Výtvarné potřeby U Tukana. Ano, tak se to jmenovalo. Ten název prostě nejde zapomenout. Koupila jsem takové ty šablony na tvoření. 

A nakonec jsem si všimla tohoto výhledu. Támhleta cestička vpravo je přece ta, po které jsem šla směrem k náměstí. Tam někde u těch stromů jsem přece fotila městské panorama s kostelem. (Fotka odzdola) 

A pak přišel čas jet domů. Před tím jsem ale musela vyfotit tento... vodní prvek. Takovou podivnou fontánku jsem jaktěživ neviděla. Ale je fajn. Tento tvar mi ničím nevadí. 

Co se týče cesty domů, jako takové. Do Tábora jsem se dostala autobusem. Cestou zpátky jsem ovšem musela jet vlakem, protože neexistoval žádný rozumný autobusový spoj zpět do Strakonic. Už dopředu jsem to proto měla takhle naplánované. Věděla jsem i o té výluce, a tak jsem na ní byla už dopředu připravená a domů jsem se dostala v pořádku. Ty vždycky přes léto na té trati někde jsou. Jedna byla na cestě do Mariánských Lázní a jedna na cestě do Tábora. A beztak jich bylo ještě víc, ale ty se mě naštěstí netýkaly.