Výlet do Tábora - 1. část (Botanická zahrada)

Zdravím, milí čtenáři. 30. srpna jsem byla na výletě v jihočeském městě Tábor. Vlastně už dlouho jsem se tam chtěla podívat, ale nikdo nechtěl jen se mnou. Tak jsem se prostě sebrala a jela jsem sama. A musela jsem vyrazit dost brzo. Ono tam totiž ze Strakonic dost nepraktické spojení. Do autobusu jsem nastoupila někdy kolem šesté, či kdy. Nepamatuju si to přesně. Jen si matně vybavuju, že jsem kus cesty mžourala proti východu slunce. Na místo jsem dorazila kolem osmé. Už do předu jsem měla naplánované trasy a místa, kam bych se chtěla podívat. A věděla jsem, že šest minut chůze od autobusového nádraží, je botanická zahrada. Tam jsem se chtěla podívat, jako první. Našla jsem to velice snadno. Podle google map. Ono to bylo v podstatě za dvěma rohy. 

Toto je vchod do zahrady. A už tady to vypadalo dobře. Oblouk ověnčen popínavými růžemi. Škoda, že to bylo skoro odkvetlé. Venkovní expozice byly zdarma. Vstupné se platilo jen do skleníků a ty zrovna předělávali nějací řemeslníci, takže cedule "Pozor staveniště" vyřešilo dilema, jestli se podívat i tam. :-)

Takhle růže ale byla v plné kondici.

I tahle byla hezká. Vlastně tam byla hromada rostlin, ale já fotila jenom to, co se mi líbilo.

Tohle je třapatkovka nachová. Mnozí tuto květinu znají pod názvem echinacea. Ona je mám dojem i léčivá. Lidé jí většinou pěstují jako okrasnou trvalku.

Další růže. Tentokrát takovými drobnými květy.

Tohle by měl být kavyl péřovitý. Já ty trávy moc nemusím, ale tahle měla tak heboučké květenství.

Pak jsem vyfotila tohle. Vlastně je to nejhezčí fotka z celého dne. Všechny ostatní nemají žádkou estetickou hodnotu.

Po nějaké době jsem se přesunula  úseku s plodovou zeleninou. Kromě obvyklých rostlin, jako jsou rajčata, chili papričky a okurky, jsem objevila dýňovitou rostlinu s těmito plody. Je to nějaký druh lagenárie. Plody jsou velice variabilní, co se týče tvarů a v tropických oblastech se používají jako lahve na pití.

Tohle je květ.

A toto je šalvěj lékařská. Abych pravdu, řekla, tak úsek s bylinkami jsem jen prolétla a ani jsem si je moc neprohlížela. Jsem si jistá, že jsou velmi zajímavé. ale tak nějak mě nezaujaly.

A pak jsem zamířila do druhé poloviny, kde byly ukázky různých typů lesa. Vždycky jsem si kladla otázku, jak asi vypadá lužní les. A víte co jsem zjistila?

Že nějak takhle. Je tam podobná skladba stromů, jako v našem větrolamu. Javory, lípy, nějaké ty habry, a pak ještě pár druhů, které neumím pojmenovat a přesto jsou tam hojné.  

Smíšený les je klasická směs jehličnanů a listnáčů. Je tam zkrátka od všeho trochu.

Takhle nějak by mělo vypadat rašeliniště. Vlastně to vypadá jako vytuněný lužní les. Jen je tam spoustu kapradin. A za tím zábradlím je jakési mokro.

V alpském lese evidentně hojné mechy. A vlastně to nevypadá ani jako les. Spíš jako zelený hvozd. Nicméně všechny lesní expozice se mi líbily. Pod těmi stromy byl takový vlahý stín. Na slunci už totiž začínalo být dusno. A to ještě nebylo ani deset.

Pak jsem došla kamsi, kde byly rostliny v květináčích. Nebyly u nich vůbec cedulky. Asi to tam měli pouze připravené na to, až to někam umístí, či zasadí. Nebo to tam mají jen na ozdobu?

Mě se hodně moc líbila tohle. Má to takové nádherné obří listy.

Tyhle rostliny jsem také moc neprohlížela. Já jsem se bála, že když tam vstoupím, abych si přečetla cedulky, že to moc pošlapu. Tak jsem vyfotila alespoň tu vyřezávané sousoší se sovičkami.

U jedné lavičky rostl tento obří strom. Měl takový jehličnatý tvar, ale nebyl to úplně místo jehličí jen takové úzké listí. Kdo to ale má poznat na sto procent? Já jsem si totiž měla vyfotit, nebo si alespoň zblízka prohléhnout větve. Já jen vím, že to není smrk.

Tady na tom místě jsou lekníny. Jenže už jsou asi dávno odkvetlé.

Tady je další jezírko. Okolo byly všelijaké kapradiny vlhkomilné trávy. Ale názvy jsem nezkoumala. Já bych jména těch plevelů stejně zapomněla. Tohle jsem vlastně fotila převážně kvůli té sošce, či co to je.

Když už jsem se v botanické zahradě dostatečně vynadívala, tak mým plánem bylo vyrazit na náměstí. Došla jsem až sem. Od botanické zahrady je to kousek. A náměstí je odsud vlastně na dohled. Stačilo přece jen obejít vodu, přejít tu ďábelskou silnici a pak zamířit směrem ke kostelní věží. Normální člověk prakticky nemůže zabloudit... No a já trochu zabloudila. A to jsem měla navigaci v mobilu. Jenže ta mě vedla přez takové zaplivané uličky, že je lepší se o nich vůbec nezmiňovat. A ještě byly do kopce. Fuj. :-) 

Nakonec jsem ale dorazila. Ihned jsem si musela vyfotit sochu Jana Žižky. Ale šlo to blbě. Prostě byla moc vysoká. A to, že taková ta tmavá rampa je tam k tomu, aby  na ní člověk vystoupal a fotil sochu v větší výšky mě napadlo až teď, když píšu tento článek. Skoro dva měsíce poté.

A tady už je ten kostel, který jsme viděli před tím. Je to děkanský kostel Proměnění Páně z roku 1512. Moc se mi nepovedl vyfotit.  nevešel se mi na fotku. Má moc vysokou věž. 

A nakonec tu máme památnou kašnu se sochou jakéhosi rytíře. Také se mi nepovedla. Ten den jsem prostě nebyla ve fotografické formě.

A to je pro dnešní den všechno. Ale výlet ještě nebyl úplně u konce. Ještě se spolu podíváme do muzea čokolády a marcipánu, které se nachází na náměstí také.