Okružní jízda po Polsku 2025 - Den 1: Jawor a Vratislav

Zdravím, milí čtenáři. 
Jak jsem vám před časem slíbila, jsem tu s fotkami z polského poznávacího zájezdu. Trval od 9. 7. do 13. 7. Jeli jsme společně s cestovkou. Autobusem, co měl to nejmenší místo pro nohy, jaké si jen dovedete představit. 
Ráno jsme museli vstávat proklatě brzo. Odjíždět se totiž mělo v 5:30. Takže vstávání přibližně v tu samou dobu, jako když jde člověk do práce. To ráno ovšem byla trochu zima. A snad i mrholilo. Skoro střed léta a člověk musí mít tlustou mikinu a ještě bundu. 
V autobusu ovšem potom bylo fajn. Až na ten nedostatek místa, samozřejmě. Při cestě člověk střídavě pozoroval krajinu a pospával. 

Kostel v Jaworu

To byla naše první zastávka v Polsku. evangelický kostel ve městě Jawor. Stavba ze dřeva, slámy a jílu dokončená v roce 1655. Je udělaná v barokním stylu a přesto vypadá jinak, než běžné baroko. Tehdejší katolická církev možná strpěla protestantské kostely, ale museli se nějak odlišovat. A museli si je ti protestanté postavit sami. Před třicetiletou válkou bylo Polsko relativně nábožensky svobodné. Po ní to asi už bylo přísnější. 
Jinak na stavbu toho kostela prý nebyl použit jediný hřebík. Trámy byly spojované pomocí kolíků. 

Tady se konaly zpovědi.

Zde zase můžete vidět kazetový strop. A taky tam evidentně měli hodně místa pro věřící. Když lidi nevešli do lavic, tak mohli stát na těch... pavlačích? Nejspíš se tomu říká jinak, ale těžko říct jak. 

S tím, jak jsem vyfotila tento oltář nejsem spokojená. Z tohohle úhlu to není nejlepší řešení. Ze předu by to bylo lepší, ale tam mi zrovna stáli jiní lidé, kteří rovněž fotili. 

I tato vysoce umělecky vyvedená kazatelna měla být  na fotce spíš uprostřed. Jenže jsem nechtěla mít na fotce víc lidí, než bylo nudné. Té paní jsem musela rozmazat tvář, aby nebyla k poznání. Úplně je vyretušovat by na mě bylo až moc složité. 

Tohle je na svěcenou vodu.

A tohle nevím, co je, ale líbilo se mi to, tak jsem to vyfotila taky. 

Vratislav

Po dalších dvou hodinách jsme dorazili do Vratislavi. Poláci to město nazývají Wrocław.

A víte, že teprve až tady si člověk uvědomil, jak moc jsou Česká a Polská historie provázané. On to tedy člověk tak nějak věděl už před tím, ale až to pocítil naplno. 

Podle pověstí se to město dokonce jmenuje podle jmenuje přemyslovském knížeti Vratislavovi I.. Historici se však o tom přou. Vždyť v tehdejších dobách jméno Vraticlav bylo celkem hojně používané. Mohlo to být tudíž pojmenované po komkoliv jiném.

Co ale víme naprosto určitě, je to, že to město o několik generací později dobyl Přemyslovec Břeticlav I.. Ale o nějakých dvacet let později si ho zas Poláci dobyli zpět.

Nějakou dobu bylo město i pod nadvládou Němců. Později se zase za vlády Lucemburků stalo součástí Zemí Koruny České. Vlastně celé Slezko, ne jen Vratislav, jako taková. To jsou takové hlavní české stopy v tomto městě. A teď už k fotkám.

Na téhle fotce mě zaujal tento vlak postavený nastojato. Absolutně nevím, proč to tam je. Prostě jsme to míjeli, když jsme tudy projížděli autobusem. A vyfotila jsem to, protože jsem to nikde jinde ještě neviděla. 

A tady už jsme z autobusu venku. Tohle je vratislavská katedrála. Překvapilo mě, že je postavená z cihel. Jaktěživ jsem neviděla katedrálu postavenou z cihel. A už vůbec ne gotickou. Nicméně má to své opodstatnění. Polsko je velmi rovinaté. Tudíž se tam nedá moc těžit kámen. Jediné hory mají na hranici s Českem a Slovenskem. A to je málo. Přece nebudou rozvážet celé stovky kilometrů šutry, když můžou vyrábět cihly z hlíny, která je prakticky všudypřítomná, že.  

Tohle je socha před katedrálou. Víte, my prostě máme tu smůlu, že ať navštívíme jakoukoliv památku, vždy je u ní nějaké lešení, protože se zrovna opravuje. 

A tohle je celý předek katedrály. Je tak vysoká, že se mi vůbec nevešla na fotku. 

Tady je další socha. Měli jsme průvodce, který nás prováděl městem. Myslím, že nám i říkal, co je to za sochu. Ale já si to nepamatuju. 

Nicméně to zatím už není katedrála, ale nějaký jiný kostel. Všechny vypadaly stejně. Ten den jsme jich shlédly nejméně patnáct. Ze všech mám nějaké fotky, ale už nevím které fotky jsou ze kterého.

A tady jsme uvnitř katedrály. Fotila jsem hlavně vitráže. Já jsem vlastně děsný neznaboh. Ale mám ráda barevné sklo. Jen mi přijde škoda, na těch fotkách není moc vidět, co je na těch oknech vyobrazeno. Fotit vitráže je nevděčná činnost. Prostě vadí protisvětlo. 

Tady zase můžete vidět oltář a křížovou gotickou klenbu. 

Tady je cely ten kostel se sochou.

Vratislav vlastně byla plná takových to trpaslíků. Prý je jim po městě několik stovek a každý je jiný. A váže se k nim takový příběh. V dobách, když ještě v Polsku vládl komunismus odpůrci proti režimu psali na zdi protikomunistická hesla. Policie jim to samozřejmě vždycky smazala. A oni na to zeď kreslili trpaslíky, Protože se prosně v žádném zákoně nepsalo, že se po zdech nesmí kreslit trpaslíci. Trpaslík byl symbol. A vlastně by tohle úplně zapadlo v dějinách. Tato revolta neměla žádný efekt. Ale bylo to něco, co nebylo nikde jinde. A tak někdy v roce 2001 na památku toho byli umisťováni tihle trpaslíci. Každý má vlastně trochu jiné povolání. A zrovna tenhle je  před mostem, na jehož zábradlí lidé dávají visací zámky jako symbol své lásky. Bohužel se to nesmí dělat. Vždyť pod tíhou těch zámků že může to zábradlí urvat. Městu to jen přidělává práci. Musí vysílat pracovníky, aby ty zámky přestříhávali. Zámky tam však přibývají nové. Podobný problém mají s jedním mostem v Itálii. No a tento konkrétní trpaslík je takovou připomínkou toho, že ty jejich zámky tam stejně nevydrží dlouho.

Panorama s kostelem.

Panorama s katedrálou.

Budete se divit, ale tohle není kostel. Ani nádraží. Je to tržnice. Je to moderní budova postavená celá z betonu. Ale má alespoň cihlový obklad, aby zapadla do rázu města.

Další nějaký kostel. Focen z velké blízkosti, takže není vidět vrchou věže. Ale stejně vyl modrozelený, jako všechny ostatní. 

Městská ulice.

A teď budou interiéry dalších dvou nebo tři kostelů. Opět můžete vidět stropní klenby a vitráže. 

Tahle vitráž je už trochu modernější.

Tady už jsme na Vratislavském náměstí. Můžete zde vidět skleněnou fontánu a barokní domy na pozadí.

Ale tahle budova se mi líbí.

Tohle je stará radnice s orlojem. Tvůrce toho orloje prý potkal stejný osud, jako Mistra Hanuše, co vytvořil orloj v Praze. Byl oslepen. Kdo ví? třeba ty orloje nakonec udělala stejná osoba. Nebo nám Poláci prostě ukradli pověst. Nebo my jím. Kdo ví?   

Tohle byl nějaký obchod s cukrovinkami. Tuším, že se jmenoval Malinowa krówka. A tam uprostřed uličky stála tahle plastová kráva. 

Tohle bylo poblíž hotelu, kde jsme měli přespat. Naproti přes ulici. A ne, vážně nevím, co je tohle za věže. Asi to není nic významného. Nikdo o tom nic neříkal. Takže to bude navěky nevyřešená záhada.