♪ Co jsem nejvíc poslouchala v dubnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět se seznamem písní, které jsem si pouštěla nejčastěji. Tak pojďme na to. Duben byl takový pirátsko-historicko-fantasy.

Hele, víte, co vznikne, když smícháte punk a coutry? Ano, hádáte správně. Je to píseň Cesta nikam od vám již známe kapely Znouzectnost. Je to něco neskutečného. A je to legrace. Nechápu že nám to ti šumaři nehrají na hasičském bále. Myslím, že tohle by zvládli. 

***

Tak jako minulý měsíc, i dnes tu máme píseň od kapely Sabaton. Na téhle písní mě jako první zaujal refrén. Je takový zvučný a monumentální, není liž pravda? A jako vždy, když se mi zalíbí něco od Sabatonu, najdu si překlad textu a podle něj si pak hledám bližší informace o tom, čeho se týká.  

A tentokrát, ačkoliv se v textu nezmiňuje žádné konkrétní jméno, nebyl vůbec problém zjistit, kdo je ona zmíněná Lady of the Dark. Dozvěděla jsem se, že to nemůže být nikdo jiný, než Milunka Savić, srbská bojovnice, která se zúčastnila bojů druhé balkánské a první světové války. Narukovala místo svého bratra. Celou dobu si všichni mysleli, že je muž. Teprve, když jí kulka zranila hrudník tak si při ošetřování všimli, že není. Byla z toho trochu aféra. Tehdy totiž vůbec nebylo zvykem, že by ženy bojovaly ve válce. Ale nakonec jí velitel dovolil po úplném zotavení zúčastňovat se bitev dál, protože tam prostě byla jedna z nejlepších.

Že jste o ní ještě neslyšely? Já donedávna také ne. Ještě štěstí, že ten Sabaton máme. Bez něj bychom byli všichni, jako bez ruky. 

***

Kapelu Wind Rose jsem objevila možná před dvěma lety. Párkrát jsem si od nich poslechla píseň Diggy diggy hole. A to jenom proto, že jsem zrovna tuhle píseň znala ještě v jiné verzi, která je zároveň verzí původní.A pak jsem obojí ztratila ze zřetele. Za celou dobu jsem si na to ani nevzpomněla.

Až nedávno jsem na Wind Rose narazila znovu. Tentokrát jsem si ale oblíbila píseň The Returning Race.

Je taková libozvučná. A má všechno, co má taková folk metalová píseň mít. 

Kapela pochází z Itálie a v mnohých svých textech se inspirují v Tolkienových dílech.  

***

Running Wild je power metalová kapela z Německa. Vznikla snad někdy v roce 1976 a s dvouletou přestávkou funguje do dnes. Ve svých textech se věnují především pirátské tématice. Dokonce od nich máme doma dvě CD. Jedno z nich je Black Hand Inn, ze kterého je píseň, kterou sem právě dávám. 
The Curse, Black Hand Inn.
To druhé je best of Adrian a je to taková směs písní z mnoho jejich různých alb. Kdysi jsme ho koupili taťkovi k narozeninám. On si to poslechl jednou a pak se ho už ani nedotkl. Smutné. Ale zpět k téhle písni.

Možná by to bylo možné počítat jako dvě písně. Nebo jedna a půl. Co já vím? The Curse je ta mluvená začáteční následovaná hudbou. Taková předehra k celému albu. A Black Hand Inn je potom to od 3:13 až do konce. Tedy do konce toho videa, ne do konce CD. Tam je samozřejmě více písní. Těžko říct, proč jsem si na tu kapelu znova po letech vzpomněla. Hodně jsme jí se ségrou poslouchaly, když jsme měly rády i Piráty z Karibiku. Tak nějak se to sešlo. Nebyl to záměr. 

A tentokrát jsem si asi chtěla něčím připomenout doby dávno minulé. 

***

A u pirátství ještě nějakou dobu zůstaneme. Někteří možná tušíte, že youtube algoritmus je nevyzpytatelný. A tak jsem se tak probírala hudbou kapely Running wild, tak mě to nasměrovalo na píseň "Pirátská" od skupiny Klíč. Absolutně nemetalová a nerocková věc.

Mám od nich ráda písně "Omnia vincit amor" a "Pohár a kalich". Nic víc jsem od nich moc neznala. Teprve teď jsem to začala zkoumat o trochu více. 

Někdy prostě na člověka přijde nálada, poslechnout si nějaké líbezné a dojemné písně. A Klíč se k tomu perfektně hodí. 

***

A teď z jiného soudku. Znáte mongolskou kapelu The HU? Objevila jsem ji už před dvěma lety. A prakticky omylem. Nenašla jsem si k ní žádný hluboký vztah. Přesto mi jí youtube čas od času nabídne. 
Podle wikipedie jde o folk rock. Kapela však nevyužívá běžné elektrické kytary, nýbrž  mongolské nástroje. A to vše kombinují s tradičním mongolským hrdelním zpěvem.
Vlastně je to dobrý nápad dělat tvrdou hudbu takovýmto způsobem. Podobně to řeší i Apocalyptica. Ti ale používají běžné symfonické nástroje. Ale taky je to fajn.
A pak jsem on The HU objevila píseň Sad But True. Několik dní jsem si pouštěla jenom tu. Přišla mi něčím tak blízká. A ten mongolská přízvuk se solí každého anglického textu.
A pak jsme si doma pouštěly Metalycu, kterou ségra dala mamce k narozeninám. A jen co zazněly první tóny tohoto, kruci písek, už vím, proč mi ta píseň od The HU, přišla tak povědomá. Myslím, že i tu Metalycu bych si měla lépe prostudovat. 

***

A pak přišlo období Velikonoc. Ta sobota byla ďábelská. Začalo to tak nevinně. Chvíli jsme hráli žolíky, chvíli prší a pak Člověče, nezlob se. Do toho nám ségra pouštěla korejský pop. Respektive pustila nějaký playlist na svém youtube, kterého tam byla většina. Já bych tento repertoár nezvolila, ale mohlo to být i horší. 

A pak ségru napadlo, že bychom mohli hrát chlastací kostky. To spočívalo v tom, že se hází kostkami, a kdo prohraje, ten vypije tolik loků alkoholu, kolik hodí. Je to nesmírně zajímavá hra rozvíjející ducha. A pak došel chlast a museli jsme pít mléko. Smutné. 

A i ten youtube se zvrhnul. Tak nějak začal hrát písně ze Zaklínače. A já si v tom podnapilém stavu uvědomila, jak jsou úžasné. Před tím jsem si toho vůbec nevšimla, ačkoliv jsem je už slyšela. 

"Tak dej groš zaklínači" je vlastně úplně nejlepší. 

***

Plát, bude plát. To je další píseň. A také fajn. Kdysi jsem slyšela video, kde tato píseň byla hned v několika jazycích. Myslím, že jsem to tu už kdysi zmiňovala.  A víte čeho jsem si také všimla? Že na písně ze Zaklínače se dobře dělají parodie. 

***

A pak jsem se opět vrátila k Running wild. I píseň Rivalry se mi vždycky líbila. Zaujme už od prvních tónů. V té melodii je něco, co člověka opět nutí si to pouštět opakovaně.

***

A co vy? V jakém hudebním duchu se nesl měsíc duben?