Prní polibek

Zdravím, milí čtenáři. A tak se stalo že jsem se přihlásila do povídkové soutěže, co byla vyhlášena na jednom blogu. 

Povídka měla mít čtyři odstavce a měla se ta, vměstnat témata, jako je bolest, láska, gay, déšť a truhla. A psalo se mi to docela dobře. Teď ještě, aby se to dalo číst.

Tady pro mě můžete hlasovat. Prostě jen do komentářů napíšete, že hlasujete pro mě. Nebo pro někoho jiného, pokud se vám zalíbila jiná povídka, než moje. Já nejsem soutěživý typ. Tedy spíš už ne... :-) 

Seděli tam a už notnou chvíli se dívali jeden druhému do očí. Ještě pořád překvapením nevěděli, co říct, a tak raději mlčeli. Jen šumění deště a vzdálené burácení hromů narušovalo to hrobové ticho. Co se to jen před chvílí stalo? Políbili se a po tom polibku už nikdy svět nebude, jako dřív. Ještě teď oba cítili dotek rtů toho druhého. Jak k tomu jen mohlo dojít? Přišlo to tak náhle.

Znali se přece tak krátce. Poprvé se potkali na koncertě kapely Metanoon. A hned zjistili, kolik toho mají společného. Poslouchají podobnou hudbu, jedí stejné jídlo a čtou i obdobné knihy. Spojovala je i láska k medovině, kterou dneska většina lidí už moc nepije. Spřátelili se. Nějakou dobu si pak dopisovali. Párkrát se i setkali. Zašli spolu na fotbal, jindy zase do kina. Za tak krátký čas se velice sblížili.

I dnes se to zpočátku zdálo být jako obyčejný sraz dvou kamarádů. Protože začínalo pršet, jeden druhého pozval k sobě do bytu. Dali si čaj a pustili si televizi. Chvíli se dívali na nějakou ujetou reality show. A pak přišla ta bouřka. A muselo uhodit někde blízko, protože v tu ránu se vypnula elektřina. Polehku se začínalo stmívat. Společně našli ve starožitné truhle, která působila vedle skříně z dřevotřísky, jako pěst na oko, nějaké svíčky a zapálili je. Hodně dlouho si povídali a vyprávěli si vtipné historky. Poté si nalili medovinu. A nejspíš jí vypili trochu víc, než měli.

„Nikdy jsem se s nikým necítil tak dobře, jako s tebou,“ řekl náhle první. A druhý odvětil, že i on to vnímá podobně. Že ani se svou bývalou holkou nepociťoval takovou bezbřehou důvěru a ten klid v duši, když je s ním. Nevěděl, co se děje, Nechtělo se mu věřit, že by snad mohl být gay. Až teď si uvědomil, jaká by to pro něj byla bolest, kdyby se už neměli nikdy potkat. A náhle se to stalo. Ten první si přisedl trochu blíž. A pak ještě blíž. Když uzřel, že se ten druhý neodtáhl, objal ho oběma rukama kolem ramen a vášnivě ho políbil. A jeho kamarád polibek opětoval. A teď, když se od sebe opět vzdálili, ještě nemohli uvěřit tomu, co právě prožili. Začíná pro ně oba nová životní etapa?