♪ Co jsem nejvíc poslouchala v prosinci 2022

Zdravím, milí čtenáři. Tohle je poslední článek v letošním roce, který se věnuje písním, které jsem si nejvíc pouštěla v tom konkrétním měsíci. A vlastně poslední vůbec. Berte to jako dokončení série. Tak nějak mě to už nebaví tak, jako na začátku. Ale to, myslím, vůbec nevadí, Já časem určitě  přijdu na něco jiného, čemu se na nějakou dobu pověnuju. A kdo ví? Třeba se časem vrátí i tohle. 

Jako první bych chtěla píseň List Ježiškovi od Pavola Habery. Tak nějak na mě přišla vánoční nálada už někdy v listopadu. Každopádně jsem tehdy měla chuť pustit si nějaké vánoční písně. A pak se stalo to, že jsem se tak nějak omylem (jak jinak) dostala k téhle konkrétní písni. A ta mě tolik uchvátila, že jsem si ji musela pustit ještě několikrát. A pak jsem na ní další dny tak nějak pozapomněla. A to jenom proto, abych si na ní vzpomněla druhý týden v prosinci. 

Text písně budí takový nostalgický dojem. Připomíná člověku, jak hezky prožíval Vánoce v dětství. A možná právě kvůli těm vzpomínkám mu ještě dnes  přijdou krásné. Skoro každý se tak zvláštně nadchne. Svět okolo je opravdu jako vyměněný. A snad by se i rád vrátil do dětství a znovu věřil na Ježíška.

***

Je tomu již několik let, kdy jsem ráda poslouchala různé ruské písně. A tak se stalo, že jsem objevila i píseň s názvem Властелин Ничего. Tedy v přepisu do normálního písma by to snad mohlo být "Vlastelin Ničego". Což znamená "Vládce ničeho". Celkem brzy jsem pochopila, že je píseň z nějakého muzikálu. A to patrně nějaká hodně stěžejní. Vždyť zní tak fatálně a snad i budí dojem hloubky a nenávratna. 

Ten muzikál se jmenuje Последнее Испытание. V přepisu do našeho písma je to Posledneje Ispitanije. To je něco jako Poslední test nebo Poslední zkouška. Samozřejmě, že jsem si ho chtěla pustit. Ale byly k tomu jen anglické titulky. Což sice byl velký problém, nikoliv však nepřekonatelný. S Google překladačem se dá zvládnou ledacos. (To že se tam ty české titulky dají normálně nastavit jsem zjistila až dlouho poté.) 

Příběh je o temném mágovi, nejmocnějším ze všech, který se chtěl stát bohem, protože věřil, že teprve potom se vyřeší jeho problémy. (Teď pomiňme že jeho největší problém jsou špatné vzpomínky a komplexy z dětství.) Ale aby se tak mohlo stát, musí otevřít bránu do Propasti, kde je uvězněna temná bohyně a získat její sílu. Temní a světlí čarodějové se kdysi spojili, aby jí do té Propasti zavřeli. Byla pro všechny příliš nebezpečná. A zase jenom spojení světla a temnoty může bránu do propasti otevřít. 

Proto také mág musel využít pomoci kněžky světla, která se do něj zamilovala. A snad i on měl rád ji. A proto se jim nakonec povedlo tu Propast otevřít. Jenže temná bohyně mága vystavila ho děsuplným přeludům a náročným zkouškám. Padl na zem vysílením, snad byl už napůl mrtvý. Kněžka za něj pak prosila. Ať si vezme její život místo jeho. Temný mág vstal živý a zdravý a kněžka zemřela. Jenže mág, který v sobě zabil lásku k ní, jí pak už jen překročil a těšil se, až bude moci ovládnout svět. Sám. Ona byla ochotná se za něj obětovat. On za ní však ne. A tím nezvládl poslední zkoušku. Zkoušku lásky a soucitu. A tak se stalo, že se z něj sice stal bůh který měl neomezenou moc ničit, ale chyběla mu tvořivá síla. Temnota sama o sobě nic vytvořit neumí. Na to je přece jenom potřeba aspoň trochu světla. Kdo z ostatních bohů se mu postavil, byl zničen. Až nakonec nebyl nikdo, kdo by svět držel pohromadě a ten pomalu mizel. 

A zrovna tahle zmíněná píseň je písní poslední. To už na světě existovala jen ta temná bohyně a on. Stal se v podstatě pánem ničeho. To už je pozdě utěšovat se nadějí, že ještě není pozdě, napravit chyby, zažehnout nové slunce a nové hvězdy a vytvořit lepší svět, než ten předchozí. A stěžovat si, že vlastně nechce být tak úplně sám, jak si původně myslel. Jenže kdo nemá srdce, nemůže stvořit život...

Takže to vlastně dopadlo úplně smutně. Ani smrt vlastně není tak krutá, jako být nesmrtelný a navěky bloudit prázdnotou.

***

A z fantasy světa se přeneseme do historie. Sabaton je kapela, která ve svých textech využívá převážně válečnou tématiku. Paradoxně tak učí dějepis lépe, než dějepisáři na školách. Zvlášť, když si člověk pak vyhledá další informace.

Píseň The Red Baron je o Manfredu von Richthofenovi. Německém stíhacím pilotovi a zároveň největším leteckém esu první světové války. Je mu připisováno až 80 sestřelů nepřátelských letadel. Získal řadu válečných vyznamenání. Nakonec byl zabit někde nad Austrálií. Jeho přezdívka Rudý baron patrně vznikla z toho, že byl šlechtic a že ke konci hodně létal červeným trojplošníkem Fokker Dr.I, se kterým si ho dodnes lidé nejvíc spojují.

Než jsem poznala tuto píseň, tak jsem o téhle osobnosti nevěděla vůbec nic. Já jsem dokonce ani netušila, že už se v první světové válce využívala letadla. Bylo mi jasné, že v tu dobu již dávno byla vynalezena. Jen jsem, si nedovedla představit prvoválečné stíhací letectvo. Protože když se řekne první světová válka, tak se mi automaticky vybaví se mi Dobrý voják Švejk. A také koně a dělostřelectvo. Snad i nějaké ty námořní bitvy. Také vím, že tehdy byly poprvé použity tanky. Ale s těmi letadly mi to bylo zatajeno. 

Píseň mě na první poslech zaujala, protože má takovou svižnou melodii. Jako vítr ve vlasech který pročistí člověku hlavu i ve chvíli, když je pod nějakým tlakem. Podobný účinek má třeba i Highway to hell od AC/DC. Ale The Red Baron je přece jen o level dál a výš.

***

A opět tu máme Sabaton, Tentokrát s písní Father. Týká se jistého Fritze Habera. Ten se proslavil vynálezem Haber-Boschovy syntézy. Tedy procesu, co přeměňuje dusík na amoniak pomocí reakce s vodíkem a který umožnil výrobu mnohých syntetických dusíkatých hnojiv. A se začátkem první světové války i nových druhů výbušnin. Chemik Carl Bosch, později Haberův proces přepracoval a umožnil pak rozsáhlejší průmyslové využití.

Haber je též považován i za otce chemické války, protože se podílel na přípravě chlóru a jiných jedovatých plynů pro zákopovou válku. Část jeho práce zahrnovala i vývoj plynových masek. 

Také objevil celkem bezpečný způsob výroby plynu, který většina lidí zná pod názvem Cyklon B. Původně měl být určen na likvidaci hmyzu a hlodavců ve skladovacích prostorách. O mnoho let později s ním ale nacisté trávili lidi v koncentračních táborech. Uf, věda vždycky měla dvojí tvář. 

Tahle píseň je tak unikátní, že člověka neučí jen dějepis, ale i chemii. Ať tak, či tak, hudba na první poslech člověka upoutá jakýmsi temným podtónem. Melodie se jakoby převaluje při zemi a je unášena zlověstným větrem skoro jako žlutozelená oblaka chóru vypuštěná z tlakových lahví mezi své protivníky kdesi za horizontem.

Takovou věc má člověk tendenci si opět pouštět při určitém rozpoložení. Například, když má člověk vztek na celý svět. Ale ne takový ten zuřivý. Spíš ten, co jakoby probublává v nitru a člověku myslí probíhá jedna vražedná myšlenka za druhou. Naposled jsem tohle pocítila, když jsem se dozvěděla, že budu muset mezi svátky do práce. To bylo fakt... nerozdýchatelné.