Studie mlhy

Zdravím, milí čtenáři. Dnes si společně ukážeme fotkyz procházky z 27 listopadu a pak jednu ze 30. listopadu, kterou jsem vyfotila u nás před domem.

Takže nejdříve ty ze 27. listopadu. Na minulých fotkách byl sníh. Ten však roztál, a tak veškerá pohádková atmosféra vzala za své. Tohle vlastně byl takový mokrý a ponurý den. 

Pod smrky, kde jsem naposled viděla muchomůrky a ryzce, jsem tentokrát viděla tyto oranžové houby, co vyrůstají z větve, co ležela na zemi. Ihned upoutala mojí pozornost. Jediná barevná věc široko daleko. Ani nevím, co je to za druh. Je to zase jeden z těch, co nejsou ani v atlase. 

Naproti smrkům je rybník. Byla na něm tehdy taková tenounká vrstvička ledu. A vypadal docela znepokojivě. Skoro jako močál. Takhle ho neznám. A ta mlha. Přesně tady jsem si dala za cíl najít a vyfotit tu nejkvalitnější mlhu.

Pár metrů od oranžových hub na klacku rostly houby tohoto zajímavého vzezření. Ani tyhle jsem nenašla v atlase. Tam byly dva druhy podobně vypadající. Jeden byl čistě bílý a druhý žlutý. A tohle je něco mezi tím. Opět záhada. 

A tady jsem se zase snažila vyfotit kapky vody na odkvetlém kozím pysku. V tomhle počasí ten výjev vypadá zlověstně, nemyslíte?

A nakonec jsem našla skutečně krásnou mlhu. Není v ní vidět dočista nic. Já musím někdy tenhle úhel pohledu vyfotit, až bude jasno. To jen tak pro porovnání, co všechno je skryto. Také mě napadla myšlenka, že se svou hnědou bundou perfektně splynu s okolními stromy. Člověk by skoro užil i reflexní prvek. No, příště na to budu myslet. Ale ten den stejně nejelo jediné auto a všude bylo hrobové ticho. 

A teď ta fotka ze 30. listopadu. To byla mlha taky. Ale ten den upoutalo mou pozornost něco jiného. Viděli jste někdy v tuto dobu kvést růži? Vždyť už i jiřiny byly vykopané ze země. A tahle potvora si kvete, jako by se nechumelilo. A že předchozí týden chumelilo. Jen co je pravda. Ale není to poprvé, co mě zaskočila místní květena. Letos v lednu jsem vyfotila kvetoucí violku. :-)