♪ Co jsem nejvíc poslouchala v únoru 2022

Zdravím, milí čtenáři. Je nejvyšší čas zveřejnit písně, které byly středobodem únorových dnů. A asi ji nebude tolik, jako v lednu, který měl prostě více dní. Valná část tohoto měsíce se nesla ve znamení českých písní. 

Až donedávna jsem jí neznala. Kapelu Lautr jsem objevila někdy na začátku února, když hráli písničku Oceán. Zbystřila jsem. Že by se v zatuchlých českých vodách konečně zase objevilo něco zajímavého? 

Podle videoklipu a hudby můžete rozeznat, že členové kapely již nejsou žádní mladíci a že evidentně mají bohaté zkušenosti s hraním a zpěvem. Ta kvalita a zkušenost tam cítit jsou, přestože jsem si byla jistá, že existence této kapely není zase tak dlouhá. Tipovala jsem to tak na pět až osm let. Když si pak člověk dohledal podrobnosti, zjistil, že zase tak daleko od pravdy nebyl. 

Ale teď k písni. Její text přirovnává myšlenky k oceánu. Za mě to přirovnání není od věci. Je to přinejmenším významný podnět k zamyšlení. A to přinejmenším. A nevím proč, mám tendenci to celé porovnávat k písní od Katapultu, co má název Vlaky v hlavě. Vždyť obě tak nějak pojednávají o tom, jak je těžké, ba dokonce nemožné svou mysl udržet v nějakém uspořádanějším stavu. Protože myšlenky si prostě dělají co chtějí. Nedají člověku v klidu spát ani bdít. Víte, když se člověk snaží pracovat se svou myslí, tak to není legrace. A co teprve, když si posléze uvědomíte, že dvě třetiny vašich myšlenek jsou nepotřebné a zavádějící hovadiny a nedá se jim věřit. To je potom něco. Ale to už je jiný příběh.

Poté jsem se snažila objevit ještě jinou hudbu od této kapely. Co jsem měla tak možnost vyzkoumat, jejich písně jsou takové ze života. A u téhle mám podezření že je z valné většiny ze zpěvákova života. Netroufám si odhadovat, jestli se všechny ty skopičiny zakládají na skutečných událostech, nebo je něco přimyšleno. Je to asi jedno. Každopádně píseň je velice dobrá. Vřele ji doporučuju alespoň k jednomu poslechnutí.

Co se týče téhle písničky, nezalíbila se mi na první poslech. To až o pár sní později, když se mi to rozleželo. Teprve pak jsem ocenila její kvality. Refrén má pěknou melodii. A především díky tomu se mi dostala pod kůži. No vidíte, a tohle v rádiu nezahrají. Ale kdejaký odpad, který nikoho v podstatě nezajímá

I tahle je perfektní. To víte, prachy jsou zlo. To bez debat. A většina lidí k nim má nezdravý vztah. Pro mnohé jsou peníze jediný smysl života. A pak jsou lidé, kteří si myslí, že se bez nich klidně mohou obejít. Jenže se neobejdou, pokud nechtějí být bezdomovci. Obojí je prostě špatně. 

YouTube je dobrý tím, že vám občas nabídne něco, co jste ještě neviděli, ale mohlo by se vám líbit. Většinou je to sice hodně podobné tomu, co si pouštíte obvykle, takže máte jen malou šanci objevit něco diametrálně odlišného. Ale i písně obvyklého hudebního stylu mají své kouzlo.

I tohle heavymetalová kapela Ingott jsem tento měsíc slyšela poprvé.

Vlastě při máločem se rozjímá tak dobře, jako při poslechu rockových a metalových balad. A tahle má takový lehce filosofický základ. Na první poslech taková monotónní. Skoro až mdlá. Ale to je jen zdání.

A pak tu máme píseň Havran. Vlastně se ani nedá říct, že by se mi nějak extra líbila. Ani melodicky není nijak nápaditá. Přesto je v ní cosi podmanivého, co se dotýká něčeho na samém dnu lidské osobnosti. Čehosi skrytého, co člověk nechce ukazovat jen tak.

Když se do té písně tak zaposloucháte, nemůžete si nevzpomenout na báseň Havran, od Edgara Alana Poea, která se patrně stala inspirací pro tuhle píseň. 

Ta původně neměla být ani na seznamu. Víte, člověk si jí párkrát poslechl. Bohužel zrovna v tu dobu jsem psala povídku Strasti milovníka black metalu a jiných nevhodných hudeb, v rámci které jsem jsem oprášila mnoho kapel, které jsem kdysi povrchně znávala a pak jsem na ně zapomněla. Hlavně kapelu Temnozor. A tahle půvabná píseň Havrana jednoznačně zastínila. Kdyby mi do toho Putin nehodil vidle, tak bych jí nejspíš s velkou vervou poslouchala do teď a měla by tu své čestné místo. Bohužel, musela jsem se vrátit zase k Havranovi. Teprve teď totiž jeho vibrace nabraly na platnosti. Teprve teď, když se ke mě připlížila nějaká lehčí deprese ze současného dění, myslím, že se s ní dokážu sžít.