Rusko napadlo Ukrajinu; spekulace, dojmy

Dobrý den, vážení čtenáři. Já vím. Na pátek jsem měla naplánované fotky z další procházky. Ale nějak jsem v sobě nenašla chuť to dodělat. Jednak mám hlavu plnou rýmy a jednak... Člověku je i těžko z toho, co se děje. A tak jsem začala o tom smolit článek. 

Ve čtvrtek nás všechny zasáhla zpráva, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Hodně lidí to čekalo a hodně to také nečekalo. Mnozí zkrátka spoléhali na to, že Putin je navzdory všemu inteligentní, a že si dokáže spočítat všechna pro i proti, když tam pošle svá vojska. Vždyť dobytím takové chudé země moc nezíská. Jen si proti sobě poštve i ty, kteří k němu snad ještě mohli pociťovat nějaký respekt. Jenže tohle vypadá, jako politická sebevražda. Pravda, může se dostat k nějakému tomu novému území, k nerostnému bohatství a úrodné půdě. Ale k čemu to je, když teď nejspíš bude muset chodit kanálama, když ho náhodou nepostaví ke zdi? Opravdu to stálo za to?

Co se týče problémů na Ukrajině jako takových, ony se vlastně táhnou už mnoho let dozadu. Ukrajina se jednoho dne rozhodla, že se bude ubírat spíš západním směrem. Část Ukrajiny s tím byla spokojená a část ne. A pak přišla ta lapálie s Krymem, s nepokoji, separatisty atd... Když se tak o tom zmiňujeme, velice hezky to shrnul Lukefry v jednom svém zhruba čtrnáct dní starém videu. 

A pak přišel onen osudný moment. Šok. To je to správné slovo. Nejdřív jsem tomu ani nemohla uvěřit.  Víte, já samozřejmě mám pochopení pro dělání určitých činnosti jen kvůli dobrému pocitu a pocitu zadostiučinění. Jenže zrovna tohle mi k Putinovi nikdy nesedělo. Vždycky mi přišlo, že hlavně chladně kalkuluje a má všechno domyšleno do posledního puntíku. 

Byl to opravdu (mo)mentální zkrat? Zbláznil se? Víte, dohnat někoho k nervovému zhroucení není zase tak těžké. A on opravdu byl pod velkým tlakem už nějakou dobu. Klidně se něco takového mohlo stát. 

Nebo to měl promyšlené už řadu měsíců či let? Plánoval to nebo ne? A jak tohle dopadne?

Ať tak, či tak. Poslední tři dny nestuduji nic jiného. Možná bych asi neměla, protože na co zaměřujeme pozornost, co posilujeme. Jenže člověk přece musí vědět, o co jde, aby k tomu mohl zaujmout nějaký postoj. 

Jinak současné dění pak ve svých videích velice rozumně zmapovává Martin Rota.

Uzavřít se před informacemi jakéhokoliv druhu má smysl v tom případě, když ve vás to téma vyvolává strach, hněv, hysterii nebo jiné bouřlivé emoce. Za takových okolností je člověk příliš labilní a měl by prozatím hlavně meditovat, koukat na videa s roztomilými štěňátky a koťátky, na Babovřesky, starat se o zahrádku a vyšívat.

Tohle není momentálně můj případ. Jestli mě eskapáda s koronavirem něco naučila, tak to bylo čtení hrůzostrašných zpráv s ledovým klidem. Tedy z počátku mě to také těžce rozhazovalo. Člověk prostě nebyl zvyklý na takový psychický nápor. Nebyl na něj připraven. Tehdy veškeré zprávy, ať už oficiální, či neoficiální, ve mě vzbudily chuť vzít flintu a zastřelit každého, kdo projde po ulici. Jen pro jistotu. Protože tam, kde není člověk, není ani covid. Tak kde není covid, není ani smrt. Ano, takové hnutí mysli se člověku opravdu může stát. Proto je velké štěstí, že žádnou flintu nemám. Proto bychom nikdy neměli ztrácet sebereflexi. A za žádných okolností věřit svým vlastním myšlenkám. Naopak bychom se měli čas od času se ptát: "Neuvažuju náhodou v tuto chvíli, jako magor?" No bez meditací bych to prostě asi nepřečkala. Myšlenky jsou jedna věc. Emoce druhá. A meditace celkem uklidňují. Nakonec jsem si uvědomila, že je třeba veškeré zprávy ignorovat. Ignorovat covid jako takový, než se trochu uklidním. Což se o nějaké dva až tři měsíce fakt stalo. Poté už jsem o covidu mohla číst i vtipy a docela dobře se při nich i bavit. Jakmile dojde k tomuhle, nebezpečí zešílení je zažehnáno. A poslední rok už mě ta choroba nezajímá vůbec. Vytvořila jsem si dokonalou neutralitu. Očkování či neočkování pro mě nikdy nebylo téma. Ale o tom jsem psát nechtěla. 

Zkrátka se dokážu zajímat o dění na Ukrajině, aniž by to ve mě vzbuzovalo nějaký náznak psychózy.

Prostě potřebuju vědět, jak to tam je. Já mám už poměrně dobře zmapované to, co říkají oficiální média. Ještě bych si ráda zjistila, co o tom říká druhá strana. To už teď asi moc nejde. Tu a tam se ke mě něco dostalo, ale vždy jsem měla jiné předměty zájmu. Mě vždycky víc lákaly konspirační teorie o Iluminátech, o chemtrails, o QAnon atd,  než to, co si o světě myslí příznivci Putina. A však lhala bych, kdybych tvrdila, že mě vůbec nezajímalo. Vždycky jsem měla přibližný přehled, ale ne do hloubky. Nesmějte se. Někdo kouká na Ordinaci v růžové zahradě a já se zase bavím při pročítání takovýhle věcí. Každý potřebuje jiný relax. Těžko říct, co je škodlivější.

Nicméně teď by si člověk názory proruských webů rád přečetl. Já prostě potřebuju do větší hloubky vědět, proč se stalo to, co se stalo. Já vím, že se to z valné části nemusí zakládat na pravdě. A také je mi jasné, že propaganda a provokace jedou na plné obrátky, jak na západní, tak na východní straně. Že pravda je nakonec někde uprostřed. Že nic není, jak se zdá. Nikdy není nic, jak se zdá. Nikdy nebylo. Nikdy nebude. 

Vím jen, že se obecně tvrdí, že Putin chce chránit ruskou menšinu na Ukrajině, či že musí dostat od moci ty nacisty... Víte co. Ona tam fakt jakási nacistická skupina působí. Jmenuje se Azov a můžete se o ní dočíst velice zajímavé věci i na Wikipedii. Je to seskupení, které se nikdy nebálo páchat zvěrstva a je skutečně možné, že ubližovali i nevinným ruským civilistům... mimo jiné. Kdesi se hovořilo i o četných obětech a masových hrobech, kde byli ti Rusové pohřbeni. Tohle je asi propaganda... Avšak, na Ukrajině už osm let zuřila dost krvavá občanská válka. Bylo by divné, kdyby tam nějaký masový hrob nebyl, ať už s kýmkoliv. Faktem také je, že tam nikdo z nás nebyl a tak nikdo nemůže s jistotou říci to, co se tam dělo doopravdy.

Putin prý také někde označil ukrajinskou vládu za feťáky. Nevím, jak na tom je jejich parlament, ale třeba prezident Zelenskyj na mě zfetovaně nepůsobil. Vím, že někdy se to nepozná. Přesto jsem ochotná tvrdit, že mi v mnohém přišel příčetnější, než Miloš Zeman.

Každopádně, člověk by předpokládal, že Zelenskému se bude lépe vládnout v klidné zemi a Rusku se zase bude lépe existovat, když mu za humny nebudou probíhat boje. Měli se už před tím někde sejít... nebo to stačilo dohodnout na Skypu. Domluvit se na společném postupu. Společnými silami by přece dokázali omezit obě skupiny extremistů a nastolit mír. A pak by mohli řešit jiné, zajímavější záležitosti. Jenže u jedné nebo rovnou u obou stran nebyl zájem. Nebo alespoň tak to vypadá.

A pak tu byla chuť Ukrajiny vstoupit do NATO. A Putin nikdy nechtěl Ukrajinu v NATO. A moc dobře věděl proč. A také moc dobře věděl, že když bude Ukrajina ve válečném či nějakém jiném nestabilním stavu, tak jí tam nikdy nepřijmou. 

Tady se nabízí spekulace, že se možná konflikty na ukrajinském území už chýlili ke konci a Putin musel zakročit. Protože co kdyby to NATO o Ukrajinu přece jen stálo, že jo? 

Ruská strana prý také před časem tvrdila, že Ukrajina začala zbrojit proti Rusku jako první. Proto jí Putin musel napadnout. To je zase jedna z těch informací, která se těžko dokazuje nebo vyvrací, pokud člověk vyloženě nebyl u toho. Jenže nemůžete někoho napadnout jen tak preventivně. Potom jste všemi považováni za agresora, i když vy sami se třeba tam necítíte.

Vezměte si například mě. Bylo to období někdy kolem Vánoc. Jeden den jsem měla k svačině bagetu, druhý den jogurt a banán a třetí den rohlík se sýrem. Jedna kolegyně ke mě onen třetí den přišla, koukla na můj rohlík se sýrem a okomentovala to slovy: "Tobě došly peníze, že dneska nemáš bagetu a jogurt?" Nic jsem jí na to raději neřekla. Byla jsem dost rozhozená. Proč to asi říkala? Co tím myslela? Co tím získala? Co je jí vlastně do toho? A jak s penězi souvisí to, že každý den mám ráda jinou svačinu? Také si myslíte, že i kdybych v práci posvačila surströming nebo rovnou psí hovno obalené v kokosu (do čehož tedy nejdu), tak nikdo nemá jediné právo si toho všímat, natož to komentovat? A přesto se to děje. Do dnes na to myslím. Z její strany to byl v podstatě brutální útok. Pokus o narušení mojí integrity. Nebo nejapný žert. To je jedno. Přesto je mi jasné, že ač je to jeví jako úklady, nemůžu si dovolit jí jen tak zmlátit klackem. Nehledě na to, že by se ta osoba bránila s nebývalou vervou a jistě by mě i přeprala.

A pak se tu jeví teorie ještě z jiného soudku. Taková trošku částečně vycucaná z mého vlastního prstu. Raději tomu ani nevěřte, pokud to s vámi není v souladu. Co když je to všechno domluvené předem? Vycházím z faktu, že epidemie, krize a války jdou často ruku v ruce. Onen boj proti koronaviru totálně zpomalil ekonomiku. Ba dokonce ji úplně zastavil. A jedna z mála věcí, která je schopná ekonomiku zase nahodit, je právě válka. Možná se dohodly západ a východ společně na tom, že to někdo z nich to prostě musí udělat. A tak obětovali nevinnou Ukrajinu, která je na tom z určitého úhlu pohledu tak špatně, že už jí to stejně neublíží. Jenže ona se brání velice statečně a myslím že se ještě budeme divit, co dokáže. 

Člověka také velice trápí na otázky ohledně toho, co bude dál? Kdy to skončí? Jak moc se nás do dotkne? A když, tak jak? Já jsem si na to dokonce vyložila karty. Pokládala jsem otázky typu: Jak na tom po válce bude Ukrajina? Jak ta tom bude ČR? A jak na tom bude Rusko? A Rusku vyšly nejlepší karty. Dokonce i karta Slunce. To obvykle znamená štěstí. Do mysli se mi však vkrádala možnost, že to může znamenat i nějakou bombu. Nějakou velkou a žhavou. A když ano, tak kdo ji odstřelí a kam? Obvykle věštci s takový výklad Slunce nepoužívají. Tak proč mě to napadlo? Uvidíme.

Také mě zajímalo, kdy tam jako ta válka bude u konce. Uvědomila jsem si, že některé tarotové karty mohou mít i časový význam. A tak jsem se zeptala na tohle. Vyšla mi dvojka mečů. A meče prý obvykle znamenají měsíce. Takže za dva měsíce by měl být klid.

O tuhle problematiku se zajímám i z astrologického hlediska. Víte že 22. 2. 2022, tedy pouhé dva dny před onou válečnou událostí, se prý mělo Pluto dostat přesně do té samé pozice, ve které se nacházelo zrovna v tu dobu, kdy byl objeven americký kontinent? A Pluto není žádné ořezávátko. Je to vládce podsvětí, přeměn, tajemství a temných hlubin. Bývá také spojován se zneužíváním moci, s manipulací a fanatismem. Také s konci a novými začátky. Pluto jsou ty temné stránky naší osobnosti, ti kostlivci ve skříni. Obecně platí, že tam, kde začne působit Pluto, tam je třeba mít se na pozoru. Přinejmenším. Navíc je to děsně pomalá planetka, takže se na tom samém stupni bude mrcasit ještě bůhví jakou dobu.

Už dopředu se vědělo, že to bude znamenat velkou věc. Objevení Ameriky znamenalo změnu pro celý svět. Teď když je Pluto na stejném místě, jako bylo tenkrát, zase to může znamenat nějaký počátek nové éry. Toto období prostě ten potenciál má. Otázka je, jestli nám to muselo začít zrovna takhle. Ono se vlastně Pluto dostalo do konjunkce s Marsem a Venuší. Taková konstelace prý může vytáhnout na povrch skrytý bordel v mezilidských vztazích. Což je prý dobře, protože je pak lépe vidět a může se naskytnout šance ho urovnat. To zní skoro jako špatný vtip. Myslím, že nikdo nepočítal s tím, že se to bude dít na světové úrovni.

Datum 22. 2. 2022 je zajímavé i z numerologického hlediska. Vidím to jako dneska, kdy někdo 18. 2. na Facebooku psal, že od toho dne bude už jenom dobře. Že se těší na období plné lásky, které bude následovat a bla bla bla. Jasně. Dvojka je číslo partnerství, spolupráce a citů. Tudíž se i nabízí, že by to mohlo znamenat cosi nádherného. Jenže nesmíme zapomenout, že dvojka může mít i své temné stránky. Jako například dualitu, Protiklady a bezbřehá propast mezi nimi. Den a noc. Teplo a zima, Nebo také západ a východ?!

A to, že v tom datu je tolik stejných čísel je prý harmonické. Ptám se, kde je ta harmonie? Tam kde je absolutní jednostrannost vždy nakonec vzniká disharmonie. Takhle to prostě funguje. Už tenkrát jsem si říkala, aby to nakonec neskončilo nějakým masakrem. Ono vlastně něco takového bylo ve vzduchu už tenkrát. Jen to člověk nevnímal plně vědomě. A možná ani nechtěl vnímat.

A vůbec, ať se na to nahlížím odkudkoliv, nemůžu se zbavit pocitů zklamání. Ano, zklamání a smutku. Vždyť jak sakra Slovan může napadnout Slovana? 

Hele, já se přiznám rovnou. Já měla vždycky k tomu Rusku takový shovívavý přístup. Především jsem měla ráda ruský metal a knihy od Dmitry Glukovského. To jeho Metro 2033 a další dva následující díly. Nebo třeba knihu Soumrak. Jenom aby se to za půl roku Metro 2033 nakonec nemuselo přejmenovávat na Metro 2022. A také přírodu mají nádhernou. Co si budeme povídat.

Zkrátka je to z ruské strany nepochopitelná a neomluvitelná zrada. Stále jsem z toho značně zmatená. Asi pořád ještě čekám, že se to nějak vysvětlí. Jenže ono se to asi nevysvětlí. Dokonce i báseň jsem o tom složila. 

A už si nemůžu pustit ani kapelu Arkona. Pravda. Už takové čtyři roky jsem jí neposlouchala. Ale dnes by to nešlo, ani kdybych chtěla. Nějak bych k tomu asi měla psychický odpor. Já vím, že chudáci za nic nemůžou, ale otřes je ještě pořád velmi čerstvý.

A jak prožíváte poslední dny vy?