28. den hudební výzvy - Píseň, která se mi vybaví při slově "Samota"

...aneb třicetidenní hudební výzva, kterou se prokousávám už od května 2017.

Tohle je opravdu těžký oříšek. Předně si musíme ujasnit rozdíly mezi slovy "samota" a "osamění". 

Viděla bych to asi takhle. Samota je vlastně bezvadná. Je to stav, kdy člověk není obtěžován přítomností ostatních. Kdy má dostatek času a prostoru, aby se mohl zabývat svými oblíbenými činnostmi. Jakmile začne zapřádat nějaké vztahy, ať už milostné, přátelské, pracovní či jakékoliv jiné, ztrácí svobodu, uvolnění a schopnost volně dýchat. Introverti třeba milují samotu. Já jsem dokonce dospěla do bodu, kdy samotu zaměňuji za meditaci. Možná je to bludná představa. Třeba si zase něco nalhávám, jako vždycky. Kdo ví?

Stínová stránka samoty je osamění. Toho se člověk dočká, je-li samoty dostatečně nabažen, už o ní nestojí nebo o ní možná vůbec nikdy nestál a neumí čí nemůže navázat s ostatními nějaký kontakt, stane se, že se cítí osamělý. A osamělý se může cítit i v případě, když kolem sebe má lidí dost, ale přesto není poblíž nikdo, kdo by mu doopravdy porozuměl, s kým by mohl sdílet svůj svět.

Ale která píseň se mi vybaví, když se řekne slovo samota? Snad jedině píseň s názvem "Samota" od Luboše Odháněla. Moc jsem jí nikdy neposlouchala. Ba dokonce jsem jí přeskakovala. Ta písnička je samozřejmě skvěla, ale mě nějak nebaví. Jen se mi vždycky vybaví ten název. A je možné, že ani já nemám téma samoty docela vyřešené...