Zdravím, milí čtenáři. Dnes tu pro vás mám druhou píseň do hudební výzvy "20 animovaných videoklipů". A pro dnešní den jsem zvolila Enter Sandman v podání kapely Motörhead. Většina lidí jí asi zná spíš od Metalicy. A musím říct, že ta to nazpívala líp. Ale předělávka od Motörheadu je taky fajn. Ničím mi nevadí.
Sandman je bytost z germánského folklóru, která lidem přináší spánek a sny. Sype lidem kouzelný písek do očí a tím je uspává. A ospalky v očích po ránu jsou vlastně zbytky toho písku.
Text písně Enter Sandman vypráví o usínání a o tom, jak snadno mohou přijít ošklivé sny. Je to vlastně taková antiukolébavka. Hraný videoklip od Metallicy i ten kreslený od Motörheadu mají pak připomínají noční můru. A obojí má něco do sebe.
Na animované počiny tohoto rázu vlastně průměrný člověk není zvyklý. V našich končinách obvykle převládá přesvědčení: "kreslené = pro děti". Ne vždy to tak musí být. Třeba zrovna tohle je na hraně toho, co bych byla ochotná nějakému dítěti pustit. Ale pořád by se to ještě dalo. Ale třeba takový klip písně "Balada o makovom mlynčeku" od slovenské kapely Lunatic gods je vlastně horor a krvák par excellence. A nejen že není pro děti. On ve skutečnosti není pro nikoho normálního. Ale neodbočujme od tématu.
Děj motörheaďáckého klipu (I se spoilery a mými domněnkami)
Náš příběh začíná záběry na tamější ves a pole. Obloha se zatahuje. Zrovna zuří prudký vítr, jakožto předzvěst krušných událostí. Začíná noc. V jednom z domů otec ukládá malého chlapce ke spánku. Vypíná mu televizi, přikryje ho peřinou a odejde. Chlapec se noří do říše spánku. Respektive se rychle propadá do světa nočních můr.
Zjevuje se na chodbě, kde proti němu stojí tři zrůdní lidé, kteří ho... pohltí? Proč mám vlastně pocit, že je to školní chodba a oni jsou učitelé? Pak se sen změní a jdou po něm starší hoši s pálkami.
Náhle vidíme jinou chodbu s dvoukřídlými dveřmi na konci, skrze které prosvítá rudé světlo. Chlapec je otevírá. Uprostřed místnosti je stůl a na něm tác s jídlem... Ne není to jídlo. Jsou to luční kobylky, červi, oční bulvy, zakrvácená krabice od mléka a... useknuté lidské prsty. Vše je tak nějak pohyblivé. Živé. Odporné.
Následně se na zemi objeví prasklina. Podlaha se rozevře a všechno se i s chlapcem propadne kamsi do hlubiny.
Opět změna. Objevuje se dům s garáží a prázdná silnice. Řítíme se po ní kamsi dopředu. V dálce svítí rudý měsíc. Na konci cesty spatřujeme temnou hrůznou postavu, kterou by Lovecraft popsal jako rouhačsky nelidskou. Ta se zatočí ve vzduchu a letí kamsi pryč.
Vracíme se do chlapcova pokoje, U jeho postele stojí to, čemu jsme před tím neviděli do tváře. Je to noční běs s hlavou démonického kozla s rudýma očima. Jeho tělo pokrývá černý plášť. Chlapec je vzhůru. Je vyděšený, Venku za mraky vykoukne rudý měsíc a jeho světlo zaplaví i celou místnost.
Běs vyčaruje stín, který tak podobný tomu z posledního snu. Svůj vlastní stín. Současně chlapec upadne do hypnotického spánku. Nebo omdlí? Stín se nad ním sklání. Tak jako všichni démoni, i ten, jehož jsem nazvala nočním běsem provozuje své strašidelné činnosti jenom proto, aby v člověku vyvolal strach a tím ho oslabil. Potom se snadno může nakrmit jeho životní energie.
Pár okamžiků to s chlapcem vypadá dost špatně, když se v tu chvíli se zjeví tvor s divočáckými rysy. Znatelně se podobá tomu, co měla kapela Motörhead ve znaku. Vystoupí z obrázku na stěně, aby chlapce chránil. V rukou drží sekyru se dvěma ostřími. Párkrát s ní běse\sekne, ale zbraň jím projde jako dýmem a nic se nestane.
Běs srazí ochránce k zemi. On ale vzápětí opět vstane. Teď má elektrickou kytaru, která před chvílí spadla ze zdi, na níž byla pověšená. S prvním úderem do strun z ní vyšlehne plamen, co nestvůru odchodí mimo pokoj. Ochránce za nezvaným nočním návštěvníkem zabouchne dveře. Nebezpečí je zažehnáno. Rudý měsíc na noční obloze se stane opět obyčejným. Svět je zase v pořádku.
Přijde nový den. chlapec hledí na kytaru opřenou o zeď a patrně uvažuje nad tím, že ne všechno, co se odehrálo předešlé noci byl obyčejný sen. Vždyť ten nástroj se nachází úplně jinde, než když večer ulehal...
Heh, Enter Sandman se mi nelíbí ani v originále, přijde mi z black alba jako ta slabší skladba, ale na druhou stranu videoklip je zajímavý. Ále... zase se mi nezdá, že by seděl rytmicky, ta píseň je taková až agresivní a poměrně rychlá, kdežto animace je tu dost pomalá a neshoduje se úplně s tím, co se odehrává v písni hudebně. Ale to je problém, který mám s naprostou většinou moderních klipů třeba - i moji oblíbení Lord of the Lost mají vizuálně nádherný (hraný) klip Viva Vendetta k rytmické a poměrně rychlé písni, ale z nějakého důvodu se rozhodli, že taková píseň si zaslouží klip ve slow motion. Divný trend. Within Temptation udělali to samé s The Reckoning.
OdpovědětVymazat"Uprostřed místnosti je stůl a na něm tác s jídlem... Ne není to jídlo." Přesný popis školní jídelny. :D
Já si myslím, že kluk to má v životě těžké, všichni ho šikanujou a ve snech se s tím vypořádával po svém, přičemž útěchu a vysvobození nachází v metalu nebo prostě hudbě obecně. Aspoň tak vnímám poselství toho klipu.
Mimochodem ta rozlitá krev a rudý měsíc mi připomněly klip Luna od Moonspell, to je kreslený klip, který fascinoval zase mě. Jen to není tak dějově nabité, spíš hodně atmosferické. To samé Leben ist schön od Eisblume, kde se sem tam mihnou reálné záběry, ale ty nejzajímavější pasáže jsou právě animované. A když nad tím teď přemýšlím do hloubky, vůbec nejlepší animovaný klip má asi ASP na píseň Me. To jsou všechno klipy, které také popírají animované=pro děti. V té kombinaci nevinné dětské animace a brutality tkví specifické kouzlo.
Moc děkuji za přání k narozkám. :)