♪ Co jsem nejvíc poslouchala v březnu 2022

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu opět s písněmi co jsem za poslední měsíc poslouchala úplně nejvíc. Tento měsíc to byly především kapely Sabaton a Znouzectnost. A dokonce i jedna píseň od Morčat na útěku. 

Tak tedy začneme tím Sabatonem. Dnes už je to poměrně známá švédská kapela. Hrají jakousi směsici heavy metalu a power metalu. Hlavním tématem textů jejich písní jsou hlavně slavné bitvy druhé a první světové války a vlastně i bitvy jiné. Jo a ještě jedna zajímavost. Matka sabatonského zpěváka Joakima Brodéna pochází z Česka. To je asi tak všechno, co potřebuje laik vědět. 
Na Sabatonu mě kromě skvělé a nezaměnitelné hudby baví i to, že si vždycky najdu překlad textu, důkladně ho prostuduju a pak podle indícií hledám, čeho se týkala. A díky tomu jsem objevila věci, které nám zatajila i dějepisářka. Tím však nechci říct, že písně od Sabatonu vám nahradí dějepis. Ne. Je to spíš taková nadstavba. Studijní pomůcka.
Ani s písní Dreadnought to nebylo jiné. Ačkoliv tady jsem to měla trochu složitější. Žádná významná bitva se z toho poznat nedá. Ale na wikipedii můžete zjistit, že výraz Dreadnought se používá jako pojmenování pro určitou kategorii bitevních lodí s velkým počtem děl. První exemplář byl vyroben v roce 1906. Nejprve se používaly v Británii. Pak je zavedli i v jiných státech. Vývoj těchto lodí vrcholil za první světové války. 
V písni se zmiňuje Severní moře a Širokomořské loďstvo. Teď už mi zbývalo jen prozkoumat větší bitvy, co se odehrávaly za 1. světové války v Severním moři a ve které figurovala ona zmíněná německá námořní flotila. A zjistila jsem, že Němci a Britové se v těch místech hašteřili s přestávkami celé dva roky. Bitvy, které tam za tu dobu proběhly byly velké, nikoliv však rozhodující. Na obou stranách bylo potopeno mnoho lodí a ještě víc vojáků a nic se tím nevyřešilo. 

Snad je text písně o tom martyriu a o těch lodích, jako takových.

Když jsem měla pocit, že jsem se už dost nabažila Sabatonu, vyhledala jsem si kapelu Znouzectnost. A co že je to za hudební styl? Některé jejich písně této kapely zní trochu jako  punk, jiné zase vůbec. Prostě si hrají co chtějí. Tak je to. 

Od ní jsem vždycky poslouchala jen dvě písně. A těmi jsou "Bylo nebylo" a "O němém rytíři". Jinak žádnou. Jsou to jedny z těch písni pro speciální příležitost. A zrovna píseň "O němém rytíři" si pouštím, když pociťují melancholii. Také se hodí jako zvuková kulisa pro psaní příběhu. I tentokrát jsem si ji chtěla pustit. Jenže po první poslechnutí jsem pochopila, že to není píseň vhodná pro aktuální okamžik.

A pak jsem omylem klikla na píseň "Dobré časy". A já věděla že tohle je to pravé, co moje rozjitřená duše potřebuje. Že dává dohromady to, co bylo rozhozeno. 

A pak jsem se rozhodla, že si ještě víc musím rozšířit obzory ohledně této kapely. Že potřebuju poznat víc jejich písni. Celá léta jsem jí zanedbávala. Několik jsem si jich poslechla, ale žádná mě nezaujala tak, jako píseň "Zlatý hřebík noci". 

Už když jsem si ji pustila prvně měla jsem silný pocit, že už jsem to musela někdy slyšet, ale nemohla jsem si upamatovat kde. Možná na Rock rádiu? Nebo jsem si to přece jen pouštěla kdysi dávno? Ale to je asi jedno.

Jinak tato píseň je celkem zvláštní a geniální zároveň. Možná proto se mi dostala pod kůži. 

Text vypráví v podstatě o tom, že na zámku se konala nějaká velká hostina pro vybranou společnost a ke konci se tam nahrnuli lidé z vesnice, vyhnali všechny urozené pány ven a zámek zapálili. 

Ale ono je to zpíváno takovým zvráceně veselým tónem, že to rozradostní i takového těžkého melancholika, jako jsem já. 

To jsem se pak ještě dlouho zaobírala myšlenkou, jak efektivně zapálit kamennou budovu pomocí pouhých pochodní. Přijde mi, že nejlepší je začít záclonami, závěsy a koberci. Ideálně v nejvyšších patrech. Jakmile chytnou krovy, má žhář vyhráno. Zbytek se pak žárem zbortí sám. Ale nebudeme tu zbytečně šířit návody. Ještě by se toho mohlo nějaké hovado chytnout.

A pak jsem zarazila na píseň "Poklad krále zimy". Ta je také zajímavá. Když jsem jí slyšela prvně, netušila jsem, co si o ní mám myslet. Jedno jsem ale věděla jistě. Že by to byl perfektní podkres k psaní povídek. Respektive povídek do Adventního kalendáře, projektu, v rámci kterého od prvního o čtyřiadvacátého prosince zveřejňuju příběh, báseň nebo kresbu. Ihned jsem jí zařadila do svého zimního playlistu.

Každopádně se mi to nedávno celé rozleželo v hlavě. Pro letošní rok asi nakonec odpískáme, co říkáte? Vždyť už jsem přece docílila toho, čeho jsem chtěla. Dokázala jsem sama sobě, že to jde zvládnout. A hned dvakrát. Nemá smysl přece pokračovat. Je to v podstatě mrhání časem. Já tady v podstatě vymýšlím pořád dokola něco se zimní a vánoční tématikou, místo abych se konečně snažila napsat nějakou knihu, která by se dala vydat. 

A teď tu máme kapelu Morčata na útěku. Jsou známí především tím, že přetváří texty známých písní do úplně jiné podoby. A tak se jim občas stane, že i z docela průměrné skladby udělají skvost. A nebo ještě větší chujovinu. To je pouze otázka úhlu pohledu. Asi záleží především na tom, jak moc jste měli rádi původní verzi. Například, když zprzní něco od Rammstenů, je to svatokrádež. Ale o tom teď  nemluvme. :-) 

Co se týče písně "Hledá se děda", je předělaná z Hledá se žena od Mandrage. Obě písně se zdají být celkem dobré a takové milé, ne? Ovšem v případě Morčat na útěku je to větší nářez a náramná legrace.  

A tohle je poslední věc z tohoto seznamu. A opět Znouzectnost. Je to také fajn píseň, ne? Text vypráví o tom, že princ se rozhodl vysvobodit princeznu, co spí ve věži hradu obrostlého trním. Po dlouhé cestě a mnohých útrapách to místo našel. Princeznu políbil, ona se vzbudila... a co bylo dál, to si doposlechněte sami. Ony vlastně i písně s nějakým pohádkovým motivem můžou být dobré, když se solidně zpracují. Zvlášť když mají konec, který by vlastně člověk nečekal.