Zdravím, milí čtenáři. Dnes jsou na řadě fotky z 16. ledna 2022. Vím, obvykle je přidávám v pátek. Ale sobota je také fajn den pro zveřejnění článku, ne?
Tehdejší den byl po dlouhé době opět velice slunný. Avšak... Byla stejná zima, jako ten týden předtím. Pravda, to slunce to dělalo trochu příjemnějším, ale teploměr prostě ukazoval plus mínus tak nějak stejně. Dokonce i ten odporný větřík foukal. No zkrátka jako minule, i tentokrát jsem litovala, že jsem si nevzala na hlavu čepici.
Ale ta atmosféra prostě byla veselejší... Nebo ne. To není ten správný výraz. Fakt, že nikde nerostla zelená tráva a na stromech nebylo zelené listí působí těžce melancholicky. Je to totiž oproti tomu slunci takový kontrastní prvek. Celkově to má takový zvláštní dojem. Pustina zalitá sluncem. Tak by se to také dalo nazvat.
A přesto některá místa tehdy vypadala přívětivě.
Tady jsem zase chtěla vyfotit, jak vypadá slunce, které se odráží od tenké vrstvičky ledu na vodní hladině,
Téměř na všech světových stranách bylo víceméně polojasno. Až na tuhle jednu. Toto vypadalo nejmíň na kroupy. Ty ovšem vůbec nepřišly. Jenom déšť.
A stejně ta krajina v tomto světle vypadá jaksi ďábelsky. Kdyby se na to koukl kdokoliv nezasvěcený, myslel by si, že už za těmi stromy v dáli je sídlo Kostěje Nesmrtelného.
Zato tady je to velice malebné. Jakoby přesný opak fotky předchozí. Kdo říká, že je trapné fotit neustále to samé? Někdy stačí změnit úhel a ubrat mraky a člověk odhalí nové kouzlo starého místa.
Miluji tvoje fotky
OdpovědětVymazat