Dým ve větru

Zdravím, milí čtenáři. Dnes se společně podíváme na fotky z 9. ledna. Musím říct, že ten den byl opravdu nechutně ledový vítr. Ještě stále ho cítím. Šlehal jako bič.

Jako první jsem vyfotila tento strom. Nebo dvojstromí? Tehdy mě to zaujalo. Ani jsem nevěděla čím. Teprve, až když jsem si tu fotku prohlížela doma, zjistila jsem, že mi něco intenzivně připomíná. A velice brzy jsem přišla na to, co. Přece tuhle kresbu. Na té sice není ten samý strom. Ale rozhodně dost podobný. Myslím, že jak ho často na svých procházkách míjím, aniž bych si ho všimla, tak se mi přece jen uložil do podvědomí. A nakreslila jsem ho, jakmile se vyskytl ten správný okamžik. Ale je to jen teorie.

A také napadl nový poprašek sněhu. A sníh se přece musí zdokumentovat za každých okolností.

A jak tak jdu po cestě dál, vidím v dálce nějaký kouř. Jako by tam v dáli byl nějaký ohníček. Zachvátila mě zvědavost. Už jsem se dokonce i psychicky připravovala na to, že budu hasit. I když je pravda, že jsem neměla čím. 

Když jsem došla až sem, oheň vypadal menší, než z dálky. Vypadalo to, jen nekdo spaluje ořezané větve podél cest. Kousek vlevo mimo fotku vyl dokonce zaparkovaný traktor, ve kterém seděl pán a dohlížel na to. Možná jen nechtěl být na tom větru, který sice nebyl nijak silný, za to však velmi mrazivý. Možná jen nechtěl dýchat ten kouř. Škoda, že jsem s sebou neměla buřt. Mohla bych si ho opéct. 

A tady opět nějaké to panorama ve kterém se snoubí krása dálek a ohyzdnost shnilých balíků. Co si holt budeme povídat.