♪ Co jsem nejvíc poslouchala v červnu 2022

 Zdravím, drazí čtenáři. Je nejvyšší čas sem dát seznam písní, v jejichž duchu se nesl měsíc červen.

Jako první tu máme Manfred Mann’s Earth Band a jejich píseň Don’t Kill It Carol. Vypadá to jako velmi stará hudba ze sedmdesátých let. A ono nejen, že to tak vypadá. Ono to tak i je. Hrají rock, progresivní rock, jazz rock a ještě další takové směsice. O její existenci jsem se dozvěděla opravdu až na začátku letošního června. To když jeden youtuber si tuhle píseň dal do videa. Už ta úvodní melodie mě zaujala. Je překvapivě chytlavá. A vůbec celá píseň je kvalitní. 

***

Kapelu Obereg znám už nějakou dobu. Myslím, že u nás v Čechách je jen velmi málo folk metalových kapel, jejichž texty se převážně zabývají slovanskou mytologií a historií, slovanství a pohanství všeobecně. Píseň Dvaadvacet se však týká něčeho docela jiného. 

Každý z vás už jistě slyšel o Atlantidě. Bájném světadílu s nadmíru vyspělou civilizací, co byl údajně potopen pod hladinu moře. Proč tomu tak bylo, to se prameny rozcházejí. Snad přírodní katastrofa celosvětového formátu (protože když se potápí celé světadíly nemůže to být lokální problém), snad se pouze někomu vymkla z rukou nějaká mocná technologie. Já si osobně myslím, že před těmi dvanácti tisíci lety proběhlo něco jako jaderná válka, která vyhubila tři čtvrtiny lidstva a ovlivnila klima na celé planetě. Ale kdo ví co to bylo doopravdy. Je jasné, že ať se stalo cokoliv, některá místa, (například ta Atlantida), byla smetena z povrchu zemského a některá na tom byla o něco málo lépe. Je dokonce možné, že pár bohatých a mocných už dopředu věděli, že se svět řítí do řiti a už dopředu se na to připravili. (Kde se kapela dočetla o tom, že jich bylo zrovna dvaadvacet, to se mě neptejte. Ale je to hezké a magické číslo.) A jakmile to bylo možné, začali působit se někde jinde. Na rozdíl od běžných přeživších lidí, kteří, jako obvykle, byli rádi, že jsou rádi.  

***

A pak tady máme Luboše Odháněla. Zpěváka, který vyniká mimo jiné i ve smutných nebo romantických rockových baladách. Dobré jsou od něj ale i ty rychlejší věci. Myslím, že jsem jeho písně objevila, když jsem ještě chodila do třeťáku na střední. A od té doby se k nim čas od času vracím. 

Tady jsem měla náročný výběr. Neposlouchala jsem od něj jednotlivé dvě nebo tři skladby, ale celé playlisty.  Především jsem si je poslouchala na zahrádce při sbírání jahod. Letos jsem to brala velmi zodpovědně. Shnilo jich na záhonu jen velmi málo. 

Také byly písně, které jsem byla ochotná si pustit vždy a které jsem přeskakovala. Asi nejraději jsem si vždy poslechla píseň "Ještě chvíli", ve které se upír vyznává z lásky k jakési dívce. A je to celé tak krásné. 

***

A tahle je spíš taková o životě. "Dialog s měsícem" je vlastně taková nenásilná píseň o tom, že na tomto světě, se nachází věci dobré i ty horší. A vlastně má i moc hezkou melodii. 

***

A máme tu poslední. Jak jsme začali, tak i skončíme. Toto je další píseň od Manfred Mann’s Earth Band.  "Father of day, Father of night" jsem našla, když jsem chtěla později prozkoumat i jinou hudbu od této kapely. Tady v tomto videoklipu mi zpěvák něčím silně připomíná toho Drtikola z filmu Prázdniny pro psa. To bude asi ten účes v kombinaci s vousy. 

Píseň zní lehce melancholicky a těžce naléhavě. Je v ní skryto něco, co člověka nutí si to pouštět opakovaně. A to i přesto, že není na první poslech chytlavá. 

***

A co vy? Co jste nejvíc poslouchali v měsíci červnu?