Zdravím, milí čtenáři. Ano, je to tak. Jsem tu s dalšími fotkami z procházky. Pamatujete, jak jsem minule psala, že se pokusím prozkoumat ty stromy na předposlední fotce? Tak 12. června jsem se o to neúspěšně pokusila. Ale ačkoliv jsem došla akorát tak do křoví, přesto bych řekla, že to nebylo zbytečná procházka.
Svou cestu jsem započala pěšinou, co vede skrze větrolam. Jednou jsem tudy i procházela. I když minule to bylo opačným směrem. Na jedné straně je silnice, na druhé louka. Je to jak vstup do jiné dimenze. Miluji taková místa.
Stejně tak, jako kopcovitá panoramata porostlá stromy.
Tady to ještě vypadalo, že se blížím k cíli. Vytoužený obzor na dosah ruky. A já šla. Chvíli nízkou trávou a chvíli vysokou.
Cestou jsem minula toto. Jen těžko říci, jak tohle vzniklo. Patrně to byl kdysi krtinec. Tento den byl ale docela placatý. A ta pravidelná kulatá díra uprostřed. Napadá vás něco?
Po nějaké době jsem došla sem. Je mi jasné, že jsem se nedostala ani do poloviny cesty. Na fotce to není moc vidět, ale je tam takový kopřivami porostlý svah. A já měla kraťasy. Bylo mi jasné, že se musím vrátit a počkat na chladnější den. A teď navíc je třeba vyčkat, až vyschnou louky. Ty přívalové deště poslední dobou jsou velice ďábelské. Asi to nechám na říjen.
Překrásné fotky
OdpovědětVymazat