V zemi květinových víl

Zdravím, milí čtenáři. Procházka z 5. června se opět velice vydařila. Počasí bylo příjemné, nálada byla fajn. Co víc si přát, že? A těch květů...

Hned na první fotce je pivoňka. To je zrovna jedna z těch květin, která se mi líbí. Kdysi jsme jich na zahrádce taky pár měli, než je udolal pes. 

Kdysi jsem někde četla, že jenom v Česku roste nespočet druhů šípkových růží, které se od sebe liší jen velmi málo. Což pro mě byla velice zajímavá informace. To už totiž vysvětluje, proč některé keře mají květy bílé...

...a jiné lehce dorůžova. Podobně jsou na tom i ostružiny. Tam jsou ale rozdíly hlavně plodech. Laik, jako já ale většinou nic nepozná. 

A takhle nádherně zase vypadá shluk šípkových rûží, když se nechají volně rûst. 

I ten heřmánek hezky rostl. U kravína se mu vždycky dobře dařilo. Jen si nejsem jistá, jestli by bylo vhodné pít čaj z rostlin z tak zahnojeného místa. Jenže heřmánek si vybírá jenom ta. 

Svlačec je také můj oblíbený. 

Tohle jsem fotila pro tu monumentální, živou, zářivou atmosféru. To jsem fakt jediná, kdo se dokáže rozplývat krásou křoví podél cest? Kdo dokáže ocenit různé odstíny zelené v různých ročních období a kopce, lesy, pole louky a cokoliv jiného, co se táhne od obzoru k obzoru? Mám dojem, že jen máloským v mém okolí může sdílet své pocity.

Tohle je nesmírně vlídné a útulné zákoutí. Má svou specifickou atmosféru. Takovou můžete procítit jen na málokterém místě. Byla jsem tu úplně poprvé. Dostala jsem se sem tak, že na jednom místě jsem odbočila z cesty a zamířila obloukem přes louku. Dělám to tak, když si chci zpestřit procházku nebo objevovat nová místa. Mám dokonce dojem, že toto místo mě k sobě přivolalo.

Trochu jsem to obhlédla a začala jsem tušit, že tento předlouhý rybník vlastně znám. Jen jsem byla zvyklá ho vídat vždy z druhého konce. Ale stejně jsem zamířila dál po jeho břehu, abych se přesvědčila. 

A vidíte? Měla jsem pravdu. Tuhle přední část mám už také na mnohých fotkách. 

A nesmíme zapomenout na obilné pole. Člověk by nikdy neměl ztrácet vztah k orné půdě. A to i když zrovna nic nepěstuje. Ať tak, či tak. Stejně jsou tam nejhezčí ty chrpy a vlčí máky. :-)

Rok co rok na tomto místě u silnice vídám tyto zvláštní, droboučké žluté kytičky. Když jsem je pak hledala v atlase rostlin, zjistila jsem, že je to rozchodník ostrý. A je zajímavé že nikde jinde, než tady jsem je neviděla.Ale je také hezký, že jo? 

A co se týče tohoto místa, dala jsem si nový závazek. Prozkoumat ty vzdálené stromy na obzoru. Už je míjím tolik let a ještě jsem s nimi nepřišla do kontaktu. Ale víte přece, jaké to je, když k něčemu nevede cesta a vy se k tomu chcete dostat vzdušnou čarou. Věřte, že to bude zase na několik etap. Včetně čekání na vhodné podmínky.

A také tu máme jednu fotku z 6. června. Tu jsem vyfotila, když jsem byla ve městě. Oni se také furt snaží pěstovat nějakou ozdobnou zeleň. A tuhle levanduli mají hezkou. Bylo tam víc druhů. Ale mě se stejně nejvíc líbí tahle nejobyčejnější.