♪ Co jsem nejvíc poslouchala v září 2022

Zdravím, milí čtenáři. To to uteklo, co? Ještě jsme se ani nevzpamatovali a je tu seznam písní, které jsem nejvíce poslouchala v září. Jaké že to byly? 

Píseň "Wellerman" halekali novozélandští velrybáři na svých lodích už někdy v devatenáctém století. Docela obstojně jí nazpívala v roce 2018 i skupina The Longest Johns. Své největší slávy se ovšem dočkala někdy na začátku roku 2021, když se stala trendem na TikToku. Tehdy  prý vznikla nějaká výzva, v rámci které kdekdo zpíval staré námořnické písně. To aby si lidé zpestřili karanténu. A Wellerman byl nejoblíbenější. Já se ovšem dozvěděla o existenci této písně až na konci srpna letošního roku.To když jsem se proklikala na jedno video na youtube, kde někdo kreslil pejska jedním tahem a do toho mu hrála tato hudba. Zaujala mě na první poslech. A tak jsem si jí vypátrala. A zrovna to byla verze od Nathana Evanse. Na začátku září jsem si to pouštěla prakticky neustále. 

***

Píseň "Horalové" od kapely Deloraine už nějakou dobu znám. Ale dlouho jsem jí neslyšela. To až když jsem začala zkoumat, jaký hudební podkres by byl dobrý k psaní článku "O krásách podzimu", tak jsem si na ní vzpomněla. Bůh ví proč si tuhle píseň spojuju právě s tímto ročním obdobím. A přitom tam o něm není ani zmínka. Píseň je spíš o připlutí Vikingů (podle mé dedukce snad ke skotskému pobřeží) a následnému boji s nimi. Nicméně cosi sychravého v té hudbě asi bude, když mi to ten podzim evokuje.

Ale je pravda, že tahle píseň mi vyhovuje při psaní všech jakýchkoliv článků.

***

A teď tu máme kapelu The Hooters s písní Johny B. Tohle je jedna z těch písní, co jsou starší, než já. Taková ta, jejíž útržky člověk už mnohokrát slyšel, ale dál se o ní nezajímal. A pak jednou, když člověk měl v televizi puštěný TV Rebel, to zrovna hráli. Snad byl tenkrát prosinec. Co já vím? Hned jak jsem zaznamenala první tóny, hlavou mi proletěly dva vjemy. Jeden byl, že to znám, ale nevím odkud, a druhý, že je to to nejkrásnější, co jsem ten den slyšela. A tak jsem si zaznamenala název písně a při nejbližší příležitosti jsem si to pouštěla znovu a znovu, až do úplného oposlouchání. A že mi ta závislost na téhle písni vydržela možná čtrnáct dní...

A teď v září jsem si jí pustila zas. Asi mi přišla na mysl, když jsem psala do blogové výzvy článek, co pro mě byl emocionálně náročný. A to víte, když si to člověk pustí, tak to nezůstane u jednoho. 

***

Píseň Budík od kapely Epitaf je taková ze života. Každý přece zná to martýrium s ranním vstáváním, s budíkem, s protivným zvukem, který člověku zkazí celý den... Každý den. V pátek večer si tak jakoby oddechne. A v neděli už je zase v napětí, že se v pondělí ráno zase musí vstávat třeskutě brzo. Člověk je v podstatě vyrván se snu, tepla a pohody. 

Tohle není z těch písní, které se člověku zalíbí za první poslech. Ale ono to přijde až časem. To když se člověk fakt zaposlouchá do textu, který pak má šanci zarezonovat v mysli. To si pak řekne: "Tohle přece zažívám taky. 

A víte, že melodie je vlastně kradená? No fakt. Původní verze je od skupiny Hammerfall. Já na to přišla úplně náhodou, když jsem hledala něco úplně jiného. Ale je to také dobré.