Rýsuje se podzim

Zdravím milí čtenáři. Jsem tu opět po delší době s fotkami z procházky. Tentokrát z 2. října. Měla jsem i nějaké ze září, ale ty jsem neúmyslně smazala pro snaze dostat je z mobilu do počítače. Prostě takový ten běžný omyl z nepozornosti. Když se podvědomí dostane ke slovu, člověk je zcela bezmocný. Ale asi to takhle mělo být. Ale tyhle nám naštěstí zůstaly zachované. 

Ten den to počasí bylo všelijaké. Teplota asi kolem jedenácti stupňů, ocelově šedé mraky na obloze a vítr. Zdá se, že i ty listy začínají žloutnout. Jaro a podzim jsou vlastně nejlepší období na focení. Můžeme totiž sledovat a porovnávat ty změny v krajině. Týden po týdnu, den po dni...

Tohle je můj oblíbený typ fotek. Louka nebo pole rozkládající se za závojem větví stromů. 

Na pár chvil se dírou v mracích prodralo pár slunečních paprsků. A tak jsem chtěla vyfotit, jak slunce  prosvítá skrz větve stromů. Můj druhý oblíbený typ fotek. Jenže to tentokrát dopadlo zhruba takhle. 

Také mě baví fotit takový ten ostrý přechod z jednoho typu mraků do druhého. Ty ve předu jsou takové jemné. Trochu jako mlha. A tak vzadu začínají takové ty hutné, trojrozměrné, ze kterých obvykle prší. 

Tady na této straně obloha vypadá také zajímavě. 

Také jsem zahlédla tuto houbu. Já jsem jí identifikovala jako muchomůrku bílou. Je to prý jedna z variant muchomůrky zelené. A je neméně jedovatá. Způsobuje pomalou smrt plnou křečí v břiše a žaludečních problémů. 

S touhle informací píseň "Muchomůrky bílé" získává úplně jiný rozměr, že jo? Je taková lehce sebevražedná. Jsem jediná, kdo to rozklíčoval?