Ještě více sněhu

A tady jsou ty slíbené fotky z další nedělní procházky. Já si z toho snad udělám kalendář. Vezmu z každého týdnu jednu fotku a bude to. Ale budu muset začít až příští rok. Protože v lednu jsem nic nevyfotila. No nevadí. Stejně nevím, jak dlouho tato moje čerstvá tradice vydrží.

Toto je potůček. Tedy spíš stoka tekoucí z jednoho rybníku do druhého. Kdysi jsme tomu se ségrou říkali Nálezníček, protože jsme ho nalezly. A napravo jsou tři Trautisovy stromy. Nemám ani páru o tom, kdo nebo co je Trautis. To jsme taky vymyslely. Snad to byl dokonce i nějaký smyšlený bůh, kterému jsme ty stromy zasvětily. Prostě památeční místo.

O kousek dál přes pole je takový vyvýšený ostrůvek.Takový měkký, porostlý trávou a dokonce i nějaký stromek se tam uchytil. Na jedné části je halda kamenů. Já si z nich občas v rámci meditace stavím. Protože stavebnice jsou pro žabaře.

Aaa, to když se člověk postaví mezi své výtvory a fotí panoramata. Ty stromy, co jsou blíž vlevo, jsou ty výše zmíněné Trautisovy stromy. Kdysi byly větší, ale loni přišla ta vichřice...

A tady je Nálezníček z blízka. Aspoň víte, jak nesystematické mám procházky. Chodím si sem tam.

Tahle tráva se mi vždycky líbila.

A jsme opět u Trautisových stromů. Kdysi jsem u nich zapíchla do země vrbový proutek. Myslíte že se tam nějak ujmul a teď tam tak hezky kvete, a nebo to vyrůstá z kořenů toho velkého stromu? Ona je to přeci taky vrba. Ale vždyť je to jedno.