Mrazivá záře

Dneska jsem byla navzdory mrazu na procházce. Je tedy pravda, že jsem měla silnou bundu, čepici, rukavice a vysoké kozačky, ale strašná zima mi byla na nohy. Hlavně na stehna a kolena. Ty zatracený tepláky nejsou vůbec teplé. Ode dneška budou studeňáky. A pak jsme se mamky musela zeptat, jak to s námi jako s malými dětmi vůbec dělala, když nás brala ven a takové mrazy byly běžnější, než dnes. Ona na to, že nám dávala oteplovačky. No jo, to je vlastně pravda, na to bych zapomněla. Příště, až bude teplota pod pět stupňů, tak si je vezmu. Hlavně ze jedny ve skříni mám a mnoho let jsem je neměla na sobě. Vyzkouším a uvidím.

Já mám ráda krtiny. Vždyť jsou to kopičky velice krásné zeminy, která je do truhlíků a květináčů jak dělaná. Bez plevelů, bez kamení, akorát tak na bylinky. Příště si snad vezmu kyblíček. Snad najdu nějaké blíž k baráku. To abych nemusela chodit dva kilometry s kýblem plným hlíny. Škoda, že na zahrádce nemáme krtky.

Jo, mimochodem, teď jsem si vzpomněla na Barbara Mamuta, zpěváka kapely Barbar punk, jak někde, tuším (vím) zde, říkal: "Já pocházím ze Severní ledové země u Malého krtka."

Dle této fotografie soudím, že já také, přátelé.

Tento smrček, no smrček, smrk, se mi vždycky líbil. Vždycky mě takhle na konci zimy fascinovalo, jak je úžasně zelený na pozadí té olezlé hnědé trávy.

A natrefila jsem také na řadu stromů, mezi kterými jsem si představila brány do jiné dimenze. A v pozadí té první můžete vidět veleslavného Ňufíka, kterého jsem pustila se proběhnout. Jak tam výjimečně hezky pózuje.

A toto mě zaujalo úplně nejvíc. Navzdory mrazu taková zeleň. Takový nizoučký plazivý neřád a mezi tím malinké hluchavky. Patrně to vyrašilo na začátku týdne, když byly ty tři stupně nad nulou. A teď když už jsou venku, tak ani nějakých mizerných mínus devět je nemůže rozházet. Vítej, Vesno. :-)