10. Mršina

Toto jsem napsala někdy v říjnu 2017. Skoro bych na to taky zapomněla. Kdo ví co ještě najdu. A ne, tato báseň nemá nic společného s básní Charlese Baudelairea.

Mršina

Mršina střídá sedm barev duhy

a shnilá noha sama kráčí lesem.

Tři čtvrtě roku nevidíš jen huby,

co směle řeknou, sladké sbohem.

Mršina pláče nad svým hrobem.

Nikdo jiný snad nemá právo.

Kde jen za těch pár dní budem,

když žijem jinak, než je zdrávo?

Mršina rve si kusy masa z těla.

A proč ne, když na tohle má čas?

Vždyť tímhle světem nic už nenadělá.

Dnes už je tma a zítra bude zas.

Mršinin nářek line se skrz řeky.

Ty řeky bledé, co nesnesou zmar.

Kudy tudy, ukáže Cecilka taky,

když Šimonovi popřeje zdar.

Mršina holí máchá vzduchem,

když se vrány drze slétají.

A toto souvisí s krachem,

Když vládci na trůnu slintají.