Vždyť já mám krásnou zem

A toto jsou fotky z neděle 1. července. Ten den jsem byla celkem na dvou procházkách. Na jedné s foťákem a psem a na druhé s košíkem na houby.

Tahle fotka mě docela fascinuje. On totiž kousek sluníčka byl pod mrakem a kousek zase ne a tak se mi čirou náhodou podařilo vyfotit toto. Před stromy je ještě stín, a pak už ne. Nebyl to záměr.

Třezalku jsem se snažila vyfotit už snad třetí týden, ale vždycky slunce svítilo pod tak blbým úhlem, že se to vždycky nepovedlo.

A tohle je taky krásná rostlina.

A jak tak jdu, najednou uvidím na jednou plácku s borovicemi pár moc krásných bedel. Můžete mi laskavě vysvětlit, že najdu houby jen, když nemám nic, v čem bych si je odnesla? Zatím jsem je nesbírala. Šla jsem ještě dál.

Došla jsem až k našemu dalekému už dávno nepoužívanému koupališti. Když jsem byla malá, bylo celkem frekventované. Teď už to k tomu není. Chodím sem už akorát meditovat, dělat rituály na přivolávání deště, anebo fotit.

Ale ono se tam asi přece jen po dlouhé době bude něco dít, protože mi někdo ukradl můj oblíbený velký meditační balvan, co je nedaleko. Nechali mi tam jenom menší balvany, ale ty nejsou takové. Ať tak či tak, vlastně doufám, že to tu nikdy neopraví. Je to dost odlehlé místo, kam si chodím odpočinout od lidí a kdyby se tam dalo koupat, jistě by tam nějací byli.

Po tom, co jsem skončila s rozjímáním, zamířila jsem zpátky. Cestou jsem samozřejmě posbírala všech šest hub, co tam byly. Doma jsem je odložila, uklidila foťák, popadla košík a šla ještě na jiné místo, abych těch hub měla ještě víc.